Zahradníctvo: Salón Valentino
Zahradnictví: Dezertér
Ogród rodzinny. Dezerter
Garden Store: Deserter
Réžia:
Jan HřebejkScenár:
Petr JarchovskýKamera:
Bartek CierlicaHudba:
Petr OstrouchovHrajú:
Jiří Macháček, Gabriela Míčová, Aňa Geislerová, Martin Finger, Klára Melíšková, David Novotný, Lenka Krobotová, Karel Dobrý, Sabina Remundová (viac)Obsahy(1)
Zahradníctvo: Salón Valentino Schyľuje sa k Februáru 1948,Otík má konflikt so zamestnancom Ludvíkom, ktorý sa vracia do kaderníctva Valentino ako člen Ľudových milícii a stáva sa jeho šéfom. Jindřich je prepustený z letiska a malý Karlík kuje pomstu...
Zahradníctvo: Dezertér V štvrtej časti seriálu nastávajú v súdržnej rodine konflikty kvôli odlišným politickým postojom jednotlivých členov. Otík, ktorého komunisti obvinia z velezrady a hrozí mu vysoký trest volí radšej dobrovoľný útek na Slovensko, kde sa ukryje ako pacient v psychiatrickej liečebni. (RTVS)
(viac)Videá (6)
Recenzie (151)
Jarchovský po projekci tvrdil, že se chtěl jakékoli okaté návaznosti na Pelíšky vyhnout, ale nakonec na částečné -či spíš symbolické- propojení přistoupil, protože mu došlo, že jedině tak sežene dost peněz na celou vysněnou trilogii - příběh jeho rodiny. Bohužel se to ukázalo jako podstatná chyba. Ne snad proto, že by to napojení na Pelíšky filmově nefungovalo, ale proto, že lidi od Zahradnictví (z těžkých 40.-50.let) očekávali velkolepý prequel Pelíšků, se stejným feelingem konce 60.let(!). A když se pak u řady (mylně natěšených) diváků dostavilo zklamání, nezaslouženě to poškodilo pověst celé trilogie. Z mnohých komentářů to vyplývá zcela jasně: "Propojení s mými milovanými Pelíšky radši ani nekomentuji", "spojovat to s Pelíšky je docela hřích", "výsledek se v ničem nepodobá slavnému filmu"... No nic, obraťme list. Věřím, že lidi časem celé Zahradnictví přijmou za své. Možná by pomohlo rozdělení do podoby 6dílného TV seriálu - tak, jak to prý prosadil koproducent v Polsku. ()
Jen další čekání na kompati(de)bilitu a unikátní propojení s Pelíšky. Pelíškovská prequel trilogie tímto vstupuje do své prostřední fáze. Válečné období střídá nástup komunismu, udávání, vyvlastnění majetku a persekuce osob, které s režimem nekorespondují. A tak největší negativní sílu pocítí Otto Bock, majitel kadeřnického salonu, současně i švagr Jindřicha Krause, na jehož přerod do cholerického nerudy Jiřího Kodeta je každý zvědavý. A stále se tak neděje. Až na pár ráznějších výstupů, je Martin Finger ve své "kodetovské" transformaci stále nervově umírněný. Už se ale divák dočká jeho druhé dcery, Jindry, s níž v Pelíškách vedl pozdější spor o noky. Film je natočen technicky kvalitně, kamera, výprava i ostatní si drží vysokou úroveň. Ne už tak střih, respektive střihová skladba. Děj je totiž větší měrou roztříštěný, návaznost některých scén je hodně slabá, mnohdy ani nebylo zřejmé, co chtěl režisér danou sekvencí vyjádřit, neb častá podivná, debilní a zmatená ukončení různých scén, které nikam nevedly, vyvolávala nemalé divácké rozpaky. Film určitě není humorný. Jedinou humornou scénku představuje ta z kadeřnictví, kdy nešikovným kadeřnickým zásahem dojde ke ztrátě vlasů na palici ruské komunistky. A dál už je film takový různě polohovatelný, přičemž nejvíc působil neradostně, melancholicky až hodně smutně, občas ale i hodně sterilně. Jan Hřebejk nezapomněl na svého hereckého oblíbence Jiřího Macháčka, toho postavil do popředí příběhu. Ani tentokrát se druhý prequel neocitne v kolonkách divácké obliby. Pořád je to jen vláčné přemostění k závěrečnému vyvrcholení jménem "Nápadník", v němž bude dokončena transformace Martina Fingera na šíleně nesnesitelného tyrana Jiřího Kodeta, přičemž zvítězí humorné pojetí, které bude mít k Pelíškům nejblíže. 6/10 ()
"A komu tím prospějete," napadá mě otázka z Pelíšků v souvislosti s hodnocením tohoto filmu ze strany některých uživatelů. Jako chápu, že se to nemusí někomu líbit tak moc jako dnes mě, ale proč hned odpad? Tohle hraniční hodnocení dávám jen filmům, co jsou fakt marný, nemají žádný příběh a žádnou myšlenku. Dá se toto říct o Dezertérovi? Podle mě rozhodně ne. Hlavně kvůli postavě Jindřicha, který je mi takto ještě sympatičtější, než když jsem ho znal jen z původních Pelíšků. Má můj obdiv za své možná pro někoho až směšné vlastenectví ("táta zas staví pomník :D), za břitký antikomunismus ("komunista nezná bratra, natož sestru") i za to, že dokáže pojmenovat věci takové, jaké skutečně jsou i v okamžiku, kdy se to může zdát vrcholně netaktické. Má přitom rozhodně pravdu, když říká: "Dneska se nás to snaží sežrat zevnitř, jako rakovina". Komunisti u nás v 50 letech tu rakovinu skutečně šířili, co jim síly stačily. A tak i když se někomu může zdát, že jsou ve filmu komunistické postavy ztvárněny trošku schematicky, věřím, že většina komunistů se ve skutečnosti takto hnusně fakt chovala. Jinak by nemohly zničit tolik lidských životů (Milada Horáková a další). Život zničili i holiči Ottovi. Ta doba ho totálně semlela a on se nakonec začne chovat tak, že i jeho vlastní (do poslední chvíle milující) ženě nezbývá než konstatovat: "Ty jsi horší než komunisti....." Tahle dějová linka byla za mě dost silná. Zvláště, když se v první půli filmu zdá, že Otta je na rozdíl od Jindřicha, jež se nedokáže přiblížit ke své dceři Danušce, ideální rodinný typ. Ideální otec i strýc. A Otta je i ten, co se snaží o smír i tam, kde evidentně není šance na smír, zatímco Jindřich nemá problém před svým komunistickým švagrem prohlásit, že mu je "milejší Francouz, když bleje, než Rus, když tančí." Má však pravdu, když své ženě důrazně připomíná, že to co přichází není "májový deštík, ale potopa...potopa našeho světa". Ale i tak jako má biblický příběh o potopě v sobě nese poselství o naději (vyjádřené duhou svítící na nebi), přináší naději, že bude líp i události a děje z konec filmu. A to zdaleka nejen ty politické v podobě smrti Stalina a Gottwalda, po níž z úst Jindřicha zazní pro diváky Pelíšků již legendární hláška: "Dávám bolševikům dva roky, maximálně tři." Doba se mění, z dětí se před očima diváků stávají mladé slečny a mladí pánové (u scény, kdy klučina hraje Fibichův Poem a v půli si s ním vymění místo u klavíru mladík, který bude tuto postavu ztvárňovat v dalších filmu, mě šel mráz po zádech) a my se můžeme těšit na slibovanou komediální romanci, kterou by se měla celá tato trilogie uzavřít. Co říct závěrem? No pokud jsem u prvního dílu dal 5 hvězdiček s hodně odřenýma ušima a to hlavně kvůli samotnému Hřebejkově záměru vrátit se k příběhu Pelíšků, tentokrát je to 5 hvězdiček bez mrknutí oka. Děj se zrychlil, přibyli více politiky a přišlo i silné rodinné drama. A co naopak zůstalo jsou skvělí dětští hrdinové. Že to někteří nevidí? No možná ani vidět nechtějí... Jako třeba argument paní Spáčilové (kritika na idnes.cz), že "divák není netuší, proč se hlavní hrdina začne náhle chovat jako z jiného románu." Copak je vážně nutné některé věci říkat jak pro blbé, když si je divák může domyslel z celkového kontextu filmu. Co je tak nepochopitelné na tom, že Ottu ty nové komunistické poměry natolik psychicky vydeptaly, že se s tím vším nedokáže vypořádat jinak, než totálním odpoutáním sebe od všeho, co mu připomíná ten krásný "starý svět"? Špatná dramaturgie? Mě by naopak vadilo cokoliv co by bylo více návodné a kde by pak chyběl ten moment překvapení, který prožívá rodina (i divák filmu), když dojde na onen inkriminovaný Ottův dopis... () (menej) (viac)
Opět se tu musím smát komentářům některých z místní TOP elity. Je to zajímavé a není to jen zde u tohoto filmu patrno. Čím více má uživatel bodů, tím méně dává hvězd. Ono by to určitou logiku mělo. Laik by si řekl... ten co má hodně bodů, je tu asi už dlouho a filmům se věnuje. Hodně viděl, hodně ohodnotil a okomentoval a tak pochopitelně má širší srovnávací kritéria, je náročnější a tudíž kritičtější... ---- jenže já poslední dobou z toho cítím spíše jakousi aroganci. Shazovat tu dobré filmy je tu prostě u místních elit -kritiků- moderní. To je můj názor. ---- Druhý díl trilogie zahradnictví je dobrým filmem nebo přesněji dobrým druhým dílem. V porovnání s tím co se u nás v poslední době točí je Hřebejk o level jinde a to dokonce i nad posledním filmem pánů Svěráků Po strništi bos. Tentokráte jsem na premiéru pozván nebyl, takže doufám, že už nebudu osočován z vysokého hodnocení jen kvůli nadšení z pozvánky. Ne, nebylo tomu tak ani poprvé a není tomu tak ani nyní. Vysoké hodnocení jsem filmu dal protože byl skvělý. Druhý díl navazuje přesně tam, kde Rodinný přítel skončil. Divák nikde netápe a film dále sleduje osudy tří rodin. Válka skončila. Pro naše hrdiny dopadla dobře, tedy krom obětavého lékaře Ondry Sokola. Tátové se vrátili k rodinám a všichni se začínají znovu nadechovat. Jsou spolu, živí a nic nenasvědčuje tomu, že by se měla přihnat další katastrofa. Samozřejmě, kdo zná vývoj poválečných událostí, ví, že sleduje klid před bouří. Že stejně jako naše babičky a dědové tou dobou přemýšleli o budoucnosti, pomalu ale jistě nastávala doba, která měla prověřit charaktery lidí. Našich lidí. Po únoru 1948 totiž už nepáchal zlo a vraždy Němec v nablýskané holínce, ale Čech Čechovi . Film nás zatáhne do padesátých let a i když nějaké větší represe vlastně neukáže, dýchne na Vás z toho všechno. Moc se mi tu líbila postava hraná Martinem Fingrem. Jeho nesmlouvavý a nekompromisní postoj ke zrádcům a komunistům se dá vlastně klidně aplikovat i dnes, kdy se nám komunisté prohánějí vládou a dělají, že to předtím vlastně bylo jen pár omylů jednotlivců. Ačkoliv se tu občas někdo pohoršuje nad chováním postavy Jirky Macháčka, já to všechno chápu. Samozřejmě s jeho chováním nesouhlasím, ale tu dobu nelze měřit dnešní optikou. Byla to doba, kdy děti nespravedlivě odsouzených žádali u prokurátorů ve vykonstruovaných procesech ty nejpřísnější často hrdelní tresty ,,těm zrádcům lidu'', byla to doba kdy manželky dávaly na opakované rady STB a s dlouhodobě odsouzenými manželi a táty dětí se rozváděly, aby se jim vedlo lépe pod svým původním jménem .... takovéto zprávy zvenčí musely někde v dolech či tvrdém kriminálu působit na ubohé vězně neskutečně...Vždyť ke komu jinému se upínaly jejich myšlenky, to poslední co jim nikdo nemohl vzít než k jejich blízkým... Hezky byl ve filmu znázorněn i ten pozvolný přesun do let šedesátých, kdy nám hrdinové zestárli. Vše opět bylo skvostné, kamera, výprava, herecké výkony, hudba. prostě film za plný počet! --- Moc se těším na třetí díl. Nenechte se odradit zdejším hodnocením, je pravda, že jako komedie film moc nefunguje i když pár veselých míst tam je. Padesátá léta byla pro všechny normální a slušné lidi velké drama a film to věrně vystihl. Dávám tedy za 4 rozkvetlé kaktusy . * * * * * () (menej) (viac)
Hřebejk is back. O dve triedy lepšie než jednotka, z ktorej to spätne robí lepší film. Pomalé tempo a určitá koktavosť rozprávania síce ostali, no vzhľadom na to, že sa tu dejú omnoho zaujímavejšie/ vtipnejšie/ pôsobivejšie veci, tak to zrazu funguje. A občas fakt výborne. Herci hrajú viac než solídne (Macháček veľmi milo prekvapil), emočné vrcholy fungujú tak ako majú. A ako bonus množstvo odkazov na pôvodné Pelíšky a nádherný epilóg pripravujúci pôdu pre záverečný, tentoraz čisto komediálny film. Plné hviezdičkové hodnotenie je možno prepálené, ale mám pocit, že mnoho ľudí tu bude hlasito a predpojato fuckovať, tak prečo tento mimoriadne zaujímavý a ambiciózny domáci projekt nepodržať? Zatiaľ 9/10 a definívne uvidím po Nápadníkovi. ()
Reklama