Tosim

Oslava mužského přátelství.

A půvabnost zakončíme zběsilým pátráním po listovním tajemství. Jaromír Hanzlík je do své snahy tak zabraný, že si nevšímá ničeho kolem sebe :-) Zkrátka a dobře řečeno - staré dobré televizní hry, které nikdy nezklamou. Vhodné na nedělní odpoledne...dyť už je stejně dávaj v cyklu Pro pamětníky!

...tady se o půvabnost stará herecký výkon Antonie Hegerlíkové v roli maminky...jo a banda venkovských balíků v místní hospodě :-)

Pro tuhletu trilogii mě napadá jediné slovo - půvabné. Zde tuto složku tvoří hlavně herecké výkony. Hanzlík a Kolářová, jak se (marně) snaží "zamaskovat" svůj vztah, ale hlavně Ivana Andrlová, ve své "praštěnosti" je neuvěřitelně zábavná...

Nemůžu si pomoct, ale mě ty hádky a malicherné spory a dialogy Jana Pivce a Jiřiny Šejbalové nepřipadaly vůbec humorné, spíše nudné. Až na ten odporně zajímavej kožíšek :-)

Působivé. Tentokrát se s hodnocením Cinemy ztotožňuji. Když mají tvůrci kvalitní základ (předlohu), jde i z televizního filmu vytěžit hodně. Atmosféra je opravdu hodně temná a závěr je pro Poea opravdu, ale opravdu přáznačný :-) Za jedinou vadu považuji příliš rychlé seznámení s postavami, takže se divák chvíli špatně orientuje...

Nejzásadnější informací v tomhle dokumentu je to, že Justin Long osahával zadeček Gině Philips...

Jak jsem psal u svého velmi oblíbeného Vřískotu, vyděsím se snadno ;-) Je pravda, že jakmile se montrum ukáže, jde strach víceméně do háje, mně ovšem v druhé části filmu hodně zajímaly proměny toho zmetka. Víc mi lezly na nervy sourozenecké hádky obou hlavních postav. Ovšem na Kruh, Identutu nebo co tenhle film zdaleka nemá. Sedm z deseti.

Tohle bude asi opravdu citové vydírání. No tak si to představte: Goro (pes) jde za svou paničkou (ženská) přes všechny japonské ostrovy, furt to natahujou, aby byl divák dojat a i když je blízko ní, ani s tou svou píšťalkou, kterou můžou slyšet jen psi, ji on neslyší. Přitom: za své dlouhé cesty (137 min) ho mohli a) přejet autem, b) sežrat, 3) mohl ho pokousat nějaký jiný hodný pes (např pitbul) apod. apod. Je to prostě protahované ad absurdum, uslzená píseň a ubrečená Japonka...a teď mi vysvětlete, proč jsem k tomu sedal každý den, abych slzel, zrovna, no zrovinka JÁ?! :-D

Richard Donner je zkrátka machr. Potěší i "kolečko" Patrick Stewart v nezvykle záporné roli...