Večerní zvony
Vecernja zvona
Réžia:
Lordan ZafranovičScenár:
Lordan ZafranovičHudba:
Vladimir Kraus-RajtericHrajú:
Ljiljana Blagojevič, Irfan Mensur, Rade Šerbedžija, Neda Arnerič, Vida Jerman, Ivo Gregurevič, Mustafa Nadarevic, Slavko Juraga, Zarko Potocnjak (viac)Obsahy(1)
Děj závěrečné části Zafranoviće válečné trilogie se odehrává v letech 1928-1948. Na pozadí historických změn (nástup fašismu, rostoucí komunistické hnutí, druhá světová válka a občanská válka v Jugoslávii, rozhodující role komunistického odboje, Titova roztržka se Stalinem) sleduje osud mladého komunisty Tomislava K., jehož osobní život je čím dál více určován politickými událostmi. Film je založený na příběhu lásky a utrpení, ve kterém vynikne kritický postoj k revolucionářům a politikům, kteří ve jménu velkých idejí obětují skutečné lidské štěstí. Ukazuje, jak v určitých situacích neexistuje ta správná strana, na které stát. Zabývá se postavením člověka v bouřlivých dějinách, jež ho nakonec přesahují, a člověk se stává pouhým lístkem ve větru. Film byl v zemích bývalého socialistického bloku pro kritiku komunistického režimu bojkotován. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (16)
Hoci náznaky toho boli už v predchádzajúcom PÁDE TALIANSKA, Zafranovič sa s komunistami naplno vysporiadal až v poslednej časti svojej trilógie. Pritom ale umelecky zostal verný svojmu prístupu.. - stále sú to veľké dejiny drviace jednotlivého človeka, ktorého pritom udržiava pri živote iba sex a hudba. Kým OKUPÁCIA V 26 OBRAZOCH hovorí o krutosti okupátorov a kolaborantov a PÁD TALIANSKA o krutosti okupátorov, kolaborantov a partizánov, VEČERNÉ ZVONY sa zameriavajú na odľudštenosť partizánov, respektíve novej moci, ktorá z nich po vojne vzišla. Pre mnohých je to trpké vytriezvenie, v ktorom už nikto nie je idealizovaný, v ktorom sú všetky pekné ideály a vzletné heslá determinované dobou a vybojovanou mocou, okolnosťami a záujmami. Zostáva iba človek v súkolí dejín, jeden zomletý, druhý vláčený, niekto má smolu a druhý vyviazne znovu a znovu. Víťazom býva ten najprispôsobivejší - a na morálne víťazstvo sa veľmi nehrá. 8/10 ()
Hluboce lidská a opravdová výpověď o dopadu politiky, ideologií a války na konkrétní lidské životy. Podle mě nejlepší film Zafranovičovy válečné trilogie. Neuvěřitelně silný příběh, který mi hodně připomíná některé filmy Istvána Szabó. Tato slova by se mohla tesat do kamene: "Historie umí krutě zasáhnout nejčastěji ty, kdo ji tvořili. A to i ty nevinné. Někdy historie není učitelka, ale kurva." ()
Naprostý majstrštyk , a dle mého názoru nejlepší z celé trilogie pana Lordana Zafranoviče, který mi byl celý život zapovězen. A to nejen mi, ale několika generacím ….a zřejmě i těm budoucím. Protože tento snímek nebyl nikdy u nás promítán či vysílán, jak tvrdí přebal poměrně luxusního vydání levných knih z roku 2012, kdy jsem dývko vyhrabal až na dně krabice v nějakém bazaru v roce 2014. Což tak minimalistický počet hodnocení zde jen tuto hypotézu potvrzuje. Jugoslávie si vždy dělala, co chtěla a tak v roce 1986 byl vypuštěn na svět tento klenot, který byl jen možná „bojkotován“ nebo uzamčen. Soudruzi již jistě na FFP byli pokálení z Okupace ve 26 obrazech, kdy nám asi omylem film dovezli. Tady si film už nebere servítky s žádným režimem. Žádná správná cesta neexistuje, válka požírá všechny bez rozdílu, tak jako každá revoluce své děti. Nemám sílu tady všechno vypsat, jak mě film zasáhl. Mimořádně nasnímané, vynikající hudba, fantastický casting (neušlo mi cameo řezníka z autobusu z prvního dílu), budování atmosféry… kdy vše pomalu spěje k nezvratitelnému konci, bez ohledy na rodiny, lásku a přátelství a veškeré vznosné ideály. Velmi nepříjemný film, jenže pokud se lidé nepoučí, bude to tak neustále pokračovat. Lidé jiní nebudou. Za pět let po natočení filmu, vypukl na tehdejším území Jugoslávie konflikt s prvky genocidy, který pohřbil minimálně 200.000 lidí. ()
Zafranovič pochopitelně svůj režijní styl oproti předchozím dvěma dílům volné trilogie o Jugoslávii zmítané běsy 2. světové války nezměnil. Poslední část se od Okupace a Pádu Itálie liší jen větším záběrem - místo soustředění na jeden citlivý bod historie a konkrétní události sledujeme proměny společenské atmosféry země na osudech jednoho člověka a jeho nejbližších. Hlavní hrdina organizuje odpor proti okupantům, pozná důvěrně komfort německého koncentráku a po válce i ošemetnost politické angažovanosti v období stalinismu a Titova kultu osobnosti. Na dobu vzniku jde o značně otevřenou výpověď - minimálně oproti zbytku socialistického tábora. Pokud chcete zachytit čtvrtstoletí v dějinách tak komplikované země, nevyhnete se určitému zjednodušení a zploštění některých charakterů, které by si zasloužily větší prostor. Přesto se čtyřmi hvězdičkami a 80% spokojeností nemám problém. Z jediné scény, kdy se dva ustašovci vracejí z lovu na Židy, si člověk uvědomí hrůzu genocidy a důvod, proč je moderní historie jugoslávského území nasáklá krví. ()
Při prvním zhlédnutí cca před deseti lety se mi film líbil více. Nyní už se jevil spíše takový utahaný, stejně jako hudba, která ho provází. Příběh už na předcházející díly nenavazuje, což je škoda a v duchu perestrojky (jugoši byli v tomto vždy v prvních řadách, zejména, když už byl Josip Bros po smrti) se víceméně nese v kritice komunistů. Nic proti tomu. Tomislav je pěkná svině už od začátku a svůj osud si zcela jistě zasloužil. Zůstalo jen nepochopeno, proč ho tolik lidí, pro které kontakt s ním nedopadal vůbec dobře, tak milovalo, když to byl sobec a na ně víceméně kašlal. Jinak schéma, podle kterého se děla ta svinstva, ta nesvornost, rozeštvané rodiny a přátelé, v poválečném období, je stejné ve většině východních, převážně slovanských zemích. Schéma je stejné protože Alan Dulles. Čtyři hvězdy jen díky obligátnímu připsání jedné za plné autorství. ()
Galéria (2)
Fotka © Jadran Film
Reklama