JFL

Návrat diasporních filmařů do Vietnamu v novém tisíciletí přináší precizní mix historického eposu a bojového filmu s národně-buditelskou rovinou, jakou popularizoval a poprvé k dokonalosti dovedl Bruce Lee. "Rebel" tematizuje národní identitu nejen tím, že poprvé v historii činí spektakulární atrakci z vietnamského bojového umění vovinam, ale také celým vyprávěním, které jeho dílčími motivy. ___ Více v recenzi na Rejže.cz.

Pšenice do výpravných eposů, jež tradičně obývají éterické postavy zastávající vznešené ideály, vnáší přízemnost těla, kterou ovšem nepojímá karnevalově, nýbrž intimně. Postavy jsou profilované skrze své tužby, z nichž se skládá obraz života, jenž je přetnut válkou. Vyprávění balancuje mezi úsměvně rozšafnou satirou a vypjatě tragickým dramatem prosyceným smrtí a zkázou, které se do světa postav vkrádají s tím, jak se začíná bortit vysněná idyla. V tomto ohledu se Pšenice liší nejen od povrchních výpravných spektáklů jako "Krvavé pobřeží", které přinášejí adoraci idealizované války, ale také od tragických eposů typu "Kletby zlatého květu". Díky fyzickému stylu totiž nenabízí metaforické drama nadreálných figur, které zastupují obecné lidské ctnosti a nešvary, ale naopak navzdory principielně povrchnímu historickému rámci předkládá drásavě blízký obraz životů zmařených válkou. ___ Více v recenzi na Rejže.cz.

Příběh filmu zůstává i přes nezvyklost formy typickým dílem svého autora – vychází ze stejných motivů, ale přichází s originální variací jejich rozehrání a s novou výstavbou i funkcí celého díla. Opět film pojednává o vztahu jedné ženy a dvou mužů, ale tentokrát předkládá mnohem složitější souvislosti mezi postavami ústředního trojúhelníku. Stejně tak snímek znovu pracuje s rozdělením na dvě symetrické poloviny, ale narozdíl od předchozích Hongových titulů je zde provázanost obou polovin z hlediska formálního a dramaturgického volnější (nejedná se o přehrávání, nebo variování týchž scén), ale při tom mnohem kompaktněji propojuje postavy a příběhem podmíněné variování motivů. I v tomto případě představuje klíč k uchopení díla samotný jeho název. „Příběh filmu“ zde odkazuje k ději, výstavbě vyprávění, motivaci postav, jejich vzájemným vazbám a také otevírá ve snímku bohatě zastoupené téma sebereflexivity. ___ Více v recenzi na Rejže.cz.

Stejně jako byly na konci milénia pro mnohé nepochopitelné kontrasty mezi násilnými činy a jemnou psychikou reálné mládeže, střetává se mnohdy i Tojodovo přepínání z (anti)žánrového filmu do emotivní vizuální koláže s nepochopením a zmatením. Jako způsob přenesení nálady doby a postav na diváka je to pozoruhodná metoda, ale nedostatečná dramaturgie nedává konceptu vyznít. Pornostar se většinu času tváří jako žánrový film a tak i mnohým divákům utkví v paměti. Tojoda přitom chtěl v prvé řadě natočit výpověď o době svého dospívání. ___ Více v recenzi na Rejže.cz.

Satoši Kon vytvořil animačně, obsahově a dramaturgicky do nejmenšího detailu propracovaný stroj, který ční vysoko nad ostatními celovečerními anime, nejen ze stejného roku. Jeho sofistikovaně povrchní thriller, který zaplaví a na hodinu a půl plně zaměstná mysl i zrak, v mnoha ohledech představuje i vrchol Konovy tvorby. Jeho předchozí díla nachází dílčí ozvěny v mnoha dějových i stylových motivech Papriky a není nemístné ji proto označit za vyústění jeho dosavadní tvůrčí dráhy. Můžeme pouze litovat, že zůstane jeho posledním dokončeným dílem. ___ Více v recenzi na Rejže.cz.

Tony Jaa dovršil svou cíleně budovanou image „thajského Bruce Leeho“ a vytvořil dílo, které už mistr bojových umění sám nedokázal finalizovat. "Ong bak 2:Pomsta" je Jaaova „Game of Death (ve smyslu původního Leeho konceptu, nikoli dehonestujícího paskvilu Hra smrti splácaného po mistrově smrti). Zatímco konkurenční thajské bojové filmy se zaměřují na absurdní zápletky a prvoplánové oslovování diváků, Jaa vytvořil dílo, které atrakci soubojů pojímá sofistikovaně a důsledně. Ong bak 2: Pomsta představuje díky skloubení kontaktní choreografie a intenzivně fyzického stylu nový vrchol v rámci svého žánru. ___ Více v recenzi na Rejže.cz.

Osobitá a ryze originální adaptace klasického románu pro dívky od Jasutaky Cucuiho se namísto převyprávění předlohy vydala cestou volného pokračování, které ovšem dokonale aktualizuje prvky původního díla pro dospívající dívky z nového tisíciletí. Ostatně sám Cucui ji v jednom rozhovoru nazval vyloženou druhou generací své knihy. ___ Více v recenzi na Rejže.cz.

Experimentální amatérský animátor Hiroši Harada vytvořil ve snímku "Ukolébavka po které se nevzbudíš" agresivně expresivní portrét sociálně-politické atmosféry v Japonsku konce 60. let. Snímek realizovaný v polovině 80. let vytváří prostřednictvím příběhu o šikanovaném chlapci paralelu k obyčejným obyvatelům, kteří v 60. letech dostávali krutě najevo, jakou váhu mají jejich názory a práva v nové drasticky se zrychlující době. Výstavba tratě pro šinkansen a posléze i letiště Narita připravila mnohé lidi o jejich domovy a vedla ke zničení tradičních vesnic. Harada tyto skutečnosti připomíná vkládanými dobovými fotografiemi a archivními materiály. Zatímco jeho utiskovaný hrdina ale nakonec dojde své pomsty, vzdor vesničanů a studentů proti výstavně Narity byl marný.

Ve všech třech filmech náležících do Parkovy trilogie o pomstě režisér vychází z pojetí odplaty jakožto prostředku, kterým oběť doufá do svého světa navrátit racionální řád. Uchýlením se k odplatě však zasahuje do životního řádu druhých osob, čímž zákonitě uvádí do chodu tragický řetězec příčin a následků. Parka zajímá dualita pomsty přinášející zároveň destrukci i sebedestrukci. Jeho hrdinové proto nikdy nejsou heroičtí, nýbrž jsou vždy ubozí a tragičtí, a vykonáváním vendety se opětovně stávají oběťmi. ___ Více v recenzi na Rejže.cz.

Název "Naprosto neočekávané" je zcela všeříkající a to na mnoha rovinách. Primárně by divák neměl podceňovat daný snímek. Nejen, že skýtá mnohé nečekané zvraty, ale perfektně funguje jako drama, akční film a romance, přičemž geniální kombinací všech prvků skládá úchvatné dílo. Druhotně název naznačuje, že není radno podceňovat hongkongské komerční filmy a vnímat je pouze jako únikovou zábavu. Kontext doby je až překvapivě výrazný v převažující většině směrů hongkongské kinematografie, přinejmenším od 70. let do současnosti. Pole scénáře vynikajícího scenáristy Yaua Nai Hoie vznikl jedna z nejvíce skličujících reflexí pesimistických nálad v Hongkongu doby před předáním Číně. ___ Více v recenzi na Rejže.cz.