SOLOM.

Syfy opět nezklamalo a připravilo pro nás další porci céčkové podívané. Jde o takovou parodii na Hvězdnou bránu, Vetřelce, atd. Bohužel kvalita digitálních monster je opět hrozná, nicméně se to dá přežít. Úplný průser to zas nebyl, jenže to by tvůrci nesměli být totální kripli – lépe řečeno borci od efektů, kteří mají rádi počítačové hry a tak si vypůjčili digitální vrtulníky, tanky, přehradu, no prostě „fšecko“. Hodně mi vadil fakt, že cestování časem do budoucnosti, „nové a zatím neokoukané“ monstra (Morlocks) – to všechno pobízelo k natočení alespoň průměrného béčka. Herci zas tak špatní nebyli, jen si to chtělo pohrát o hodně víc s dialogy. Bohužel asi nejvíc jsem tu postrádal jakýkoliv náznak ponuré atmosféry, napětí…

Říkal jsem si, kukuřičné lány, oživlí strašáci, fanatičtí burani a pěkná holka – to by nemusela být špatná kombinace. Jenže kdybych v tu chvíli tušil, jak se mýlím, tak jsem si to asi ani nepouštěl. Asi nejvíc jsem byl potěšen účastí Hudson Leick (zahrála si svou životní roli Callisto ve Xeně), bohužel její životnost byla až příliš krátká. Hallowed Ground není vyloženě špatný, jenže divákovi nenabídne vůbec nic nového, místy dost nudí a navíc tím hnusným závěrem tvůrci posrali i to málo dobrého, co je tu během těch osmdesáti minut k vidění. Atmosféru tu budovali doslova násilím, jelikož napětí aby jeden pohledal. V některých situacích je sice cítit lehký závan, ale ten zmizí dřív, než strašákův prd. Snad kdyby se pokračovalo přesně v takovém duchu, jako při prvním setkání s oživlým strašákem (naháněčka v poli, následně kolem policejní stanice), ještě by to i ušlo, bohužel Benullo si usmyslel, že svůj scénář ještě víc okoření (však viděl dost filmů s podobným tématem, tak proč je všechny neokopírovat, nenamixovat a pak natočit nezapomenutelnou bombu), jenže to by musel být alespoň trochu dobrým režisérem…

Po delší době jsem dostal chuť pustit si nějaký ten laciný „monster“ film a to i přes nelichotivé hodnocení. Mě se na rozdíl od ostatních podobné filmy „většinou“ zamlouvají, ale tady jsem zůstal znechucen. Ani se moc nedivím, že tohle před časem vysílal Barrandov. Céčková záležitost nejhrubšího zrna nedokáže zaujmout snad ničím, leda tak angažováním celkem pohledné Leonor Varela. Zápletka se s originální myšlenkou nepotkala ani omylem, herecké výkony jsou podprůměrné a digitální ztvárnění monstra až na pár záběrů doslova hrozné (moc umělé). Je smutné, že víc než vlčí řádění mne pobavila ona animovaná verze „zrodu“ démona. Oživení mělo přinést povolání komanda zabijáků, ale ačkoliv se tihle primitivové snažili vypadat sebevíc drsně, líbila se mi na nich snad jen hláška „Spíš taky někdy? Až po smrti…“

Byl jsem hodně zvědavý na tuhle černou komedii, nebo lépe řečeno parodii. Celý film se nesmí brát vůbec vážně, protože jej tak ani sami tvůrci nebrali, takže podle toho jsem k tomu i přistupoval. Ten kdo by snad očekával áčkový horor, tak ať se podívá rovnou po něčem jiném, protože tohle je čistá céčková podívaná, určená převážně pro „výhuly“. Omamného kouře tu bude víc než dost a vzhledem k tomu, jak se všichni herci prezentovali, bych se ani moc nedivil, kdyby byli během natáčení všichni pod vlivem. Naštěstí to netrvalo moc dlouho, protože větší dávku bych asi nezvládl. Humorných situací a hlášek je tu víc než dost, ovšem otázkou je, jak je kdo pobere. Milovníci suchého humoru si zřejmě přijdou na své, já se asi nejvíc zasmál při konfrontaci čarodějnice s trojicí dealerů. Tvůrci vědomi si nedostatků svého díla vsadili všechno na jednu kartu a tou byla Lara Flynn Boyle. Ta se opravdu snažila a většina děje se točila jen kolem ní, ale ani tu průměrnou kvalitu sama zachránit nedokázala. Jeniček a Mařenka toho totiž moc nepředvedli a hlavně „Jenda“ tu byl odsunutý až na druhou kolej.

Uběhli sotva tři roky a Steven R. Monroe se rozhodl natočit další pokračování této kontroverzní „série“. Děj na předchozí remake původního filmu nějak nenavazuje, jen obsah filmu opět nabídne pořádnou porci znásilňování, pošlapání lidské důstojnosti, mučení a krvavých okamžiků. Tentokrát se navíc dočkáme skutečně „důmyslné“ odplaty, ve které budeme mít šanci shlédnout opravdu pestrobarevnou a hlavně pěkně krvavou pomstu, plnou elektrického jiskření, sraček či jsem měl konečně tu čest vidět, co to znamená „mít koule ve svěráku“. Možná si řeknete, že I Spit on Your Grave už nemohl nabídnout nic nového (to jsem si popravdě myslel taky), ale k velkému překvapení jsem se dočkal opět solidní podívané. Kvalita sice oproti předchozím filmům lehce pokulhává, ale i tak jsem si to užil až do poslední minuty. 70%

Tak nečekal jsem nic závratného, ale film nakonec i přes svůj amatérský vzhled nedopadl tak špatně. Docela jsem v něm našel zalíbení, přestože v něm jde, o jak se později ukáže „zombie“ zápletku. Tentokrát se nákaza přenese opravdu netradičním způsobem (a já tak toužil po dvou lesbičkách), že dám od nich už ruce pryč a začnu všude chodit se „šprckou“. Přestože tempo je místy přímo uspávající, byl jsem zvědavý, jak to s naší hrdinkou dopadne a vydržel až do samotného konce. Ve finále jsem se tak dočkal celkem zajímavého vyvrcholení a to nejen již značně pozměněné Samanthy…Najarra Townsend si vedla dobře, na rozdíl od svých kolegů a kolegyň…50%

Tento pokus o natočení „video remaku“ stejnojmenného snímku z roku 1995 se svým předchůdcem mnoho společného nemá, tedy pokud nepočítám podprůměrnou kvalitu a pěknou herečku v hlavní roli. Po hororové stránce se tato upířina rozjede až ke konci snímku a konečně uvidíme i trochu té krve, ale jinak je atmosféra i zápletka dosti bídná. Já však tentokrát nebudu asi moc objektivní, protože bych tomuto filmu musel dát dost nízké hodnocení. Jelikož však Sharon Hinnendael patří mezi moje oblíbenkyně, již od kontroverzního seriálu Look (2010) – věřte, že kvůli hereckým schopnostem určitě ne – musím prostě lehce nadhodnotit svůj celkový dojem z filmu. Ani tentokrát se totiž tahle mladá herečka rozhodně nestyděla a potěšila mužské publikum svým tělem. Tady však je to ještě dost decentní (v seriálu se můžeme podívat, až jak se říká „do kuchyně“), jinak nahota a erotické scény tu patří asi k tomu nejlepšímu co nám Carl Bessai nabídnul. Embrace of the Vampire skutečně neurazí, ale hororové fandy ani moc nepotěší…

Ještě mám v živé paměti první díl The Hamiltons , který sice nebyl bůhvíjak úchvatným kouskem, ale já si doslova zamiloval dvojčata Darlene a Wendella díky jejich „krutosti“ i hrátkám se svou „večeří“. Tady v prequelu to tvůrci ovšem pojali trochu odlišným způsobem a nemyslím si, že to byl zrovna dvakrát dobrý nápad. I zde sice můžeme slyšet zajímavé hlášky typu: „Můžeme spolu odcválat vstříc slunci…“, nebo „Copak, ty jsi sestru nikdy nešoustal?“, ale litry umělé krve, nepříliš atraktivní souboje a „přeslazený“ scénář začnou po čase nudit. Navíc dvojčata jaksi ztratili lesk a jediný povedený fight předvede David s plešounem na ulici. No tak alespoň je tu zas trocha nahoty a ti co shlédnou nesestříhanou (delší) verzi, nebudou ochuzeni o zajímavý (trošku násilný) šoust v přírodě…Tahle série je trošku „drsnější“ verze Twilight Sagy, stejně nudná a naštěstí kratší…

Po roce jsme se dočkali dalšího pokračování zombie série Outpost. Tentokrát jde o prequel původního snímku a my se ocitneme u jedné z mnoha menších akcí druhé světové války. Já tuhle hororovou sérii moc nemusím, vlastně se mi nelíbil ani jeden díl (oběma jsem dal 40%) a k mému podivu i tento třetí díl má úplně stejnou kvalitu jako jeho předchůdci. Tudíž dost podprůměrnou, přesto naprosto totožnou. Nevím proč, ale ruský silák Dolokhov si získal mé sympatie a vlastně se stal jediným světlým bodem v celém snímku. Jinak jsem to dost odzíval. Parker téměř po celou dobu nedokázal vytvořit potřebnou atmosféru, která by se k tomuto žánru slušela, jeho dílo obsahovalo tolik nelogických momentů a „přemrštěností“, že jsem je nestačil počítat a jak pevně věřím, jeho dílo brzy upadne v úplné zapomnění. Opět jsem se ovšem přesvědčil, že „pravý sovětský muž“ (jak to bylo lidem vtloukáno po desetiletí do hlavy) je prostě nepřemožitelný…

Solo říká…že tohle byla teda pěkná píííčovina. Senilní Dear si na chvíli odskočil od těch svých romantických komedií a seriálů a rozhodl se zanechat pěkně páchnoucí stopu i v hororovém žánru. Kdyby ten debil natočil hororovou komedii (on jí vlastně natočil, nebo spíše parodii), možná by mu to i prošlo, ale on to snad myslel i vážně…nebýt „mistrného“ tahu v podobě angažování psychouše Crispina Glovera, který se snažil, co mohl, dopadlo by to ještě mnohem větším průserem. Takhle jsem se na tu hovadinu plnou laciných hlášek „Ty máš ale štěstí, už ti to jede…“, zhulených keců, céčkových gore scén dodíval. Místy jsem se i zasmál, především pak při masakrování hráčů paintballu a ani trocha té erotiky neuškodila. Takže za svištění krumpáčů a potáhnutí z „megašpeku“ dávám lehce podprůměrné hodnocení, nebo by mě mohl Stanley – pardon Simon trefit rovnou do prdele…