Ygnor

Pro mne nejlepší zářez od dob Wu Jian Dao. Maximální herecké výkony, hudba, obsazení, střih. Nutno vidět. Amíci mohou jen závidět.

Neskutečně civilní a přesvědčivé. Bez dělání bubáků, ale také bez příkras a nuceného humoru. Na to, že film natočila žena (bez genderových narážek) a podle vlastního scénáře, dávám za pět.

Tohleto není žádná tuctová kriminálka s Delonem (!), nýbrž napínavé mysteriózní psychologické drama. Delon hraje spíše vedlejší roli, ale naprosto skvěle, zejména svýma očima, kde je v nich (ne)uvěřitelný stesk člověka sžíraného nenaplňenou, nebo lépe řečeno, nemocnou láskou. Brasseur je určitě extrovertně laděný naivní urpuťák, některým ženám blížší, jako spíš kámen na žaludku ležícím, svým pózerstvím, svou předurčenou rádoby živočišností, doslova téměř nesnesitelným klackem, kterého Darcová požírá a spaluje s přehledem a grácií, ... ale právě je o to víc pro takového samce stále žádostivější. (Pro mě je Darcová ještě ledovější královna než třeba N. Kidmanová, tj. zcela asexuální, ale ve své roli splnila to, co jako pravá femme fatale, měla). Musím vypíchnout ještě výpravu filmu, interíéry a kostýmy... jež jsou sktutečně neskutečné.(Pryč s kulisami, pryč s digitálními triky... ;-)

Naprostý majstrštyk , a dle mého názoru nejlepší z celé trilogie pana Lordana Zafranoviče, který mi byl celý život zapovězen. A to nejen mi, ale několika generacím ….a zřejmě i těm budoucím. Protože tento snímek nebyl nikdy u nás promítán či vysílán, jak tvrdí přebal poměrně luxusního vydání levných knih z roku 2012, kdy jsem dývko vyhrabal až na dně krabice v nějakém bazaru v roce 2014. Což tak minimalistický počet hodnocení zde jen tuto hypotézu potvrzuje. Jugoslávie si vždy dělala, co chtěla a tak v roce 1986 byl vypuštěn na svět tento klenot, který byl jen možná „bojkotován“ nebo uzamčen. Soudruzi již jistě na FFP byli pokálení z Okupace ve 26 obrazech, kdy nám asi omylem film dovezli. Tady si film už nebere servítky s žádným režimem. Žádná správná cesta neexistuje, válka požírá všechny bez rozdílu, tak jako každá revoluce své děti. Nemám sílu tady všechno vypsat, jak mě film zasáhl. Mimořádně nasnímané, vynikající hudba, fantastický casting (neušlo mi cameo řezníka z autobusu z prvního dílu), budování atmosféry… kdy vše pomalu spěje k nezvratitelnému konci, bez ohledy na rodiny, lásku a přátelství a veškeré vznosné ideály. Velmi nepříjemný film, jenže pokud se lidé nepoučí, bude to tak neustále pokračovat. Lidé jiní nebudou. Za pět let po natočení filmu, vypukl na tehdejším území Jugoslávie konflikt s prvky genocidy, který pohřbil minimálně 200.000 lidí.

Už opakovaně musím se přiklonit k otřepané větě, že čím je člověk starší, vnímá život tak i film jinak, zejména ubírá na nutnosti akce, zvýšeném tempu, tak i nutnosti barev… Rozhodně nepopírám, že jsem existencionalista, ale to však neznamená, že musím být úplný loser (ztroskotanec). Tím rozhodně nebyl ani Ed, přestože tak dopadl. Možná člověk z jiného světa jako Lynchův Ereaserhead, možná jako pan K. (zeměměřič) hledající Zámek, možná jako Nicholas Urf „oběť“ Mága či jako Mirek z Vorlova Kouře. Ve své obyčejnosti, prostotě ba i naivitě, je Ed možná i Forestem G., nad kterým se dojímá téměř většina filmového publika. Pro mne však ještě obyčejnějším a uvěřitelnějším, o to však více zranitelnějším. Film je berlička, náplast na naše vady a vztahy, které jsou pokřiveny, nebo si myslíme, že nejsou, kdy pohledem na cizí „neštěstí“ si spravujeme náladu názorem, že nejsme v tom sami, nebo že bychom přece tak nikdy nejednali, resp. potažmo nedopadli. Naopak přijetím kladných a morálně nezávadných postojů hrdinů zvyšujeme svůj pozitivní sebeobdivující kredit. U bratří Coenů, však nejsou záměrně postavy černobílé, kterým bychom měli fandit, nebo je odsuzovat, či je litovat. Z pohledu bří Coenů je zcela jistě záměr k introspekci naší vlastní kreaturity (i kreativity), že se tak lehce neztotožníme s vizí, že takoví jsme či právě nikolivě. Nutí nás, nejen náročnější diváky, pomocí oživlých obrazů (zejména v tomto nejzdařileji výtvarném počinu) dostat se pod kůži hrdinům a sdílet s nimi pocity (emoce) a rozhodování (volní vlastnosti) tak, jako bychom je měli činit sami. Nenásilně, nelascivně, nepodbízivě a nelacině. Přesto však jak ve Fargu a dalších filmech, je zřejmá nastavená linie nezadržitelnosti a nevyhnutelnosti, tak i na druhé straně plné, a někdy jen částečné a někdy mizivé, odpovědnosti člověka za své činy. Všechny tyto nitky se jak barevný spletený had promílají a proplétají ke zřejmému konci. Dovolují si uvozovat, že ne právě odnikud nikam. Tak jako náš život, který má jasný počátek, tak i svůj konec.

Asi jsem zvrácený intelektuál, ale s ohledem na větší množství pozitivních ohlasů, zdaleka však jediný. O mou zvrácenost, ale asi o to snad menší pokrytec. Sonda do hlubin lidské, a to nejen maďarské, duše, určitě otrávila mnoho pruderních kostlivců. Rovněž vlažná alibistická tvrzení, že forma zvítězila nad obsahem, je zde trefné asi jako, že dobrým psychologem bude každý absolvent vysoké školy v jednooborovém směru, nebo možná také srozumitelněji řečeno, že dobrým kuchařem bude dozajista ten, který vařil na zámku. Zpátky však k noření pod hladinu lidského vědomí a tužeb, které jsou „rozpitvány“ až na jednotlivé monočlánky. Touha, úspěch a snaha o nezapomenutelnost. Tři základní monumenty, trčící z obnažené krásy, jako hromady výkalů v latríně, skrápěné zlatistou močí, jejichž temné hromady obnažuje až do úplného zničení. Tenhle režisér, nepokrytě inspirován Lynchovým Ereaserheadem, Ferreriho Žranicí, a třeba i Gordonovým (Lovecraftovým) Re-animatorem, utekl jako post souputník o pěkné tři kola vpřed natruc všem otřepaným komerčním a zaběhnutým klišé, bez ohledu na předsudky někdy nepřipraveného diváka. Přesně tenhle kousek má „to“ něco navíc, od spousty filmů, co jim ve své okleštěnosti chybí a co vás nenechá chladným, tím nemyslím jen propíranou explicitu místy možná až přehnaně zvídavé kamery. Vůbec kameraman s režisérem za zády kouzlí jak mocný čaroděj a převádí metafory na filmový celuloid s takovou lehkostí, která je až místy nesnesitelná. Film nemoralizuje a nesoudí. O to však plastičtější je pohled za závěsy tabu, které jsou rozhrnovány a porcovány sarkastickým ostřím, před kterýma se chráníme, utíkáme a padáme na kolena, ve své lidské pomíjivosti, kterou si od zvířat uvědomujeme, ale přitom jsme jen jedni z nich.

Zcela uvěřitelný příběh z druhé strany naší Moravskoslezské hranice. Na debut nemohu hodnotit jinak, než pěti body. Už dlouho jsem neviděl i mj. tak podařený casting a exteriéry. Smutek a deprese jak ohlodaná kost hozená uprostřed na ušpiněném dvoře. Minimalistická hudba, dlouhé záběry, nejednoznačnost charakterů… Komu chyběl přesah, ať si uvědomí, že od začátku do (ne)konce, že je jím celý tento ryzí autorský film. Velký respekt a poklona.

Nemám opravdu slov. Tohle sráží na kolena i skoro po padesáti letech vzniku.

Další film co dozrál, který mne potěšil, když jsem si jej pustil po několika letech a před vánocemi. Jinak se na to člověk kouká, když sám ještě hovno prožil anebo po nepřenosných zkušenostech, aby pochopil, co chtěl básník říci. Kamera je místy až geniální. O hercích nemluvě. Škoda jen těch pár laciných triků. 90% (Po shlédnutí DVD verze s komentářem Tomáše jsem spíše na rozpacích, mám zažitou první verzi. Ty laciné triky při "koupání" po defilé na lodi byly vystřiženy a také i chudák sám trpaslík na konci filmu v kanále...na kterého jsem se těšil,... možná je lepší, že zůstal utajený)

Pana Olmera neberu v posledních výkřicích za žádného skvělého režiséra, ba spíše naopak. Ale tohle je fakticky zapomenutý skvost, který jsem prvně viděl v pubescentních letech…Samozřejmě „Tohle“ sociálně existencionální drama jsem nemohl zcela pochopit. V podstatě nemám, co bych vytknul, vytřískal z herců, potažmo i z doby možností, maximum. Výborně obsazené, včetně malých roliček (potěšil Hraběta, Kocourek a další…). Postavy nejsou černobílé, natož výrazně kladné či záporné. Smysl života, přestože máte pocit, že vám utíká pod rukama, si musíte chytit sami. A nikdy není tak zle, aby nebylo hůře. Ještě musím zaopěvovat proces snímání kamery, který mne už rak dlouho nenadchnul, pane Kopřivo, smekám. Na velmi vážný film, jsem se několikrát i zasmál drobným fórkům, čímž se jen zvýšila jeho poživačnost. Ještě, že film neskončil jako podobně jmenující se snímek (Szansa). Nebojím se panu Olmerovi zvýšit jeho karmu, pro celkové podhodnocení, na pět zasloužených hvězd.