Pevek2

Anthropoid drzi syrovy styl, ktery se zadira pod kuzi a az tak moc ani neprepisuje historii. A na anglictinu si jde zvyknout. Mohl to byt jedinecny kus, kdyby se parasutisti v expozici chovali alespon trosku opatrne a konspiracne, coz by podporilo dojem realisticnosti. O realisticnost film prichazi ale hlavne ve chvilich, kdy pouziva obehrana a ozkousena klise. Rozslapnute housle, plovouci kniha Wiliama Shakespeara a jine podobne blbiny nas vraceji ze syroveho zaznamu operace do holywoodskych pohadek o druhe svetove valce. Coz je skoda.

Atmosfera, ze by se dala krajet. Potiz je, ze to zacne byt rychle prilis prehledne a tim to zacne ztracet napeti. A navic je tam fura nelogicnosti - jedna za vsechny: Jestlize je Divis Flats skutecne pevnost IRA a vsichni se ji maji vyhybat, tak jak to, ze si to tam v noci par vojaku tak snadno vyresi, kdyz predtim nestacila cela jednotka na zpacifikovani par civilu.

Vyborne natoceny film, ktery ale ztraci tim, ze je dost predvidatelny.

Arabic Nightmare. Z obeti tolerovaneho zla se stavaji monstra a na plazich se vrsi pytle na mrtvoly. Bezni obcane a jejich plky na zaver jen ukazuji, ze vsechno pujde dal ve svych kolejich.Na jednu stranu neco jako horror nebo mistni strasidelna povidka, na druhou stranu dobre citelna a skvele natocena alegorie.

Za kazdou vrazdou je nekdo, kdo vyvolava nenavist. Gitai se pri jinak preciznim rekonstruovani atmosfery a klicovych momentu okolo zavrazdeni Jicchaka Rabina nevyhne drobnym navodnostem, ale zaroven jde daleko vic po podstate nez jine srovnatelne filmy. Delka mi nevadila, klidne bych v tom napeti snesl jeste treba dalsi pulhodinu nebo dokonce hodinu, protoze obsah poskytuje dost nametu k premysleni.

Kulturne antropologicky, jemne magickorealisticky a hrave vtipny popis zamilovanosti mladicke hrdinky do souseda. Kinematograficka radost a zaroven velice originalni film.

Melancholicke a nezne.

Vysoce aktualni film, ktery ale sve tema nezneuziva. Fotbal je skvele natoceny, herci skvele vybrani, ale hlavni, je ze na sportovni film je perfektne na hrane vybalancovana mira patosu. Velky zazitek, kdyz pri jasnem gestu, ktere odmita nasili a spor plny sal zlinskych pubertaku zacal tleskat a vstavat.

Nadherny pohled na zivot vesnice v afghanskych horach, ktery svoji opravdovosti, humorem a prolinani magicna mistnich povesti s drsnou realitou pripomene vzdalene romany francouzskeho genia Henri Pourrata. Jednotlive epizody spojuje mikopribeh na jejich pozadi. Shahrbanoo Sadat je vyjimecny talent.

V prvni puli se ukazuje, ze Serebrennikov ma skvele tema a ze umi skvele rezirovat. Sceny z bazenu jsou mistrovsky udelane. Jenze v druhe puli se vyvoj zasekne. S pohledem na Mucednika a na Leviatana tak nejak chapu, ze se rusti reziseri chteji vyjadrovat k soucasnosti sve zeme razantne. Jenze prave vyvazeni patosu ve sdeleni vzdy brani hystericnosti. A Mucednik trochu hystericky je.