Ygnor

"Táta mi vždycky říkal, neber si blbce nebo policajta, a já si vzala blbého poldu." Neskutečně depresivní a nekompromisní machisticko machiavelistický majstrštyk  Oliviera Marchala. ...i přes (ne)logické kopance (neprohledaný kontejner po primárním defilé) mě atmosféra filmu nakonec zcela pohltila. Za ten  "korejský" závěr přidávám nakonec pátou patronu, i když je to jenom "béčko".

Nekompromisní japonská "volavka". Charizma z herců jen stříkalo. Uteklo jako voda. V požehnaných letech režiséra, natočit takovou akční pecku je téměř zázrak, a proto vzdávám zasloužený hold, ...a  kdy tudíž nemohu  jít než pod pět. Tak jako nemohu zapřít své jisté staromilství, mou adoraci k yakuzáckým filmům, drsné francouzské škole a tlukotu svého policajstského srdce.

Věkem jsem již ostřílený  a myslím si, že náročný divák, který si ze všeho tak na zadek nesedne, a tudíž  jsem neměl věru větších očekávání,  ale tohle dílo mne na konci emociálně rozmetalo na atomy...   (krásný a výstižný komentář od  xxmurphyxx)

Neplakal jsem, ale umřít (u svého protějšku) bych tak opravdu chtěl. Citlivé.

"Má smutná lásko, tažný ptáku... Už se mi ztrácíš pod nebem...A babí léto na bodláku, mi dává sbohem za Tebe"

Tak to byla šupa! Novější díly po chtěné či něchtěné výměně mých oblíbených spolupracovníků Bruna/ Christiana, už mě tolik nebraly, ale tady si fakt ukradl celý díl pro sebe. Jako bonus vynikající scénář, reálie (jako vždy) a také si sympatický výkon hlavního "podezřelého". mini spoiler --...a vrácečka ala Schimanski, tak to mi klesla čelist.

Italové umí nejen "Chobotnice". Nevím již kolikátý je to moderní italský snímek servírovaný na kabelovce, ale u mne opět za pět. Filmařina na nejvyšší úrovni, včetně obsazení, scénáře, prostředí atd atd. Od Berlínské "Victorie" ujíždím na ruční kameře a reálném vizuálu, kterého jsem zase dostal vrchovatě v požadované jakosti. Někomu mohou vadit typově přifouklí olaši, ale kdo někdy pobýval na jih od Vesuvu dolů, ví že nešlo o dramaturgický záměr. Konec nevyhnutelný. Bravisimo!

Tak má vypadat profesionální koncert kapely co ovlivnila několik generací.... Dávám pět, i když holduji vesměs temnější struně.

Po shlédnutí (byť někdy ne zcela dobrovolném) poslední dekády pohádek, musím této dáti za pět, protože už lepší nikdy nebude.

Musím to vydýchat, než napíši adekvátní komentář. Už to ve mě "zraje" nějaký ten měsíc a pořád si přehrávám některé dialogy. Každopádně posun do mého topu.