Chřástal

Malinké kino na předměstí
malinké jako lidské štěstí
a před ním zaprášený akát

Tam služky chodívaly plakat
a slzy upřímné a jasné
v takovém kině když se zhasne
chutnají na rtech jako moře
(Jan Skácel, Předměstské kino)

Když se podívám na staré programy kina Svět, vidím, na kolika skvělých filmech jsem …nebyl. Ale když jsem onoho dne v roce 1999 vyšel z kina, myslel jsem, že snad vystartuju do oblak a ulici nechám hluboko pod sebou, stejně jako Neo v euforizující závěrečné scéně právě skončeného Matrixu. Naopak po návratu ze Záhady Blair Witch mi docela trvalo, než jsem usnul, kdežto film Lara Croft: Tomb Raider (lístek stál 49 + 1 Kč na FK) byl spíš trochu zklamání a moc si z něj nepamatuju – na rozdíl od zážitku z hraní předlohy (tedy už to, že to člověk rozbaloval z třiceti postupně kopírovaných disket, kdy stačila jedna špatná, aby to celý bylo v háji, se vryje do paměti). Pak třeba Útok z hlubin (ještě za 38 + 1 Kč na FK), Něco na té Mary je, Tygr a drak nebo Společenstvo prstenu, ale taky Co chytneš v žitě. Když jsem si kupoval lístek na Jay a Mlčenlivej Bob vrací úder, paní v okénku mi sdělila, že jsem zatím sám. Až úplně na poslední chvíli přiběhl zadýchaný hoch, ale i tak jsme měli oba smůlu. Paní nám řekla, že bohužel promítají až od pěti lidí výš. Takže jsem jel zase domů a ten film jsem nikdy neviděl. Párkrát se sem šlo i na školní projekci s gymplem – na Tmavomodrý svět nebo Zapomenuté světlo.

Právě s kamarádem ze školy Karlem nás jednou napadlo, co potom v kině dělají se všemi těmi plakáty, a jednou jsme se na to zeptali. Od té doby jsme je tam pravidelně somrovali a paní z kina už nás znaly a po počáteční opatrnosti, jestli na tom nechceme nějak zbohatnout, byly vždycky velmi ochotné. To byl začátek jakési cinefilie (a kdykoliv jsem se v té době vyskytl v Praze na Masaryčce, v miniantikvariátu tehdy stojícím v nádražní hale jsem kupoval staré Cinemy), jakkoliv to slovo jsem slyšel až mnohem později. 

 

Budovu stojící na kraji města hned vedle nádraží nechal vystavět v letech 1939 – 1940 (vzniká ve stejné době jako kolínské kino Jas) podle projektu pražského architekta Václava Velvarského místní spolek Švehlův dům.

Od roku 1947, kdy se začalo s promítáním filmů, se kino jmenovalo Osvěta, od roku 1969 to už bylo kino Svět.

Po rekonstrukci v roce 2015 se z biografu stal víceúčelový Kulturní dům Svět, kde se kromě filmových projekcí konají divadelní představení, koncerty nebo besedy.

Na fotce ještě pěkně omšelá podoba kina před rekonstrukcí (foceno 2014).

 

Více zde: https://www.krasnecesko.cz/lokalita_detail.php?id=10564-kino-svet-Cesky-brod-kino&strana=