Tosim

Last but not least zprávou je, že Teri Hatcher je pořád stejně extrémně sexy... Mám rád seriály "pro ženy," které jsou citlivé a vtipné (Ally McBeal), naopak pod nos mi moc nejdou ty, které vypráví o "závažných" tématech typu "na kterou párty dnes večer půjdu", či "jaký druh vibrátoru si koupím" (Sex ve městě) a u Zoufalých manželek by se dalo říct, že se ocitají tak někde uprostřed ;-) Neberu jako zápor to, že dámy nemají o 8,468 kg navíc (a bylo by to jako v tom případě víc realistické???), oslovil mě nadhled i tajemno a snad každý v seriálu hledá něco takového, co by mohl zažít a ještě nezažil, ať se tento nachází kvalitativně i po řemeslné stránce na jakémkoliv místě toho určitého spektra. I mně to připomnělo Americkou krásu, ale spíše na pohled či poslech (předměstí, hudba...) Celkově mi to opět vychází tak na 70%, ale uvidíme v dalších řadách...každopádně je to snad nejlepší seriál, který kdy prima vysílala...což je div...ti mají totiž na seriály totálně zmatenej čich...tedy: komerční!

Jo, ideologie je hodně tenký led... JAK SE VŮBEC PÍŠE NEKROLOG O NĚKOM, KDO UŽ JE NĚKOLIK LET PO SMRTI?

Vtipné i sdělné, leč ani na chvilku jsem nevěřil tomu, ŽE JE TO AUTENTICKÉ.

Burziáni a chamtivost. Prachy a "demokracie." Nablýskanost a proletariát. Pobyčejná poctivost a křečci s neustále křečovitějšími arumenty, jen aby si moghli omluvit vlastní bezohlednost. Hutnost i přes ta osmdesátá léta. Vážné téma. A není nad to, když člověk porazí protivníka jeho vlastní zbraní. A hlavně starší, dobrý, kvalitní Oliver Stone.

Skvostnost tohoto dramatu vyplouvá na povrch stejně jasně jako srdečný úsměv Kennetha Branagha, ačkoli se za ním skrývá absolutní zlo a vraždy v řádech milionů.

Věčný to svár, propracovanější scénář versus bláznivé bitkaření. Nejdřív jsem si myslel, že se Bud Spencer do té jediné rvačky snad ani nezapojí, což by mi připadlo dost neortodoxní ;-) Tohle je taková ta klasická komedie o podfucích, okoreněná typickými postavičkami kolem jednoho vůdce. Pochvalu si zaslouží casting - James Coco v roli nervózního mafiána, který má neustálé "problémy s telefonem", či Herbert Lom, který trošku zparafrázoval svou postavu inspektora Dreyfusse z Růžových panterů. Pravdou je, že mi to připadlo méně srandovní, než když jsem to viděl před lety, ovšem ta finální, i když jediná mlátička má IMHO úžasnou choreografii :-) Stojí to za zhlédnutí, možná právě proto, že se to neřadí k typickým filmům toho italského tlouštíka, bývalého vodního pólisty s medailí z olympiády.

Miroslava Vaice, scénáristu největších perel této série, znám pouze jako spolupracovníka na opusech pana Soukupa, ale to, co nám předkládá zde, je dost školácké. Řekl bych, že dal pojmu "náhoda" v podstatě nový význam. Honza (decentně zahraný Janem Potměšilem) se po úrazu stane z policisty taxikářem, pak při své profesi potkává staré známé z nichž skoro každý spáchá zločin doslova na pár metrů od jeho invalidního vozíku. Navíc seriál plakátově a naprosto plytce řve z každého políčka: "Koukněte, jaký je tady bordel!" a to je všechno. Lépe řečeno málo. Takhle ne, přátelé! PS proč to někteří srovnáváte s Kobrou 11? Jen proto, že jsou tam dva policisté-parťáci a občas tam projede auto? :o)

Nechyběly mi obvyklé propriety "růžovopanterovských" filmů a ocenil jsem humor, který se jim hodně přiblížil. A s titulním představitelem jsem neměl ten sebemenší problém. 70%.

Hutná a vtipná AMERICKÁ detektivka, ale ty první dva klady tam budou nejspíš z toho důvodu, podle jakého klasika drsné školy je tento snímek natočen.

Na Jamese Bonda mám názor ten, že není na světě agent, jenž by se zavděčil lidem všem ;-) Ale rozvést to musím: podle mě (lépe řečeno pro mě) mají bondovky hodnotu jen v okamžiku, kdy se na ně dívám. Nejsou pro mě nějakou hodnotou, která přetrvává. Nejsou nadčasové. Opakuji - pro mě ne. Zatímco u třeba Supermana (1978) a jeho "prostinkých" triků (na dnešní dobu) uslintávám a chrochtím blahem, bondovky např. s Connerym sleduji okem spíše pobaveným a shovívavým. Dvě hvězdičky, které jsem při prvním zhlédnutí Zlatému oku dal, byly zapříčiněny proto, že jsem ještě nebyl zvyklý na akční filmy. Po podívání druhém hodnotím výše, ovšem, stejné výtky zůstaly - směrem k nerealističnosti (jak si někdo stěžoval u Casina Royale) je to scéna s "pádem" do letadla, směrem k "nadsázce" je to např. scéna z krytu, která přechází v grotesku (ta snad nemá v JB co dělat!), akce mi připadla nenápaditá a tak to, co by stálo za zmínku, je občasný inteligentní vtip, Famke Janssen, mající orgasmus při střílení ze samopalu, tytulky s padajícími srpy a kladivy a zvláštní hudba Erica Serry. Ale abyste neřekli, tady je jedna výjímka, potvrzující pravidlo... Moje.