Tosim

Tzv. malé filmy nestíhám už sledovat vůbec, tenhle tip od kolegy jsem ale zhlédl. Dočkal jsem se klasického filmu, se spoustou náznaků a delších, pro herce vděčnějších scén. Film má zajímavý výchozí námět a zpracovává selhání jednoho z páru v podstatě nadčasovým způsobem. Závěr ten, že nám mužům to jde spíše v davu, vám nemusí dojít hned, ale potěší. Aspoň něco.

70%. Pomáhání je mému srdci bližší, než bezbřehé strašení vším a ze všeho, proto se zdráhám nazvat aktivisty fanatiky, ale je škoda, že režisérka zvolila "jen" metodu pozorovací, škoda, zajímal mě víc proces odmilování Češky a muslima. Každý si ale může udělat svůj obrázek sám, pro mě je například naprosto nepochopitelné, vystavět, jako Konvičkovci, veškerou svou aktivitu (je jedno, zda společenskou, kulturní, či politickou) pouze a pouze na strachu. Ale - zase to ale, je zajímavé sledovat, do jakých tristních hodnot hodnot se naše společnost za těch pár let dostala. Zrovna dnes pár fašounů přepadlo v pražské tramvaji černocha. Proč asi?

Asi jsem stále v zajetí Sequensova Atentátu (i když jej rozhodně neadoruji) a ne, že by museli toto téma točit výhradně Češi, ale film mě do svých spárů nechytl dostatečně. Chvílemi vyvanulé, za Dornana to zachraňoval Murphy, i když ten ženský pohled na atentát se mi líbil. 70%, za závěr, jako u mnoho ostatních.

Další Scorseseho promyšlený exkurz do určitého uzavřeného světa. Spolu se scénáristou a romanopiscem Nicholasem Pileggim vyprávějí o lidech, kteří jsou ke konci svého honu za prachama a požitky už jen směšní. Dost mi to připomnělo Vlka z Wall Street. Tři hodiny opravdu nejsou skoro nic, paradoxně je snímek často tolik nabit dějem, že divák nestíhá sledovat vše. S tou psychologickou propracovaností bych si nebyl tak jist, tvůrci se moc nevěnovali tomu, jak události působily na Rothsteinovu dceru, což by mě dost zajímalo.

S Agathou to mám tak, že jsem minimum četl a většinu viděl. Ale o tomhle románu vím, jak dopadne, ačkoli jsem ho nikdy v ruce nedržel. Takže jsem jen celou dobu čekal, jestli dopadne fatálně anebo tak, jak ho autorka upravila pro svou divadelní hru. Nejdřív jsem dal absolutní hodnocení, ale pak jsem si uvědomil, že jsem během celého sledování kalkuloval s tím, že dám víc, když to dopadne podle mých představ, takže jsem pak musel slevit. Jinak by ale takhle měly vypadat všechny ty temné adaptace paní Christie - paranoia, zločin a trest, výlet do vzpomínek, osudovost, prvotřídní herci (Aidan Turner!), nesmlouvavost ve zpracování, ději i konci. 90%.

Přiznejme si to na rovinu, to, co na filmu hlavně oceňujeme, je, že Marcel Bystroň dvacet let od TV Bomba stvořil něco, co má hlavu a patu, i když je to, jak poznali i ostatní, ehm, ehm, plagiát. Pan scénárista se dal poslední dobou na zakázky pro jiné režiséry, třeba je to cesta k tomu, že bude dělat klasické, občas vtipné, občas stereotypní filmy se současnými populárními herci. Ti se vyblbnou, diváci to ocení tím, že napíšou, že už viděli mnohem horší věci a everybody happy. 50%.

Jasnej důkaz, že i reklama může být (v Česku) umění. Spousta žánrů, spousta příběhů, humor a po skončení máte chuť na nějaký ten filmový festival vyrazit osobně.

Sám se tomu divím, ale Dezertér se mi líbil víc. Hlavně to bude lepším zacílením na dobu, ve které se druhý snímek odehrává a poté hlavním hercem. Jiří Macháček je výraznější a lepší, než Ondřej Sokol, který se téměř celý díl plaše díval na Aňu Geislerovou a kolem nich, tu očividněji, tu méně, proplouvala válka. Tady se doba v životě hrdinů odráží podstatněji, je přítomno více třecích ploch i více humoru. Obezřetných 70%.

Jen mě tak napadá - úlitby komunistickému režimu nebyly zločiny proti divákově inteligenci? Jinak, chca nechca, musím hodnocení Sanitky lehce poupravit. Stále platí, že píseň je osmdeátkově hnusná, vyprávění plné patosu a zvláštností, na Hubače dost. Sanitka nemá žádný historický dějový oblouk, nastane v něm vývoj co se týče postav i modernizace samotné záchranné služby, jenže bez zasazení do konkrétních let je to k ničemu. Eva Hudečková a Josef Karlík dost přehrávají, nejhorší je asi pořád zápletka kolem doktora Mádra a to už jsme zpět u úliteb a inteligence. Po těch letech mě ale velmi potěšilo, jak je postava Jandery nejednoznačná - drzý i k tehdejším autoritám, dovolí si vyslovit myšlenku, že nikdo není jen černý, nebo bílý, divák si není jist, jestli je jeho vztah k bývalé milence pouhým přátelstvím a podobně. Na nervy vám jde možná jen jeho připitomělý úsměv, když z něj všichni lámají, proč vlastně k té záchrance chce, přitom i největšímu blbečkovi musí být jasné, že chce zkrátka být u první starosti o pacienta. Otázkou do diskuze je, jestli by se tehdy s touto povahou skutečně dostal tam, kam se dostal jako postava v seriálu. Jinak Režisér Jiří Adamec natočil dříve pár vynikajících věcí i spoustu blbostí (Dlouhá míle, Zkoušky z dospělosti), ale se současnými Cestami domů ze to opravdu nedá srovnat.

Já, jako fanoušek Sommersovy novodobé Mumie, mám u těch dalších pocit, jako kdybych je už viděl. Buď tyhle filmy používají stále stejné vyprávěcí postupy, nebo variují rovnou postavy a situace. Taky mi nejde na rozum, proč všude pořád čtu, že tahle mumie má navazovat na tu ze třicátých let, když odkazuje spíš k devadesátkám, kdy si tvůrci stejně z klasické Mumie vzali základ a přidali vtip a akčno. Snímek s Cruisem šlape, lehce jsem se smál, trochu dojal nad milostnou linkou, Crowe mě potěšil (dlouho jsem ho nikde neviděl), ale jinak není pro další reboot vůbec důvod. Prachy, sorry, já zapomněl.