M.i.k.e

Doktor Nandor Fodor je expert na paranormální jevy a jednoho dne se spolu se svou asistentkou vydá na ostrov Man za rodinou, která tvrdí že má doma mluvící mangustu. Vzhledem k námětu a slušnému obsazení sem čekal komediálně laděnou hříčku a bohužel realita nemůže být mému přání vzdálenější. Nandor Fodor and the talking mongoose je totiž jen rozvleklá a většinu času dost nezáživná nuda. Asi by se dalo říct, že se tvůrci v závěru snaží o jakési poselství, nicméně to dělají dost neobratně a vůbec to nefunguje…20%

jako špatné to nebylo. Atmosféra je fajn, chvílemi je to správně drsné a herecky i technicky velmi dobře zvládnuté. Nemůžu se nicméně zbavit dojmu, že první dvě série (které jsem neviděl) budou přeci jen trošku jinačí kafe než tahle první netflixovská. Tohle totiž přes veškerá pozitiva nijak nevybočuje z tolikrát viděných příběhů chudáků drogových dealerů za jejichž problémy může nehezké dětství a/nebo samozřejmě systém. Úplně nechápu to mnohdy zmiňované srovnávání s The Wire. Ten nabízel na drogovou problematiku poměrně komplexní pohled z obou stran zákona, kdežto tady policie prakticky neexistuje a vše se točí jen kolem drog, území a vztahů mezi jednotlivými dealery a jejich kamarády. Top Boy má mnohem blíž ke Gangs Of London a nebo Peaky Blinders. Akorát oba tyhle seriály jsou o level jinde...70%

vzhledem ke jménu scénáristky sem čekal utrpení rovné Sezn@mce nebo Románu pro pokročilé a k mému velkému překvapení sem zas až tolik netrpěl. Je to sice taková ta na pohled milá česká romantika, která není moc romantická, ale na rozdíl od jiných podobně laděných filmů je tady celkem sympatické obsazení a tu a tam dokonce přijde i fungující vtip. Úplně nejvíc meta je tu pak Kohákův profesionální seladon a tenista. Nevím koho tenhle casting napadl, ale to že právě Kohák hraje takovou postavu je něco mezi Lynchem a Troškou a celkem by mě zajímalo, jestli je to od tvůrců cílený humor a nebo je castingový režisér(ka) úplný debil...40%

z klasických Allenovských znaků typických pro jeho tvorbu tu sice moc není (humor skoro úplně absentuje, ironie taktéž a Woody tu není vůbec), ale jako celek mě Alice překvapivě dost bavila. Celé je to takové roztomile úsměvné až naivní a Mia Farrow (jejíž fanoušek sem nikdy úplně nebyl) je tu víc než fajn a ze všech jejích rolí mě tu bavila snad nejvíc...70%

Druhá série se sice pomaleji rozjíždí, ale postupně začne nabírat na obrátkách a přes Magickovu komplikovanou povahu a spory s trenérem nakonec doběhne do solidně vygradovaného finále (NBA i série) ozdobeného obří rivalitou se Celtics. Osmdesátkový vizuál je pořád víc než fajn, obsazené a zahrané je to velmi dobře a pro každého fanouška basketu a Lakers je tenhle seriál povinnost…80% PS: Larry Bird z téhle série nevychází zrovna dobře a dost by mě zajímalo jestli byl v té době takový debil.

Od Pabla Larraína už sem pár filmů viděl a pokaždé mě nějak překvapil, byť ne nutně v tom pozitivním slova smyslu. Hrabě patří k těm kouskům které překvapily příjemně a dojmy jsou navzdory "trojkovému" hodnocení veskrze pozitivní. Nic extra sem nečekal a nakonec dostal zábavnou, satirickou a lehce černohumornou hříčku, která se nedá brát moc vážně a chvílemi se trochu vleče, ale nenudí a hlavně prakticky celou dobu fantasticky vypadá. Celkem zvažuji, že se na to v dohledné době mrknu ještě jednou abych Hraběti přidal ještě jednu hvězdu, ke které po první shlédnutí moc nechybí...70%

ze zvědavosti sem zvládnul cca 10 minut první epizody a v rámci zachování příčetnosti a zbytků duševní rovnováhy sem to dál neriskoval. To, že je to blbě napsaný a ještě hůř zahraný je takový primácký standard ale dostává mě ta extrémní a skoro až neuvěřitelná papundeklovitost všeho co se tu tváří jako kulisy. To už i televizní pohádky z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let vypadaly lépe. Mnohem raději bych se příště podíval na nějaký pořad Jaromíra Soukupa. Klidně i na Elišku Jaromíra Soukupa a Damiána Jaromíra Soukupa, kde by samozřejmě Jaromír Soukup ztvárnil obě role...0%

příjemné životopisné (skoro)drama vycházející ze životního příběhu José Hernandeze, který si už v dětství usmyslel že bude kosmonautem a nakonec se mu to povedlo. Celé je to samozřejmě hlavně o Josém s tváří Michaela Peňi, ale hezky to funguje i jako lehká motivačka a ukázka toho, kam až může vést zarputilost, cílevědomost a odvaha splnit si sen. Na čtyři to sice úplně není protože ten film si jede podle obvyklé šablony a navíc by nemusel mít dvě hodiny, ale rozhodně sem se nenudil a vlastně mě to příjemně překvapilo...65%

poctivá a chvílemi dost hutná duchařina, která možná nepřináší nic objevného a zásadně nového, ale těží maximum z dobrého nápadu, parádní atmosféry a sympatických postav.  V rámci žánru tu dlouho nebylo nic takhle povedeného...80%

Animace hezká, ale to už v dnešní době nikoho nevytrhne. Zvlášť když dějově je to sterilní a generická podívaná parafrázující těžkosti dospívání. Ne každý animák nutně musí přinášet hlubší poselství, ale i ty “obyčejné” se dají udělat lepší, zábavnější a záživnější…40%