Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Animovaný
  • Horor

Recenzie (1 972)

plagát

Legenda o Suriyothai (2001) 

Suriyothai je v zásadě nadšenecký projekt natáčený s partou kámošů doma na dvorku. Jediný rozdíl spočívá v tom, že tentokrát autorem není uhrovatý filmový fanda z amerického předměstí, ale příslušník thajské královské rodiny, takže díky pomoci tetičky královny byl oním dvorkem královský palác. Když odhlédneme od toho, že tvůrci měli vysoký rozpočet a kupu statistů, vykazuje film veškeré neduhy amatérské filmařiny – naivně hloupoučký scénář, nulová dramaturgie a formální negramotnost ozvláštněná špetkou nápadů (v tomto případě se redukují na to, že štáb dostal do vínu hračku jménem kamerový jeřáb, takže každý druhý záběr je jízda, ale bohužel vždy se stejnou trajektorií).

plagát

DOA: Na život a na smrť (2006) 

Herní série mlátiček Dead or Alive si získala oblibu realistickou choreografií a přítomností spoře oděných hrdinek. Film herní dějovou platformu a přítomnost ztepilých žen geniálně skloubil s velkou mírou sebereflexe a zdravé nadsázky. Výsledek připomíná Charlieho andílky, jen se ještě více vyžívá ve stylizování soubojů a estetizování ženských těl. Hongkongský režijní rukopis Coreyho Yuena se pozná především na videoklipově střižených, hyper efektních dynamických soubojích inspirovaných stylem a prostředím bojových scén legendárních hongkongských filmů.

plagát

Nahota na prodej (1993) 

Fenomenální exploatační snímek doslova napěchovaný projevy polistopadové doby (hlad po brakové zábavě, bulvárních informacích, nahotě a smažených rybích prstech). Nejpříznačnější české dílo první poloviny 90. let a současně výmluvné zrcadlo své společnosti (rasismus, šovinismus, hospodské chytrolínství a vidlácké budování národní identity). Lidé už (radši) zapomínají, jaké to tehdy bylo a že estetika laciného nevkusu byla pro devadesátkové Česko příznačnější než cokoli jiného - ostatně viz dobové videoklipy domácích popových hvězd jako Dalibor Janda či Heidi Janků. Olmer je nedoceněný režisér, který dokázal perfektně zakonzervovat tehdejší zeitgeist.

plagát

Sunshine (2007) 

Strhující sci-fi se chopila samotného základu žánru, tedy fascinace technikou a kosmem, a využívá ho k co největšímu emocionálnímu zatížení diváka. K udržení neustálého přívalu emocí souží přechody mezi žánry a kombinace subržánrových motivů, zatímco působivost scén maximalizuje důmyslné využívání výrazových prostředků klasického filmu, speciálních efektů i technik experimentální kinematografie. Vznikla tak odzbrojující emocionální masáž, jež dá doopravdy pocítit, jak je člověk ve vesmíru malý.

plagát

Príbeh jednej vášne (2006) 

Reálná Diane Arbus si snímky outsiderů a všemožně pokřivených lidí získala místo na Pantheonu světové umělecké fotografie. Fantaskní nadreálný film, který o ní natočil Steven Shainberg (Sekretářka) nerekonstruuje události jejího života. Skrze fiktivní příběh vytváří podmanivý klíč do světa jejích fotografií. Pro Diane měla každá fotka svůj příběh, který je do ni částečně vepsán, ale z velké části zůstává nevyřčen. Film ukazuje fascinující, emocionálně pohnutý zrod jedné fotky.

plagát

Vyvolené (2002) 

Stylově zoufale přeplácané, ale jako resuscitace hongkongských "girls with guns" filmů z 80. a 90. let naprosto skvělé. Vedle žánrově povinných inspirací ve starších či zahraničních filmech (akční scény ala "Killer" a "Léon") a klasického principu rekrutování představitelek (primární je vzhled, takže dvou hlavních rolí se zhostily modelka a známá DJka) tu navíc je úchvatně subverzivní pojetí žen. Ženy sice jsou zobrazené jako objekty pro mužský pohled, ale právě v tom spočívá jejich síla - trénink profesionálních vražedkyň sestává z utužování tělesné odolnosti, bojových umění, počítačů, kultivování vzhledu, nácviku správně vyzývavého držení těla, ovládání střelných zbraní a sexu (zobrazeno v daném pořadí). Většina mužských postav je zobrazena jako machističtí mastodonti - výjimkou je Daniel Wu v roli roztomile roztržitého a pohledného nekňuby z CIA (který pro hrdinku začne představovat možnost odchodu ze zabijácké profese) a hlavní záporák gay (příznačně jen on představuje pro hrdinky rovného protivníka).

plagát

Krajina prílivu (2005) 

Carrollovská říše divů může mít mnoho podob. Ve filmu Terryho Gilliama je to buranský zapadákov se dvěma domy uprostřed nekonečných lánů trávy. Sem přijela malá holčička s otcem feťákem a zatímco on si dopřává „dovolenou“ ze stříkačky, ona tráví čas konverzací s hlavami panenek a poznáváním groteskních sousedů. Realita, sen, fantazie a šílenství nejsou jasně odděleny, nýbrž splývají do pokřiveného obrazu znepokojivého světa, v němž je představivost stejně tak obranou proti hrůze, jako hrůzostrašnou iluzí.

plagát

Až do smrti (2007) 

"Až do smrti" je mimořádný snímek ve Van Dammeově filmografii. Přesvědčivý herecký výkon, poutavě vyhrocený příběh a silnou psychologii hlavní postavy doplňuje syrový styl, který přichází ke slovu především v závěrečné nelítostné přestřelce. Simon Fellows si zaslouží veškerou chválu za to, že podobně jako hongkongští mistři John Woo, Tsui Hark a Ringo Lam dokázal z herecky nenadané a fyzicky skomírající akční "hvězdy" dostat maximum. Nejslabším článkem je bohužel scénář. Všechno, co v něm funguje (scény profilace a následného přerodu hrdiny, jeho vztahy s dalšími postavami a celá ústřední premisa), je bez přiznání zdroje vypůjčené ze dvanáct let starého hongkongského mixu thrilleru a dramatu "Loving You", který režíroval Johnnie To. To by ovšem nevadilo. Problém je v tom, že vynikající příběh hongkongského filmu byl asi pro Američany příliš dramaticky odvážný a nad únosnou míru se vymykající tradičním schématům béčkových akčňáků. Proto předlohu rozšířili o tradičně koncipovanou ústřední kriminální linii, další vedlejší postavy a toporně doslovný epilog se šťastným koncem a absolutním očištěním hlavního hrdiny. Všechny přidané motivy jsou ovšem kauzálně nekoherentní a z hlediska jejich začlenění do vyprávění lajdácky odfláknuté.

plagát

Zastaneš a neprežiješ (2006) 

Režiséři Mark Neveline a Brian Taylor natočili přiznanou poctu hrám typu Grand Theft Auto a snad díky tomu, že nevycházeli z jedné konkrétní hry, natočili jednoznačně nejlepší videoherní film; tedy alespoň v akčním žánru. Z her totiž využili pouze realitě podobný, ale přitom nadsazený svět, kde je ve jménu divácky přitažlivé adrenalinové jízdy dovoleno naprosto vše. Film spojuje dravost, drzost a sebereflexivitu videoher s videoklipovou hyperestetikou moderního akčního filmu a skrze to divákům sugeruje podobné emoce, jaké zažívají hráči.

plagát

Hudson Hawk (1991) 

Nedoceněný a nepochopený výstřelek absurdní kinematografie a film s ultimátní charakteristikou démonického záporáka: "Kdyby byl živý, jedl by teď s námi nahý na zadním sedadle naší limuziny suši z mikrovlnky".