Fingon

Šílenství, údajně inspirované Tarantinem a věnované starým jugoslávským filmům (nebo filmařům). Jedna scéna ostatně hezky paroduje to, co mám s jugoslávskými filmy nejvíce spojené - a neřeknu, co to je, snad jen to, že se tady postavy dozvídají, že Tito, syn národa, zemřel. Úvodní scéna mě bohužel navnadila jinak, než se nakonec film ubíral, bohužel jinak, než by se mi líbilo. Místy opravdu zajímavý snímek, jindy jsem se ale i docela nudil.

Jsa fotbalový antitalent, docela by se mi to i líbilo - nebýt těch natahovaných oficiálních zápasů a konce.

Do značné míry fascinující dokument (oficiální text distributora pokrývá nějakých pět minut ze začátku filmu) obsahující jak bránici trhající hranou složku (zamiloval jsem si sekvenci On a Ona se líbají v lese - kamera s pohybem vzhůru sleduje strom, pod kterým oba stojí - v korunách se panoramuje vpravo a zas vlevo - a zase dolů...), tak silně naturalistické pitvání několika stupňů vývoje lidského embrya ("rozřízneme si obal..." Místy zdlouhavé, místy poučné, dvě scény kojení (1942!!!), potírání bradavky borovou vodou a člověk neví, jestli to neměl být dokument pro lékaře, pro porodní sestry... ale prý to šlo i v kinech. Délka kolem devadesáti minut - s těmi přetrženími těžko určit přesněji. BTW, Michale, většina lidí na Saló ani nešla, protože to už viděla dřív:)

70%. Sice se to ještě do poloviny filmu moc nezdálo a i potom se dalo velice snadno předvídat, jak to dopadne, ale nakonec se mi film i docela líbil.

70% Příjemné pokoukání, čekal jsem to daleko horší. Vizuální vychytávky mě bavily, použití wire-fu bylo ovšem místy hodně okaté.

Ve scénáři jsem se ztrácel, ale musím říct, že střih to mělo slušný. Příjemný vyprošťovák po ruských uměleckých filmech:) (Seagal mě v tomto filmu fascinoval... jeho minimalistické herectví, při kterém se sotva pohne - ať už tělem, nebo v obličeji, krátké věty... tento film je plný naprosto neznámých jmen, ale Seagal hrál nejhůř).

Nejhorší ze všech filmových Hamletů, které jsem viděl...

Přibližně devadesát minut dlouhý snímek, u kterého jsem se po značnou část stopáže ptal, proč se vůbec nehraje. Tvůrci se učili od Ejzenštejna, akční sekvence jsou montovány tak rapidně, že si je spíš musíme představovat než je sledovat, dětští herci se na plátně chovají tak šroubovaně, že je místy těžké poznat, jestli hrají tak nepřirozeně schválně (takto ambivalentně působí především scéna na začátku, ve které kluk zaskakuje za dědečka kastelána a provádí návštěvnici po Pernštejně)... oproti tomu dospělí herci hrají skvěle, Plachtu zcela zastiňuje věčně nachmelený správce s parapletem a majitelka střelnice. Slušně rozběhnutý film sráží neskutečně natahovaný závěr, nemluvě ani o závěrečném nudistickém procesí malých kluků pochodujících rovnou do kamery.

Krátká pohádka (cca. 12 min.) s šílenými hereckými výkony, mezititulky ve švabachu, pravděpodobně v němčině a bohužel každý v trvání tří okének. Příchod Růženky se podobá spíše zombie horroru, Karel Lamač vysvětlující rodičům, co se stalo s jejich dcerou neskutečně zábavné.

Masakr... a pro mně osobně ještě údernější než Návrat krále...