noriaki

Občas je to blbé až to tříská dveřma. Byly chvíle kdy se trapnost podávala ruku s křečovitostí. Ale většinu času je to fakt promyšlené, slušně zahrané a chytře vypointované. Pochopitelně pomohlo, že Scream si díky hrátkám se žánrem o parodii přímo říkal, a také že má Anna Faris slušný komediální talent. Scary Movie kritéria na parodie splňuje v celku s přehledem. Kdybych bral jen ty natočené po roce 2000, patřil by k absolutní špičce.

Ono je to objektivně asi na čtyři hvězdičky, ale čtvrtý John Wick mě místy tak neskutečně vytáčel, že mu je nedám, ani kdyby mi sám Chad Stahelski držel pistoli u hlavy. Akce je pořád skvělá, i když Keanu Reeves by už nikdy neměl běhat před kamerou. Zbytek filmu jsou různé stupně zklamání. Scénář je otravný ve snaze budovat mytologii o kterou nikdo nestojí, a směšný ve snaze brát se zbytečně vážně. Tady už jsme na úrovni devátého Rychle a zběsile, jen se nežvaní o rodině, ale o NÁSLEDÍCH - všechny postavy to opravu říkají kapitálkami. Slepý bojovník byl hloupý ve Star Wars, ale v akčním filmu je to do nebe volající volovina. Postavu černocha s nezastřelitelným psem jsem nepochopil, protože je pro příběh úplně irelevantní. Je tam, jenom aby tam byl. Závěr nedává smysl už vůbec, stejně tak různé drobnosti, jako stále se stupňující nesmrtelnost hlavního hrdiny, nebo jeho schopnost cestovat po celém světě, navzdory tomu že ho hledají úplně všichni. Trochu se děsím pětky, protože tohle půjde stupňovat už leda na sílu.

Nevím o co tady režisérovi šlo, ale moc se mu to nepovedlo. Zápletka přímo vybízela k pohodové letní komedii, v níž bude parta podivínů usilovat o záchranu milovaného podniku. Něco jako Vybíjená, ale místo posilovny by tam byl obchod s deskama. Jenže tady se nikdo o nic nesnaží, za jeden provaz rozhodně netáhnou, a zároveň si každý prošel větší osobní krizí. Děj místy dost hořknul, což také znamená, že humoru si tady člověk moc neužije. Ani ta hudba není taková, jakou bych od filmu z půlky devadesátek čekal. Závěr mi ale náladu trochu spravil.

Nechápu ruský humor, a to ani v přístupných veselohrách. Takže je asi jasné, že jsem u téhle absurdní komedie trpěl jako zvíře. Film je něco mezi do sebe zahleděnou, rádoby intelektuální onanií a úplnou kravinou. Prý je v něm možné najít podobenství s pomalu umírajícím Sovětským svazem, jenže tak jak je příběh postavený, tak se tam dá najít skoro všechno, a nebo taky vůbec nic. Lidé se chovají jako idioti. Řeč nedává smysl, chování nedává smysl, kauzalita existuje jen občas a logika prakticky vůbec. Celé to trvá přes dvě hodiny. Jednu hvězdičku dám za pořád ještě slušnou režii a tu druhou za velmi schopné herce. Zbytek bych nejradši pochcal.

Někdy excelentní film poznáte  při vyvrcholení pečlivě připravovaného twistu, někdy při závěrečných titulcích, a někdy až s odstupem několika let. Tady mi to trvalo zhruba tři minuty. Jeden pohled na klikujícího Roberta De Nira, a věděl jsem, že sleduju klasiku ke které se budu rád opakovaně vracet. Martin Scorsese vzal tuctový příběh a natočil podle něj extrémně stylový a neskutečně atmosférický thriller, který v tísnivých scénách přetéká do hororu. Kdyby byl hlavním záporákem někdo jiný, tak bych řekl, že šlo o jeho životní roli. Nominace na Oscara je zasloužená. Sošku si ovšem s naprostým přehledem odnesl Anthony Hopkins za Mlčení jehňátek. Občas je zkrátka laťka tak vysoko, že genialita nestačí.

Já mám tyhle naivní sci-fi rád, a tenhle patří efekty, režií a herecky mezi ty lepší. Jenže příběh je prostě slabý. I když má film podprůměrných 63 minut, táhlo se to jako dvě hodiny. Je to o to větší zklamání, že scénář napsal sám Robert A. Heinlein. Ano TEN Robert A. Heinlein. Chápu nadšené fanoušky, ale já jsem čekal víc, a měl jsem dostat víc.

Nestárnoucí klukovské dobrodružství, které nikdy nebude kralovat žebřčkům popularity, ale na druhou stranu ani nikdy nezklame. Američanům se podařil malý zázrak. Bytostně anglickou legendu nezprznili, a dokonce natočili nejlepší verzi, a to s bohatým náskokem. Kevin Reynolds dal filmu ten správný mix dramatu a jemného humoru, takže i když se občas dějí docela kruté věci, filmi si zachovává krásně odlehčenou atmosféru. Škoda jen že už začínalo pracovat Costnerovo ego, a žárlivá hvězda upozadila Alana Rickmana. Síla filmu totiž roste s každým jeho záběrem.

Mezi Skřivánky na niti a Na samotě u lesa natočil Menzel TOHLE. Aby byl zmar dokonalý, scénář mu napsal Zdeněk Svěrák. Protože zrovna čtu pojednání o tom jak šedá ekonomika a příčinliví šmelináři pomalu rozleptali zdánlivě všemocný normalizací posílený komunistický režim, tak jsem si z filmu přece jenom něco vzal. To ale nic nemění na faktu, že je to šmíra nedůstojná talentu Jiřího Menzla. Ovšem pořád mnohem lepší než Donšajni.

Cynik ve mě by řekl, že kdyby mi Alison Brie na rande sdělila že ji unáší mimozemšťané a zdá se jí o budoucnosti, tak bych jí to odkýval. A kdyby po mě chtěla abych nůžkami vykopal babiččin hrob, aby mohla otestovat jestli není její klon, no tak by mě taky neubylo. Horse Girl je film se zvláštním názvem a ještě zvláštnějším dějem. To co začíná jako drama o nesmělé dívce hledající lásku, pokračuje přes schizoidní thriller a končí jako lynchovina, v níž je možné téměř cokoliv. Závěr vypadá jednoznačně, ale něco mi říká, že tady bude nejen nespolehlivý vypravěč ale i záměrně obelhávaný divák.

Navzdory názvu to není film o něm, ale o nich. Natalie Portman tehdy uchvátila snad úplně všechny, protože zahrála nejen zanedbávané dítě toužící po troše stability, ale i odhodlanou dívku postupně objevující barvy života. Pomalu se rozvíjející nemožná romance tak kupodivu téměř nepůsobí nepatřičně. Hlavní zásluhu na tom ovšem má Luc Besson. Řekl jsem to u Pátého elementu, a řeknu to znovu. Besson měl tehdy neskutečnou fazónu, takže i když natočil thriller se sociopatickým záporákem který nahání nelítostného zabijáka, a pod povrchem tu bublá vztah muže středního věku a jedenáctiletého dítěte, je to v jádru citlivý film o dvou zranitelných samotářích, kteří si jsou navzájem oporou. Silný závěr ještě zvedla čarokrásná Stingova píseň.