Ztratila se Bílá paní

Lehké zklamání. Nápad je prima, jednotlivosti jsou až báječné (nápad na dětskou detektivku, atraktivní prostředí podzámčí, sociální motiv), ale celek se nám jaksi nepovedl. Lépe hodnotit jako amatérský počin, jako ve směs vše, co pochází z tehdejšího Brna. Je skoro až neuvěřitelné, jak i takové dětské filmy typu Líza Irovská zlátnou v porovnání s tímto moravským omylem. Je mi líto, ale bylo to plýtvaní slušných herců (například Vlasty Hrubé, Františka Paula, Jindřicha Plachty nebo Miloše Nedbala), vedle naturščiků (Jarmily Urbánkové nebo Jana Purkrábka). A samozřejmě děti by potřebovaly lepší vedení, o technické kvalitě nemluvě. (17.10.2020)

Kluci, až na sympatické výjimky v sem tam některé scéně, hrají jako ti nejhorší ochotníci, zato zřetelně vyslovují každé jsem a pojď, a to i při volání na psa "Vořechu, pojď sem". Celkově je to film spíš špatný než dobrý, spíš teda dost špatný film s docela dobrými dospělými herci, docela dobrým námětem a některými podařenými motivy, zejména osudy obrazu od jeho zmizení. (21.02.2021)

Dnes tolik opěvovaná meziválečná československá kinematografie toho pro dětské diváky opravdu nevykonala mnoho. „Ztratila se bílá paní“ je vlastně prvním (a zároveň i jediným) celovečerním filmem pro děti, na který se prvorepubliková produkce zmohla, a z tohoto hlediska je také třeba přistupovat k jeho hodnocení. Je velice snadné tomuto snímku vytknout celou řadu nedostatků, počínaje scénářem a konče hereckými výkony. Jenže tvůrci tohoto filmu byli svým způsobem průkopníky, kteří na rozdíl od všech dalších tvůrců v tomto žánru neměli žádný vzor ani žádné zkušenosti. Velkým výkonem muselo být už získání předlohy a vypracování scénáře, protože v tehdejším Československu neexistoval nikdo, kdo by měl zkušenosti se scénáristickou tvorbou v daném žánru. Že filmoví tvůrci nemohli vybírat z proslavených „dětských hvězd“, se rozumí samo sebou, protože žádné takové hvězdy v meziválečném Československu zkrátka nebyly. Ani pro dospělé herce tehdy nepředstavovalo účinkování ve filmu pro děti a mládež žádné terno, a tudíž jim ani nemuselo příliš záležet na tom, zda podají špičkový výkon, nebo zda své role „nějak odehrají“. Tvůrci filmu tak vlastně vše dělali poprvé. Proto sice nevytvořili žádné veledílo, zato učinili první krok na dlouhé a pracné cestě, která byla nakonec lemována nesčetnými úspěchy, samozřejmě již poválečného (nebo jak se dnes s oblibou zdůrazňuje – „znárodněného“) československého filmu pro děti a mládež. Pokud jde o narážky některých dnešních kritiků na skutečnost, že ve filmu vystupují nahé děti, měli by si tito samozvaní ochránci morálky uvědomit, že používání plavek, a to zejména u dětí, bylo ještě v první polovině dvacátého století spíše výjimkou než pravidlem. Za první republiky se zkrátka venkovské děti ve volné přírodě koupaly „na Adama“, ať se to dnes někomu líbí nebo ne. Ostatně záběr na dívky, které vesele mávají ve vzduchu „ukořistěnými“ chlapeckými svršky vše vysvětluje. U řeky nebo u rybníka zkrátka stačila chvilka nepozornosti – a šaty byly pryč (mimochodem, spisovatel Jaroslav Hašek na podobné zápletce postavil celou jednu povídku). Tehdy byla zkrátka jiná doba a tehdejší filmoví tvůrci, kdyby se toho dožili, by se nestačili divit, z jakého hlediska bude jejich tvorba v naší době posuzována. (12.12.2021)

Filmový nepodarek z dílny Miloše Wasserbauera, který tehdy působil v Brně jako operní (!) režisér, cílil na zcela jinou, v rámci tehdejších ustálených pravidel zcela atypickou skupinu diváků – na chlapce, kteří rádi prožívají dobrodružství. Příběh o záhadně zmizelém obrazu Bílé paní, v němž rezonuje mmj. osud handicapovaného outsidera, byl ovšem inscenován v chaotických, nezajímavých situacích, kterým schází energie, švih, dynamičnost. Místo toho je divákovi vnucován povětšinou křečovitý a veskrze povrchní humor (viz. postava hraná Františkem Paulem). Tento typ filmů slavil úspěchy až o nějakou tu dekádu později, především díky tvorbě Milana Vošmika, který práci s dětským hercem dovedl k dokonalosti. (17.10.2020)

Ztratila se Bílá paní je netypický československý film 30. let. Je úplně jiný než ty s Vlastou Burianem, Oldřichem Novým, Adinou Mandlovou či Natašou Gollovou. Liší se v tom, že tohle není žádná veselohra, nýbrž dobrodružný film pro celou rodinu. Tímto se mi i na rozdíl od těch desítek veseloher i líbil. Má svá vynikající místa, ale i hluchá a až strašná. Co je na tomto filmu vynikající, tak bezesporu obsazení Vlasty Hrubé do role rajcovní milfky učitelky. Ačkoliv jí bylo v době natáčení teprve 18, tak vypadala nejméně na 30 let (mimo jiné mi hodně připomíná Tatjana Young). Je veliká škoda, že se provdala v době okupace za Němce a podle mě kvůli tomu už nebyla pak do filmů obsazovaná. Úsměvnou scénou je rozboření dětsého kolotoče poměrně normální ženskou, která jej strhne svojí váhou. Co ale nechápu a doslova odsuzuji, tak ten závěrečný průvod nahatých kluků ke kameře... Že by pokus o pedofilii v československém prvorepublikovém filmu? On i zajímavý je samotný název filmu. Bílá paní rozhodně nebyla na tom ztraceném obraze, ale nějaká hraběnka v černém oblečení. Podle mě to byl klamavý název, aby přilákal více lidí do kin. Chvílemi film působí nevyrovnaně, jak distributor uvádí, ale i tak na černobílé prvorepublikové filmy je to příjemné překvapení. [85. hodnocení, 5. komentář, 52%] (19.08.2020)