Chřástal

Anglický venkov je tedy zřejmě malebný, ale zajímavější bylo, dokud se zůstávalo v pustém Londýně. A ani tam se nedalo mluvit o větším napětí nebo strachu o postavy (což by měla navodit i hudba, která ovšem - možná jen můj problém - příliš nefungovala). Takhle zůstává jen docela pěkný příspěvek na téma, jak je „naše“ civilizace křehká, jak se během krize rychle rozpadají normy a lidé se mění – nebo naopak ukážou pravou tvář. ________ P.S. Možná moc koukám na Komando, ale proč hrdiny nenapadlo si kromě svačiny zajít do obchodu třeba pro nějaké... zbraně?

Vidět to v dobách mého dětství, kdy Šógunovi nindžové platili za legendární film, podělal bych se z toho blahem. Jsou tu hvězdice, nunčaky, pasti a samozřejmě hlavně – ninjové. Celkem jízda je to i dneska, byť některé dramatické scény působí spíš směšně, obzvlášť když tvůrci oplývají obdivuhodnou „schopností“ sladit hudbu s probíhající scénou. Mezi nejpodivnější momenty (inu, Japonci) patří tanec u ohně (zajímavé je, že Sanada předvedl svéráznou taneční kreaci i v Moeru yusha aka Zápas nad propastí).

Vždycky mě fascinovaly názvy detektivek jako „Mrtvým vstup zakázán“ nebo „Vrah má mít doktorát“ (ne že bych je četl), takže tohle jsem vidět musel. Mazanější pocta / parodie než Marhoulova a pro mě motivace, abych si před dalším zhlédnutím doplnil filmové vzdělání.

Zasněžený western s Bronsonem v tmavých lennonkách, kterými vyhlíží legendárního Bílého bizona (i tady platí, že čím méně je z „monstra“ vidět, tím pro film líp), jenž ho pronásleduje ve snech. Ne snad snová, ale spíš mystická a melancholická atmosféra, něčím připomínající Jarmuschova Mrtvého muže, je tím (tedy kromě tématu), co pro mě vyděluje tenhle film z řady jiných westernů. Nocí svítící bílé pláně a vybělené hromady kostí tisíců pobitých bizonů si budu ještě chvilku pamatovat.

„Jak to udělat, aby ty holky mohly hodně lízt po čtyřech a pěkně se leskly?“ „No... mohly by třeba otročit v dolech nebo tak něco.“ „Skvělej nápad, Lloyde! Teď ještě potřebujem nějakej děj.“ „Koho?“ ______ Bože chraň, abych odsuzoval samoúčelnou nahotu nebo chabé předstírání příběhu. Nejde o to, že film je nepochybně debilní - horší je, že je to čas od času i nuda. Na Království hříchů je tak zdaleka nejlepší ten slogan (viz první věta obsahu)...

Dedukce a destrukce. Guy Ritchie neumí budovat napětí, ale zábavu tedy rozhodně. Starý svět se pomalu rozpadá a Impérium taky už dlouho nebude, co bývalo. Ani padouch není charismatický gentleman (v RocknRollovi i v Kick-Ass na mě působil Mark Strong mnohem výrazněji), spíš je to takový, ehm, génius průměrnosti. (POZOR, MOŽNÝ SPOILER) Když se k tomu přidá jeho fanatický proslov a hořká vůně mandlí, vypadá to jako předzvěst zločinců, na které už příště budou i Velcí detektivové krátcí (Něco takového člověka u „zábavného bijáku“ překvapí. Ale kdoví, jestli to tam fakt je:-).

Béčko stejně patetické a laciné jako jeho název, které se nadto tváří málem jako drama. Nebýt toho, mohlo být aspoň zábavnější. Hrdina se tváří jako Hamlet, kterému sebrali i lebku, bojové scény nejsou nic moc a hlavní zabiják je zhruba tak nebezpečný jako váš tlustý spolužák ze školní družiny převlečený za ninju.

Film natočený podle novely Harlana Ellisona získal žánrovou cenu Hugo za rok 1976. Sám Ellison obdržel za předlohu roku 1969 cenu Nebula.

V tomhle filmu je toho hodně, ale máloco z toho funguje. Jasně, nápad využít k indianajonesovskému dobrodružství legendární Alibabovu jeskyni s poklady vypadá slibně, jenže to by ho nesměla kazit klišovitost (což by zase tak nevadilo) a tvůrčí rutina. To je nejbolestivější v samotné jeskyni, kdy hrdinové prostě přejdou po překonání pasti do další „obrazovky“ s další nástrahou a tak dále. Aby se neřeklo, občas někam spadnou nebo jinak umřou „nosiči vody“, čehož si hlavní hrdinové pomalu ani nevšimnou. Ale hlavně: chybí jedna (nejen) pro tenhle žánr podstatná věc - „sense of wonder“. Pocit úžasu se dostaví možná tak při zjištění, že tenhle film není tak starý, jak jste si při sledování mysleli. Nerad bych tomuhle dílku ukřividil – není to úplně špatný film, ale promarněná příležitost to je.

Brutalita, kalhoty do zvonu a slušná závěrečná honička auta s vlakem, jinak nic extra. Kdysi dávno na TV Premiéra pod názvem Jdi, gorilo.