Tosim

LIDSTVO JE STARŠÍ A PEVNĚ DOUFÁM, ŽE I ROZUMNĚJŠÍ, říká v prologu filmu hlavní hrdina. Tenhle (pro mě už kultovní) snímek je IMHO mnohem strašnější ve vizi toho, kam až to můžou lidé jednou přivést. Právě proto, že podmínkou nemusí být zrovna jaderná, či jiná válečná katastrofa.

BÝT ČETNÍKOVA DCERA JE TEDY HANBA. TO JE VRCHOL VŠEHO. LIDI NÁM ZKRÁTKA UBLIŽUJÍ. NENÁVIDÍ VÁLKU, ALE OSLAVUJÍ VOJÁKY. A NÁM, ČETNÍKŮM, KTEŘÍ TEN MÍR VLASTNĚ OCHRAŇUJEME, NÁM SE POSMÍVAJÍ. DOVOL, ABYCH TI TO ŘEKL, DĚVČE, ŽE JE TO DO OČÍ BIJÍCÍ NESPRAVEDLNOST. Pozor! Tomuto přespříliš svědomitému strážmistrovi je smát se potřeba!

Herecký koncert Waltera Matthaua v různých povídkách o různých typech mužů, kteří mají společného vlastně jen jedno: Apartmá v hotelu Plaza. To můžu!!!

Je to velmi nepřesvědčivé. Od A do Z. Páralův román má (snad) něco do sebe (taky dřív psal jinak), ale tohle je naprosto odporné. IMHO se Olmer zbláznil. Už dávno.

Kontroverzní, kontroverzní, kontroverzní...faktograficky zajímavé i soudně napínavé... Zkrátka a dobře Larry není žádný dobráček, ale prostě jen člověk, kterého si systém vybral jako obětního beránka.

Tenhle film mi pořád utíkal, až před několika lety jsem ho znovu shlédl v televizi a...od začátku do konce filmu jsem se řezal smíchy. Divoké a neutuchající origie honiček, rvaček, absurdních situací, překvapivých odhalení (bratři...) Tohle všechno je i v jejich ostatních filmech, ale tady je to podáno v tak šíleném tempu, že se skoro ani nedá dýchat. A navíc je to opravdu, opravdu sranda :-)

Ze začátku dobrý rozjezd, ale pak mi to přišlo stále nudnější. Ani ta krásná Gwyneth to myslím nevytrhla. Fádní a nepřekvapivý konec.

Jedinečný a skvělý dokument s unikátními materiály o době komunismu v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku. Ironický název je jasně zcela na místě.

-PANÍ ŠTUBOVÁ, HRÁLA JSTE NĚKDY NĚCO? -JO. -JAKOU ROLI NAPŘÍKLAD? -MOCHOMŮRKU. V DĚTSKÝ BESÍDCE. Absurdní situace, černý humor, vědeckofantastično, neuvěřitelné komické herecké výkony - to vše v rychlém sledu naservírované tak brilantně, že divák ani na chvíli nezapochybuje, že má na talíři svěží, originální a velice směšné jídlo...

Příšerná muka sledování, schvalování, pitomého vyptávání, stěhování... Dělat divadlo v osmdesátých letech v krajině řečené ČSSR bylo strašné. Divadlo Járy (da) Cimrmana o tom vědělo své a natočilo velmi pravdivou komedii. ZLATÝ PRCINY!