Subjektiv

Varování: Komentář nevhodno čísti před sledováním... Dialog: "Vyprávějte mi o svém otci." "Má obrovský penis, který mu stále stojí. Bože, mám z něj takový strach," ve Voyeurovi nezazní. Kdyby se však objevil psychoanalytik se zálibou v hypnóze, jistě by se nám něčeho podobného dostalo. Takhle musí freudovskou povahu tohoto softporna odhalit sám divák. Přístup, který lze jen pochválit. Chování hlavního hrdiny budiž mu vodítkem. Neschopnost Doda jednat bez myšlenky na penis jeho otce (nejlepší scéna tohto ranku je příprava jídla - rytmické šlehání evokuje Dodovi kopulační pohyby a dovádí ho k šílenství), neustálé zobrazování toho olbřímího údu, omílání jeho schopností, splývání postavy matky a manželky, šok ze sexuality rodičů, všechno ukazuje příslušným směrem... Dodo snad nakonec dospěje. Soudím tak z obdivu k jeho vlastnímu ztopořenému penisu a náznaku síly s jakou si v závěru bere svou ženu. Musím sebekriticky přiznat, že takto zvolený interpretační rámec nepostihuje celý možný význam díla. Věřím však, že alespoň vyvrací pocity, že jde pouze o bezobsažnou "pěkně natočenou erotiku" či "nic zajímavého, jen obyčejný sex" nebo "lehký upgrade nosiče pizzy". Netřeba se dále vozit po nevnímavosti diváků. Omlouvá ji skutečnost, že rozum často zatmívá jak vzrušení z nahých žen, tak znechucení vulgární lascivitou a Brass nemá ve zvyku ani jedním šetřit. Žel i já sleduji jeho filmy částečně z "nízkých", tělesných důvodů. Tudíž mě potěšilo, že některé odhalené dámy oplývaly dostatkem přitažlivosti. Krásu těl spojil režisér s krásou architektonicky vytříbených interiérů, což lze považovat za jeho typický trademark. Obvyklou brassovinu vnímám i v zrcadlech umístěných nad postelí (kdo normální by tam dal zrcadlo, že), jež mu umožňují nahlížet na týž akt hned dvakrát, dále ve výrazně svisle symetrických záběrech a samozřejmě všudypřítomné erotiky, u které rád zdůrazním, že docela solidně odráží vztah aktérů k sexualitě, a to i po formální stránce. Žel, i přes leckterá pozitiva se mi Voyeur příliš nepříblížil. Je mi cizí jeho fraškovitost, byť možná související s výsměchem upjatosti, potlačování sexuality či možná i samotné psychoanalýze, která by mohla spoutávat lidskou sexualitu do sady zákonů. Ale to asi není důvod proč dávám ***. Nedokážu jej přesně pojmenovat, jde o určitý druh znechucení, jehož důvod snad sídlí v hlubokém podvědomí. Zase ten Freud! Ale možná mi jen tenhle film i přes chytrost tématu připadá lehce připitomělý.

Mimořádně nápadité a mnohdy i vtipné akrobaticko-klaunské souboje, které, jak je u kung-fu filmů zvykem, spojuje do celku jednoduchoučký děj. Čert to vem. Draky jsem byl nadšen, dýmkou, sukní, lavičkou a kladinou pobaven, finálním soubojem spíše unaven. Když odečtu ještě náhlé a rychlé ježdění obrazu vpřed a vzad, herectví pitvorných grimas a Holstovu skladbu Mars, která smutně minula atmosféru scén, v nichž byla použita, ať už s vážným či ironickým úmyslem, vyjde mi pro dvojici kung-fu film + Subjektiv nečekaně vysoké hodnocení - prosté ***.

Tenhle "napínavý střet dvou povah" má v sobě jednu velkou chybu. Po 5 minutách by se obě poslaly do hajzlu a bylo by po střetu. Pak má v sobě i druhou velkou chybu. Po 10 minutách by se obě povahy znovu poslaly do hajzlu, odešly by tam a bylo by po střetu. Třetí chyba = 15 minut... Nebudu to protahovat, 83/5 = 16,6 chyb. Velkých chyb aneb sled naprosto nepravděpodobných komunikačních výmyků, veletočů a salt mortale. Formální žíněnka se v komorně pojatém dramatu čekat nedá a taky tu není...

Organizovaný zločin v kasinu je technologický proces. Kamera švenkuje po cestě peněz, z automatických sčítaček do účtárny, do kufříků a k šéfům. Větší vzdálenosti překlene střihem. Výrobní prostředky: hrací automaty, ruleta, karty. Seznam položek a činností... Organizovaný zločin v kasinu je firma s jemně strukturovanou a dobře definovanou hierarchií. Kamera hledá obličeje krupiérů, jejich šéfů, šéfů šéfů, šéfů šéfů šéfů, končí de Nirem a vševidoucím okem. Zločin má své "mateřské a dceřinné firmy"... Organizovaný zločin v kasinu je manažerská záležitost. Řídí se z pracovních obědů, kanceláří a "valných hromad"... Organizovaný zločin v kasinu je jazzový rytmus, svižný, promyšlený, brilantní a přece pln improvizace... Organizovaný zločin v kasinu je televizní estráda plná lesku, pozlátek, světelných show a nevkusných hudebních a tanečních čísel... Organizovaný zločin je násilí - tvůrce i ničitel kapitálu. Organizovaný zločin je pěst, tužka, basebalová pálka či bouchačka Joe Pesciho... Organizovaný zločin je soukolí, stroj - a do stroje city nepatří... Organizovaný zločin v kasinu je Casino... Jenže! Kam se vyvinul od Kmotra organizovaný zločin ve filmu? Nabral na tempu, nabral na tempu, nabral na tempu... Proč třebas stále platí "čím vyšší šéf, tím méně přímé vyjadřování"? Protože se na to těšíme a tak se nám autoři zavděčí? Proč stále platí Vzestup --> Žena --> Pád? Proč zločinec je kůl a poctivec nudař, srab a vůl? Já vím... líp se na to kouká. Ale ne každému. Slabé ****.

V jistých bojovnických žánrech bývá umění válečnické zveličováno do nadpřirozena. Chinese Torture Chamber Story zachází stejným způsobem s uměním sexuálním a právem útrpným. Sexuální techniky zvící ekvilibristiky připomínají neporazitelné chvaty, erotické pomůcky vstupují do říše roztodivných zbraní stejně jako mučící nástroje. Paralely mezi mužností (machismem) na jedné a mužností (machismem) na druhé straně by mě snad i rozradostnily, být to k zasmání. Komické srovnání násilí s důstojností (kungfu) a bez ní (mučení), by mohlo být pěkně kousavé. Být to k zasmání. Ba i ten nablblý příběh bych bral jako výsměch všem těm kungfu tupárnám, z nichž se zjevně poskládal. Být to k zasmání. Ale legrace nepřišla. Bojím se, že důvodem je až příliš dokonale přijatý styl martial arts filmů doplněný o pitvoření.

Do čeho mi to zas je strkán nos? Opravdu si ten film hraje na rebelství nebo ono heslo "Přidej se k rebelkám" z obalu DVD je jen trapnou reklamou a tvůrci s ním nemají nic společného? Pokud o svém díle tvořivé dámy přemýšlely a chtěly jím alespoň něco sdělit, snad ta druhá možnost vlastně ani možnost není. Nevypadat jako Ellen Page a neumět to na bruslích, tak jste obyčejnější myšku ještě neviděli. Pokud se proti něčemu bouří, tak proti magorství své matky a (reálně neexistujícím) velepředsudkům. Tahle posvěcovatelka a zrůžovitelka mladické vzpurnosti není žádná rebelka, nýbrž řadový člen společnosti. Filmy jako Vyfič! mu však mohou na chvilku dodat pocit, že on s Bliss, dobře, že je hezká, je jiný a nikdo mu nerozumí. Možná i naději, že si své pitominy prosadí... Nudné panoptikum jakože opravdových figurek s vlastnostmi typu, "nutí dceru do soutěží krásy", "je pod pantoflem", "jezdí drsně na bruslích, ale je to citlivá svobodná máti". Pochodem vchod od oposlouchaného apelu "Zkus všechny chápat" k bizarnostem vhodným leda k vypointování absurdně humorných situací. K vypointování ale nedochází... SPOILER - Závěr jsem vyloženě odtrpěl, neboť odpor rodičů zčásti motivovaný možností, že Bliss provozovaný sport silně hrozí vážným úrazem, se zlomí v okamžení, kdy se rodičům vyjeví, že je tomu skutečně tak. KONEC SPOILERU. Silná *.

Mussoliniho kariéra předkládá informace pravdivé, ověřené, nezkreslené a v poměrně velkém množství, přesto jeho vzdělávací hodnota pokulhává za vyučovací hodinou schopnějšího středoškolského profesora, který dostal na Mussoliniho dostatek času v osnovách. Předčítání jakýchsi, do značné míry náhodně seřazených informací o Ducem, beztak opsaných ze sekundárních pramenů, a jejich podkládání tu vhodnými, tu méně vhodnými a někdy zcela nevhodnými dobovými filmovými materiály nenazveme asi tvůrčím přístupem. V některých případech jsou dokonce fašistické týdeníky převzaty i se zvukovou stopou a tu aby člověk neustále rozvažoval, kdy k nám promlouvá dokument sám a kdy použitý zdroj. Pečlivost, s jakou autoři obrazový materiál vybrali, lze demostrovat sledováním Benita na koni, ač se hovoří o někom docela jiném, případně záběry na Židy v koncentračních táborech, které se sice tematicky hodí, neb se zrovna hovoří o Židech, leč dokument poněkud pozapomíná na to, že, cituji Wikipedii: "Velmi vlažný přístup k pronásledování Židů měla Itálie, byť i ona přijala protižidovské zákony." Ten vlažný přístup jsem tam nějak nepostřehl. Pokud tedy nemáme na mysli vlažný přístup k natáčení... DVD vydané Midofilmem je doplněné bonusem Historie fašismu a považuji za vyloženě nefér, je-li s tímto 2x delším dokumentem zacházeno jako s jakýmsi přívažkem. Je totiž i přes opětovně lehce mechanický přístup lepší. Stačilo málo, prostě události chronologicky a logicky seřadit.

Tak se nám konečně dostal rukou poslední kus animovaného vesmíru Legend of the Galactic Heroes. Kdo ho má rád, nechť si Spiral Labyrinth vychutná, ostatní by měli začít na začátku... ten tu není.

"Hej, my jsme nalakovaný nohy a jmenujeme se Q... kchh, kchhhh, ...ntino, a tohle je jen film" říká jakoby poškozeným jakoby filmovým jakoby pásem Tarantino úvodem AutoZabijáka. Udělá rytmem, střihem a hudbou drámo z uspěchané cesty na záchod a již si myslí, že budem chrochtat blahem. Já ale na ty filmy o filmech moc nejsem, ač vypadají krásně jako plakáty z let dávno minulých. Může si vyumělkovaně žvanit jak chce, je-li to o ničem, je to o ničem. Hloubku, legraci ani jinak vyvolaný zájem v tom, že ženské kecají jako chlapi a chlapi jsou submisivní jako filmové cuchty, nevidím a nevnímám. Tarantinovské kecy mi nikdy extra zábavné nepřišly a za výjimečné je považuji hlavně proto, jak umí ničit atmosféru. Z násilí, v němž si ten panáček libuje, dělají namísto děsivých aktů jen další punchlines. Naneštěstí ty slabší. Silná *.

Carter-Caine, Bond bez skrupulí a technických vymožeností systematicky a nezadržitelně směřující k odhalení pravdy o smrti bratra a bezohledné pomstě. Nespěchá, nefláká se, jde. Nic nevysvětluje divákovi, který zpočátku vůbec nechápe, co vlastně sleduje. Tu někoho zbije, jindy se s někým vyspí, hodně si povídá s neznámými lidmi. Mistrovství žánrově scénaristické práce vidím v tom, že my Cartera dohoníme právě v tu chvíli, kdy on dohoní pravdu, a celou dobou předtím musíme dávat pozor. Carterova povaha vyhřezla do prostředí, v němž se pohybuje, či snad prostředí zhmotnilo svého ducha v jeho osobě. Carter-Newcastle jako průmyslové středisko, které se formuje od počátků průmyslové revoluce dodnes za jediným účelem, úspornými pohyby bez žvanění vyrábet produkt, ať je jím cokoliv. Vylidněné nebo naopak anonymně přelidněné emblematické lokace jako levné dělnické domky, betonové novostavby, přístav s jeřáby, nákladními loděmi a remorkéry, moderní bary, železniční křižovatky, ocelové mosty či lanovkové průmyslové dopravníky vyvolávají pocit absence pocitu. Či citu? Ale i práce s mizanscénou sloužící akci je výtečná - divákovi dává přehled, který Carter má díky svému výcviku, ostrým smyslům a instinktu. Carter dokonale ukrytý na chodbě, pod rampou, za nosníkem - musíme obdivovat. Nezadržitelná strojovost Cartera se dále podporuje křížovým střihem. Carterova cesta vlakem hned v úvodu dokonale souzní s rytmem železnice odměřovaným klapotem kol a jízdním řádem, příboj pravidelně doráží při finální honičce, rychlá jízda autem řízlá sexem přeměňuje milování na strojový úkon a pilotování vozu na čirou erotickou vášeň. Úsměv v závěru ohlašuje, že pomsta byla sladká. Tak, tak, byla, moc.