Tosim

Nebýt překotného úvodu, kde se vypravěčův monolog (musí?) vlézt ještě do úvodních titulků, bylo by to bez hlavních pochybností. Zvlášť zajímavé jsou úvahy o pravdě/vyprávění a subjektivních pohledech těch, kteří jsou jejich tvůrci, Alice Nellis nám tak předkládá i poněkud teoretické zamyšlení o určitých zákonitostech snímku. V pohádce zajímavé a od režisérky rozhodně osvěžující úkrok stranou. 70%.

A CO BUDEME DĚLAT TEĎ? Bondovky s Craigem jdou za sebou v sinusoidě, tohle je po téměř bezchybném Skyfallu rozhodně sešup dolů, ale průser ani náhodou. Chtělo by to zkrátit, občas ubrat na patosu a upovídanosti a ještě vybrousit některé dějové zvraty (zjištění, kdo je vlastně Blofeld, se nepozdávalo i mě). Spektakulární akční scény mě spíš nudily, mnohem autentičtější byla kontaktní bitka ve vlaku. Jo a při úvodních titulcích, kdy zní ten gay song, si radši zacpěte uši. I zde se ovšem najdou inovace, které mnohé přebijí - třeba jak Bond odhodí zbraň a jde za ženou. Sympatické! --- Po sedmi letech ale opravuju hodnocení na plné, vzhledem k uzavřenému universu Bonda s tváří Daniela Craiga dává Spectre mnohem větší smysl. Inu, odstup a komplexnost často pomohou.

Pokud někdo u Simpsonových ve filmu poznamenal, že jsou to čtyři epizody za sebou, u Peanuts to platí dvojnásob. Pocta tvůrci Charlesovi M. Schulzovi, která obsahuje všechny atributy animáků o Snoopym a téměř nic navíc. Kromě jednoho - osvěžujícím momentem je, že postava Charlieho Browna má lepší vývoj - a za tuto oslavu pozorných dětí, kteří dokážou pomáhat a cítit s ostatními, si snímek tu čtvrtou hvězdu zaslouží.

To opravdu musí skoro v každém seriálu, připomínajícím "život," a vypadajícím, jako kdyby ho vařili z po několikáté použitého lógru, hrát opět Filip Blažek, Jitka Schneiderová, Vanda Hybnerová nebo Pavel Řezníček?? PROSÍM VÁS, UŽ NÁS NEMUČTE!!!

Rudyho má každý rád. Kromě mě teda.

Neupírám Halloweenu legendárnost, ale léty určitě vyčpěl. Asi jsem prošvihl ten správný věk, kdy se mají tyhle filmy sledovat (dřív jsem se fakt nebál rád), ale mám zkrátka více v lásce psychologičtější strašení. Chybělo mi vysvětlení vzniku toho zla, téměř půlka filmu, kdy Michael jen pozoruje a vyčkává, je nudná skoro k nepřežití. Občas se najde nějaký zajímavý dialog ("Víte, co je to Haddonfield, doktore?"), ale z celku mi nadprůměrná připadá fakt jen ta hudba.

Nyní, v době geneze letů na Mars, působí tenhle film jako taková milá fantazie něčeho (i doslova) vzdáleného. Ridley Scott tentokrát více popkornový, o odvázaného Matta Damona se až na dvě výjimky moc nebojíme, tvůrci, vyjma pár kráterů, rezignovali na i nějakou hloubku. Holt jsem čekal něco jiného. 70%.

Petr Zelenka prostě přistupuje k filmařině i k náhledu na české dějiny jinak, než drtivá většina jeho kolegů. A má k ruce schopný štáb (o hercích nemluvě) a dokáže zviditelnit lidi všeobecně méně známé (zde historik Jan Tesař). Hravé a provokativní, důkaz, že mozek a zábava můžou jít ruku v ruce. Klidně bych si dokázal představit tento snímek jako "dvojdílný", regulérní příběh o Daladierově papouškovi, který by nebyl utnut a pak film o filmu poněkud delší. Ale jasný, snímek funguje hlavně jako metafora, jak si tady u nás dokážeme věci často posrat.

Na rozdíl od ostatního psychologicky nehluboký, na konci ponejvíce vlastenecký snímek o vizionáři, natočený jiným vizionářem, který si ve svém věku může tu a tam nějaký ten lapsus dovolit. V tomto snímku to však moc neplatí. 90%.

Seriál, u kterého vám srdce nejrychleji tepe u prvního dílu. Mnoho mrtvých, samý sníh, opravdu zvláštní, až sympatický černý humor, ale pořád jen variace na Coeny. Nakonec si mě ale i tohle Fargo získalo, asi dvou neústupností, stejně jako hlavní ženská hrdinka. Od počátečních sedmdesáti se mé hodnocení na konci ustálilo na devadesáti procentech, to už jsem taky dlouho nezažil!