JFL

Jedno ze zásadních děl historie animovaného filmu. Nestárnoucí mix pohádky, satiry a grotesky režiséra Paula Grimaulta a z pera Jacquese Préverta diváky zavádí do fascinujícího prostředí opulentního zámku plného technologických vymožeností, kde se na pomoc chudému zamilovanému páru stíhanému nabubřelým tyranským vladařem postaví žoviální pták trousící ironické vtipy. Snímek nadchne každého bez rozdílu věku svou originalitou, zábavností a bezbřehou nápaditostí realizovanou především v architektonickém pojetí zámku.

K pařížskému detektivnímu oddělení nastupuje mladý poručík čerstvě příchozí z akademie a starší policistka, která se k práci vrací po problému s alkoholem. Klasický žánrový motiv soudržnosti parťáků a doplňující se ústřední dvojice je tentokrát použit pro výsostně civilní charakterový film o obyčejných lidech s policejním odznakem. Snímek staví na zákonitostech policejních thrillerů, ale záměrně je prostý velkých případů a adrenalinové akce. Namísto toho buduje zádumčivou atmosféru a soustředí se na vykreslení postav za hranice žánrových šablon.

Famózní britská parodie se strefuje do žánru policejních filmů o drsných zástupcích zákona. Tvůrci se precizně drží ultrakinetické a přehnaně efektní formy hollywoodských áčkových akčních filmů, ale při tom děj zasazují do ospalého britského městečka a jako hrdiny představují obyčejné pochůzkové policisty. Film s velkým nadhledem reflektuje klišé policejního žánru, drze naplňuje klasická dějová schémata a mramorizuje nabubřelý ideál nekompromisních policistů.

Filmy ze soudní síně zpravidla pojednávají o svědomitém obhájci, který hájí právo a odhaluje prohřešky proti morálce. Režisér Sidney Lumet se vždy zaměřoval na nejednoznačné, ale přesto charismatické postavy. Jeho soudní film si za hrdinu bere výřečného prosťáčkovského mafiána, který v reálném procesu s dvaceti členy mafiánské rodiny obhajoval sám sebe a jehož zásluhou byli nakonec všichni zproštěni viny. Hrdina ve vynikajícím podání Vina Diesela má tolik šarmu, drzosti a odzbrojující bezprostřednosti, že i divák zapomene, že sleduje padoucha.

Film Stevena Soderbergha, které i přes přítomnost velkých hvězd stojí mimo hlavní proud, vzdává hold noirovým filmům 30. a 40. let. Snímek pečlivě rekonstruuje styl svých vzorů použitím černobílého materiálu, ostrého svícení, zadní projekce a dobových kamerových technik, ale i důrazem na noirem ustanovený kult kouření a pití. Film však není jen formální hříčkou, ale nese i silný příběh, v němž ležérní hrdina poznává nejednoznačnost světa. Doba konce světové a začátku studené války ukazuje, že morálka je věcí kompromisů a úhlu pohledu.

Glosa v A2

Za sychravého dne do zabláceného městečka na Jihu přichází pistolník v zašlé uniformě Severu, který za sebou táhne rakev. Tak začíná spaghetti western, který je řazen do kánonu žánru hned vedle nestárnoucích klasik Sergia Leoneho. Tvůrcům se podařilo Djanga vymodelovat v ikonického hrdinu a zasadit ho do nelítostného, špinavého světa. Bohužel se až příliš snažili šokovat násilím, bezohledností a krutostí a zapomněli při tom na dramaturgii a vnitřní logiku příběhu, takže celek má podobu nesoudržného shluku impozantních scén.

Moderní televizní seriály staví na propracovaných postavách, překvapujících zvratech a především na důmyslném zaháčkování diváka. Režisér J.J. Abrams podepsaný pod obrazovkovými hity Alias a Ztraceni stejné zásady uplatňuje u nového filmu o expertovi na nemožné mise v podání Toma Cruise. Abrams z nezničitelného hrdiny udělal cítícího a trpícího člověka a zavrhl klasické střídání akčních a oddechových scén. Kombinací akce, napětí a hluboce emocionálních scén si diváka podmaní už v první scéně a až do konce ho nepustí.

Pod dohledem japonské herní firmy Konami a zaštítěn americkými penězi se francouzský režisér Christophe Gans vyhnul zásadní chybě filmových adaptací videoher a oproti předchozí praxi film podřizuje herním postupům. Příběh zachovává prvky adventur a vrstvení událostí podle levelové struktury. Hlavní devizou zůstává udržování pocitu permanentního strachu, k čemuž naopak slouží čistě filmové prostředky, a tělesný horor děsící deformovanými humanoidními těly.

Začátek padesátých let minulého století se v USA nesl ve znamení perzekuce lidí sympatizujících s komunismem. Jedněmi z těch, kteří se proti „honu na čarodějnice“ postavili, byli členové redakce zpravodajství stanice CBS. Film se zaměřuje výhradně na mikrokosmos televizní redakce. Nesnaží se diváky získat na stranu hrdinů strhující formou či hrou na city. Ve stylu zpravodajství CBS pouze předkládá fakta a jejich kontext. Zásadní dílo připomínající poslání a principy médií a odkrývající mocenské tlaky v jejich pozadí.