Subjektiv

Chvílemi je až milé, jakými úžasnými rekvizitami a kulisami Mario Bava vyplnil tento naivní film o pomstychtivém duchovi. Všuda samá brnění, panenky, sarkofágy, kříže, lebky, pavučiny, prach, mlha, ruiny, rakve, masivní nábytek, bizerní svícny, oprýskané zdi... Je pravda, že nahromaděny jsou poměrně esteticky a kamera se na ně umí dívat z fotogenických úhlů, ovšem děs, děs vyvolat nedokáží. Neumí to ani hudba, ani náhlá zjevení postav, k nim spěšně zoomující kamera za hlasitého znění disharmonických tónů... Ano chvílemi je to všechno tak milé, až musím tomuto snímku s nudnou a banální fabulí pár bodů přidat. Silné **.

Poté, co osazenstvo mayovek vklouzne do svých rolí, je odsouzeno k prožívání stále stejných dobrodružství. Hrdinové neznají strach. Nemají výčitky svědomí, jelikož jednají vždy správně a vše jim vyjde. Nikdy neváhají a hned přesně ví, jak vyřešit ošemetnou situaci. Žijí ve světě, kde rozpoznání dobrého a zlého je rovné rozpoznání černé od bílé. Nevyhnutelně vždy zlikvidují bandity, zjednají právo a často i napomohou lásce. Jen zřídka jejich dobrodružství vykročí za výše popsané hranice. Poprvé baví novým, zvláštním světem, podruhé lákají k návratu domů, po n-té nudí, po n+prvé nudí víc, po... Slaboučké ***.

Namísto čelenek a kovbojských klobouků nasazují se na hlavy fezy, turbany a ručníky, Alláh vzývá se namísto Manitoua, ale krom těchto povrchních proměn zůstává Divoký Kurdistán stejně plochým jako pláně Divokého Západu, stejně jako jeho hrdinové a zároveň díky jeho hrdinům. Slabé ***.

Nebývá běžné, aby film měl výrazně vyšší hodnocení na IMDB než na ČSFD, nicméně Válka je Válka patří k těm několika málo případům a děkuji zahraničním uživatelům za tuto protiváhu. Důvodem pro vysoké i nízké hodnocení, je, hádám, fakt, že tento film nevypovídá o válce takovým způsobem, jak si divák z filmů jiných navykl. Monumentální boje se nekonají - jednotka samohybných děl se přesouvá na frontu a snímek se zaměřuje především na osádku jednoho z nich. Komorní drama a pečlivé vykreslení charakterů - mladého nezkušeného velitele, který má zvládnout dobromyslné, ale jinému způsobu vedení války navyklé veterány - stojí tu namísto nich. Žádné nekonečné boje se zlým Fricem, žádné nekonečné vykládání o tom, co budu dělat po válce, koho všeho jsem nechal doma, ukazování fotek a hrdinné umírání. A žádné vlastenecké či stranochvalné proslovy, žádné velepůsobení na morálku a motivaci vojáka. Fric se sice objeví, ale nedá se poznat, zda je zlý či hodný - bojuje se s ním (útočí, zabíjí, ustupuje či umírá) nebo je zajat a... vypadá jako zajatec. I plány do budoucna tu jsou, ale říkají se jen proto, aby řeč u polívky nestála, ne proto, aby hrdina mohl tragicky zahynout a divák zaplakat nad zmařeným lidským osudem. Co s odhodláním, když vám praskne pás. Jaképak dojemné umírání v náruči kamarádů, pifpaf a je po člověku. Buď tě to, diváku, dojme takhle nebo jsi dost možná zdegeneroval. A vůbec film obsahuje řadu dílčích událostí, které jsou ohromně atmosférické a promyšlené, snad i prožité, do posledního detailu. Kdo nevěří, poskytnu mu SPOILER. V úvodu zjistí osádka, že se v děle vytáhla z granátu pojistka. Granát nevybuchuje a tak osádka usoudí, že se zasekla rozbuška. Nikomu se dovnitř nechce a tak velitel jednoho vybere. Pak je mu to ale hloupé a rozmyslí se, že půjde sám, ale rozhodně ne gerojsky a beze strachu. Granát nakonec raději místo odhození opět zajistí, aby neměla osádka u velitele jednotky průser. Jenže podřízený to veliteli jednotky ohlásí, aby odvaha velitele děla přinesla mu nějaká ovoce. To ovšem... Atd. atd. KONEC SPOILERU. Opravdu jsem musel smeknout před tím, jak nenápadně a přitom brilantně je celá situace vystavěna. Film je takových situací plný. Zvládá i proměny atmosféry - kamarádská panuje v úzkém kruhu osádky, uzavřená, když přijde politruk, stud míšený s mírným nesouhlasem ovládne vojáky, když je seřve velitel, bujaře se veselí na zastávce u statku a tíseň padá v nádherné scéně průjezdu kolem zničené vojenské techniky kdesi kousek za frontou a opodál pochoduje opačným směrem kolona zajatců, vše beze slov (tato scéna + závěrečný boj o vesnici ve velkém celku navíc vynikají i kompozicí záběru)... Vážně jsem povětšinou věřil, že Válka je Válka je válka. Silné ****.

Scénář k tomuto šílenému kousku nemá na svědomí nikdo jiný než Alexandr Kazancev. To jméno má v jistých kruzích břink a né že né. Byl sice i vědcem a zřejmě i velmi dobrým šachistou, leč v souvislosti s Planetou bouří by nás mělo zaujmout spíše něco jiného. Chlapík to byl totiž plodný a plný fantazie. Krom tohoto veledíla oblažil lidstvo poznatkem, že Tunguzský meteorit byl havárií mimozemské kosmické lodi. Zjistil také, že Buzz Aldrin natočil, jak si ufouni prohlížejí v létajících talířích Apollo 11. Ostatně na zemi se mimozemští pánové a paní producírovali již od nepaměti, jak nám dokázal svým výzkumem Baalbeku apod. Jestli někoho náhodou, ale čistě náhodou, napadlo jméno Daeniken, tak to nebylo náhodou. Na výsledku se ideové pozadí Daenikena komunismu podepsalo více než zřetelně. Scénář se zaplnil naivním pseudovědeckým blábolením, budovatelskou filozofií proletariátu prodchnutou rudým duchovnem a došlo i na svého času populární teorie o vývoji planet, totiž Mars je starý a tak na něm sídlí (pokud nevymřely) prastaré civilizace, Venuše mladá a tudíž se po ní prohánějí dinosauři. Že se obě oběžnice od Země liší i ledasčím dalším, krom takového banálního faktu jako je rozdílná hmotnost a vzdálenost od Slunce třebas i složením, nejevilo se až tak podstatně. Směle tedy na onu planetu! Když se pronese pár frází o lidském životě, vítězství pracujícího lidu, dojde k bojím s masožravou (skafandrožravou?) kytičkou či veleještěry, porazí se záhadná pranemoc, robot bude legrační a ženština projeví lásku k jednotlivci i lidstvu, nebude to marné. Téměř odpad.

Násilí se musí líbit, musí přivodit erekci! Vše tomuto cíli podřídíme. Střihostřih, temnofiltry, zpomalovačky i zrychlovačky, flash flashbacky, drsnohudba, frenetický zoom, fuck dialogy a skrz scény létající kamera - jen tohle chceme, jen tohle chce náš divák. Náhody přitáhneme za vlasy a pár jich při tom vyškubnem. Uááá! Slabé ****.

Znáte tu hádanku: "Je to film, všichni tam chtějí vlézt hlavní hrdince mezi stehna a není to porno?" Angelika, no jistě. Jenže která? Pokud bychom chtěli odpověď Báječná Angelika, je modifikace hádanky snadná: "Je to film, všichni tam chtějí vlézt hlavní hrdince mezi stehna, většině se to opravdu povede a není to porno?"

Je fascinující, že již během první minuty se z Angeliky stala miss mokré tričko. Především proto, že tenkrát ještě trička nebyla. Pak už to jde ráz naráz. Svatba s pokrokovým Peyracem, citlivým Peyracem, odvážným Peyracem, společenským Peyracem, nežným Peyracem, romantickým Peyracem, bohatým Peyracem, o kterém se snaží nám film namluvit, že je ošklivý kvůli kulhání a jedné sexy jizvě, ačkoliv je to model k pohledání. Není divu, že ho nakonec připustí.

Některá díla jsou schopna překročit meze lidské imaginace naprosto nevhodným směrem. V Ostrově ztracených lodí, i když možná Ostrově ztracených lidí, vydává se hlavní hrdina, konvenční sovětský novomanžel, na symbolickou pouť za objevením hodnot socialistického manželského soužití (tak to tam sice nenazývají...) a pochopení, že ztráta milované bytosti bolí, i když jste se ráno pohádali. Teleportem do Marseille roku 1926 a pak šupem do bermudského trojúhelníku. A každé tři minuty proložit sovětským disko šlágrem ze běsného natřásání se v kostýmech nemožných barev a střihů! Ovšem ta ústřední ženština utrpení divákovo mírní, sekne jí to...

Na jedné straně masový vrah pravděpodobně jako symbol stalinistického vraždění, na straně druhé skutečný Čikatilo, který vraždil především proto, že jinak nebyl schopen dosáhnout erekce. Nejsou to věru strany, které by kráčely bok po boku ke stejnému sdělení. Čikatilo nijak zvlášť zaníceným komunistou, pokud jsem četl správně, nebyl a i kdyby byl, jistě nevraždil, neznásilňoval a nepojídal své oběti právě z toho důvodu. SPOILERY. Motiv Evilenkův však je právě takový, byť trochu rozmlžený psychoanalytickými nebo dokonce možná až pseudopsychoanalytickými řečmi. Mně však příčina vražd nalezená ve ztrátě identity člověka jako komunisty zapříčiněná zmíráním komunismu samého, přijde nevěrohodná. Takový člověk by jistě svůj vztek nevybíjel na desetiletých holčičkách. V symbolickém významu lze samozřejmě Evilenkovu řádění přisoudit ledaccos. Já bych tady vypíchl především skutečnost, že komunismus při svém pomalém umírání nezmohl se na žádné orgie zkázy. Jenom řečnil a ve světlých momentech se snažil i pozitivní konat. Evilenko podle mého názoru svou dobu dobře nevystihuje. Nic tomu nepomůže ani fakt, že jeho profil sestavený filmovým psychoanalytikem jeví se vnitřně soudržně. Přesto však právě Evilenkova postava jeví se nejlépe propracovanou, neboť jeho patologicky zapálený komunismus sice nedokážu chápat jako silně významotvorný, ale ani s vražděním rozporný. O mnoho hůře dopadlo jednání psychoanalytika. Nejdříve odmítá pomoci vyšetřovatelům, ačkoliv i jemu musí být jasné, že tentokrát jde jen o dopadení šíleného masového vraha. Po něm pak pátrá na vlastní pěst a když jej dostihne, nechá se po sdělení: "Sem tvoje fotřisko, Lukáču," odkráglovat. Hádám, že symbolika spočívá v tom, že žid Marx(psychoanalytik) je otcem, uvnitř milého, komunismu, ale Stalin (Evilenko) to všecko zkazil. Škoda ovšem, že víc vypadá jako Freud než Marx. Vyšetřovatel Lesjev není nijak zajímavý a jeho motiv: "Chytám vraha malých holčiček, páč sám mám malou holčičku," působí velmi levně. Bezdětní by to jako flákali? Dokonce jsem se bál, že film bude vrcholit bojem s Evilenkem právě o život jeho holčičky, jiný důvod častých náhledů do života Lesjevovy rodiny jsem neviděl. Naštěstí ne. Teď mohu se tázat, zda-li Grieco pohrál si chytře s divákovým očekáváním, aby jej intelektuálsky zbořil, nebo to tam prcnul kvůli zdůraznění onoho motivu k vyšetřování. Sázím na to druhé. KONEC SPOILERŮ. Avšak díky Evilenkově odporně zachmuřenému výrazu a slušně socialisticko realistickým kulisám přesto silné *** dám.