Miloš Wasserbauer

Miloš Wasserbauer se narodil 14. června 1907 v kantorské rodině ve Svatoslavi nedaleko Žďáru nad Sázavou. Po maturitě na brněnské střední škole studoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity a souběžně soukromě hru na klavír na brněnské konzervatoři. Zlákal jej ale film a působil jako pomocný kameraman při natáčení filmů Před maturitou Vladislava Vančury a Mizející svět Vladimíra Úlehly. Nějakou dobu pracoval jako režisér a kameraman u brněnské firmy Legiafilm. Filmařské zkušenosti z mládí se posléze výrazně projevily v jeho režijní praxi v důrazu na souznění režijní a scénografické koncepce inscenovaného díla a na vynalézavé využívání scénického osvětlení.

S Milošem Wasserbauerem se v roli operního režiséra setkáváme poprvé při premiéře Thomasovy Mignon, která se konala na scéně tehdejšího divadla Na hradbách (dnes Mahenovo divadlo) dne 20. května 1938. V následující sezoně 1938/1939 Wasserbauer režíroval Dvořákovu jednoaktovku Tvrdé palice, Čertovo manželství Ottorina Respighiho a Adamova Postiliona z Lonjumeau a stal se kmenovým režisérem divadla.

Z dalších Wasserbauerových režií v letech jeho prvního brněnského působení připomeňme alespoň jeho inscenace Dvořákovy opery Král a uhlíř, Janáčkovu Její pastorkyňu (pod taktovkou Rafaela Kubelíka), Dvořákovy opery Šelma sedlák a Jakobín, Romea a Julii českého skladatele osmnáctého století Jiřího Antonína Bendy a operu Jaroslava Vogela Jovana, kterou dirigoval její autor. V té době se Wasserbauer také jako režisér podílel na uvedení Čajkovského Labutího jezera v choreografii Iva Váni Psoty.

V září 1941 režíroval ještě další Dvořákovu operu Čert a Káča. Provedení dne 11. listopadu 1941 bylo posledním představením Zemského divadla v Brně, které následujícího dne bylo z rozkazu německých okupačních úřadů uzavřeno.

Ještě předtím, na podzim roku 1940, pozval Wasserbauera do Ostravy tamější operní šéf Jaroslav Vogel. Wasserbauer si zde úspěšně zopakoval Burianovu Maryšu (dirigentem představení byl Jaroslav Vogel, výtečnou Maryšou Ludmila Červinková a v roli Vávry se představil začínající třiadvacetiletý barytonista Přemysl Kočí). Spolu s Vogelem pak nastudovali Dvořákovu Armidu.

Po uzavření brněnského divadla nalezl Wasserbauer útočiště v Ostravě.

V roce 1946 se vrací do Brna, které se potom s přerušením v letech 1953-1960, kdy působil v Bratislavě, stává jeho trvalým působištěm a místem jeho největších úspěchů.

V roce 1953 Wasserbauer na sedm let brněnskou Janáčkovu operu opouští a odchází do již zmíněného Slovenského národného divadla v Bratislavě. V době své bratislavské sedmiletky si do Brna Miloš Wasserbauer odskočil jen jedinkrát. Bylo to v roce 1958 a inscenace Janáčkova posledního jevištního díla, opery Z mrtvého domu.

Do svazku brněnské opery se Miloš Wasserbauer vrátil na podzim roku 1960. Jedním z největších úspěchů brněnské opery v pro ni tak plodných šedesátých letech byla inscenace večera, na němž byla v červnu 1969 uvedena opera Arnolda Schönberga Očekávání a oratorium Arthura Honnegera Jana z Arku na hranici v sugestivním jevištním ztvárnění Miloše Wasserbauera a Luboše Ogouna. Poslední Wasserbauerovou premiérou na scéně Janáčkova divadla byla v dubnu 1970 Fibichova Šárka.

Miloš Wasserbauer se jako režisér představil i zahraničním divákům. Jednak to bylo při zahraničních zájezdech Janáčkovy opery, k nimž v době politického uvolňování docházelo a kdy brněnská opera významně přispívala k seznámení s Janáčkovým dílem v Evropě. Sám režíroval Verdiho Sílu osudu v družebním brněnském městě Lipsku a především Šostakovičovu Kateřinu Izmajlovou v milánské La Scale, ve Florencii a v Barceloně.

Neodmyslitelnou a mimořádně důležitou součástí Wasserbauerových aktivit byla jeho činnost pedagogická. Věnoval se jí už během čtyřicátých let na brněnské konzervatoři, od roku 1957 pak na Janáčkově akademii múzických umění, kde byl jmenován v roce 1963 profesorem a v úzké spolupráci se svou manželkou Věrou Střelcovou-Wasserbauerovou vybudoval operní studio, které proměnil v roce 1967 do podoby Komorní opery. Jeden čas neslo toto těleso Wasserbauerovo jméno.

Miloš Wasserbauer zemřel nečekaně uprostřed příprav na další inscenační záměry v době divadelních prázdnin, 17. srpna 1970 v Tišnově.

 

https://operaplus.cz/pan-reziser-pred-110-lety-se-narodil-milos-wasserbauer/?pa=1