Isherwood

Je mi sympatické, že Duncan Jones prodává naprosté banality jako malé nevtíravé indie kousky, u kterých mnozí (oprávněně!) vykřikují slova o spasiteli inteligentního sci-fi, apod. U Zdrojového kódu se však nemůžu ubránit tomu, že kdyby se celá látka zpracovala jako čtvrthodinový kraťas, výsledek by byl lepší než tenhle celovečerák, který sám sobě škodí tím, jak se mermomocí snaží hrát na několika hřištích najednou (časové paradoxy, vojenské trauma, milostná linka). Navíc, hrdina má možnost zmáčknout tlačítko „load“ tolikrát, až je vám nakonec jasné, že se mu to jednou podařit musí, podobně jako když v PC hře vyrážíte poněkolikáté od stejného checkpointu a doufáte, že tentokrát už definitivně nezařvete. 3 a ½.

Uctivě smekám před Davem Grohlem za to, že z pozice odmítaného „pohrobka“ Kurta Cobaina vybudoval jednu z nejlepších rockových kapel současnosti. Přímočarý a nestranný náhled do dobrých i špatných časů téhle bandy konečně dává pochopit proč je každé album tak jiné a přitom je pokaždé dobré. PS: Nebýt Wasting Light, nevím, co by mě při učení na státnice podrželo lépe.

Po rozpačitých trailerech, 3D konverzi a dabingu, jsem se nakonec Thorovi v kině vyhnul. Teď zpětně to mrzí, neb Branagh předložil parádní komiksovku, která si odskočila z módního proudu strojových psychoanalýz hrdinné mysli, a namísto toho nechala na Zemi přistát sympaťáka, který vše řeší s odzbrojující kombinací nadpozemské naivity a vypracované svaloviny. Postavičky jsou ploché jako málokdy, ale herci jsou vynikající, parádně to odsýpá, srší to humorem (a na Asrgardu) i pořádnou pompézností. Sequel, prosím!

Buďto je pro Scotta Adkinse Jean Claude van Damme tak velkým idolem, že mu to zastírá úsudek při výběru rolí, nebo zaměstnává nejhoršího hereckého agenta v Hollywoodu. Jak jinak si vysvětlit, že se stále nechává uvrtat do matných béčkových story, v nichž dostává prostor vše, vyjma jeho fyzických schopností, které jsou i při té trošce, kterou film nabídne, stále v dimenzi, která odporuje možnostem obyčejných smrtelníků. Člověk nečeká antické drama, ale taková rutina dneska pomalu nemá co dělat ani v regále videopůjčoven. [PS: Jeanova hra na housle je jeden z nejbizarnějších momentů dějin kinematografie.]

Společně s X-Meny druhý letošní blockbuster, který táhne na bránu efektními cestami (studio WETA opět posunulo hranice nemožného) a přitom se nebojí být chytrý. Výhrady by snad i byly, ale to se uvidí po druhé projekci. Velmi brzy. [PS: Při slovíčku „No!“ se mi na pár vteřin zastavilo srdce.]

Kvalitních právnických filmů je asi tolik, kolik je právníků kvalitními lidmi. Ale ponechme stranou etiku. Michaela Connellyho jsem v knihovně vždy přecházel s tím, že to musí být ta vznešená detektivní nuda. Což možná v základní ose je, ale tenhle film se promenáduje takovou plejádou dobře napsaných, funkčních a výborně zahraných postav, až jsem ochoten odpustit i ty efektní pointy (no tak, pokud máte načteno a nakoukáno, nesebere vás to) a užít si tenhle skvělý žánrový přírůstek (po kolika letech vůbec?) bez dalšího lamentování. 4 a ½. PS: Toho Connellyho si ale půjčím.

Výborné jednotlivosti, které samy o sobě ční (Clint), podtržené efektním vizuálem (Deakins), hravou hudbou a hordou narážek, citací a parodií, bohužel ve výsledku dávají dosti nesoudržný slepenec, u kterého nevadí ani tak fakt, že oťukává vícero žánrů, jako spíše to, že mu chybí opravdová vtipnost, jež by možná přinesla (paradoxně!) trocha dětinskosti ve Verbinského autorství, jehož absenci ale na druhou stranu po pirátské trilogii docela chápu.

Postavy bez pořádné motivace, jejichž chování je občas na hranici debility (Gillenův záporák), se pohybují v kriminálce, která trailerem lákala na slibné téma a áčkové herce. Nebýt jich, plus nadupaného soundtracku a hlášce o FB, prošumělo by to i jako laciná televizní detektivka.

Chyba čekat, podobně jako já, dalšího vtipného asociála s geniálním mozkem, jako jsou Sherlock, či dr. House. John Luther je detektiv z masa a kostí, který práci obětoval svůj osobní život a ona se mu odměňuje peklem. Neděje se tak skrze vtipné bonmoty, ale naopak přes nepříliš vábné stoky londýnské společnosti, kde se mrtvými opravdu nešetří, přičemž se stíhá rozvíjet i hrdinův charakter, jehož byste do vzorové příručky mladého policisty rozhodně nezanesli. Idris Elba propůjčil své postavě onu zvláštní auru ne příliš sympatického a přesto respektovaného člověka, který vnitřní etiku zahodil už dávno, ale fandit mu nakonec budete. Po dvou řadách se uctivě ukláním. [PS: Pokud dojde na další sérii, chci zpět více Alice Morgan!]

Pomník hollywoodské zhovadilosti natolik pompézní, že krom milovníků artu plivou už i samotní Bayovi příznivci. Chápu, ale nesdílím.