Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Animovaný
  • Akčný
  • Krátkometrážny

Recenzie (1 263)

plagát

Balada o Busteru Scruggsovi (2018) 

Antologie sladěné probíranými tématy a ne dějově je dvousečná zbraň - na jednu stranu si každý dokáže najít svého favorita, na stranu druhou ale zákonitě musí existovat i poslední místo. I já se přiznám, že se mi některé kapitoly líbily víc, některé méně, ale celkově to byli klasičtí Coenovci, jak je znám a mám rád - černý humor i černé drama (což je ostatně prozrazeno již názvem obsahujícím slovo balada), plnými barvami zalitý obraz, hudební doprovod při kterém nelze než si podupávat. Filmu neskutečně prospěl fakt, že nebyl zkrocen, co se týče násilí a že nebyl tlačen dějové linky spojovat. Byl-li bych však editorem oné fiktivní knihy (vynikající framing device), rozhodně bych pořadí kapitol přeskupil. Ani by o velkou změnu nešlo - stačilo by The Ballad of Buster Scruggs přesunout na samotný konec, za The Mortal Remains - závěr by rázem dostal energii po delších povídkách a diváci by byli probuzeni po silně konverzačním The Mortal Remains. Zároveň by film byl hezky formaticky na začátku a na konci obklopen nejčernohumornějšími povídkami. Na druhou stranu film v podobě, v jaké je, končí shodně se všemi povídkami - bez konkrétní pointy, vyššího smyslu nebo vyústění. Ale i o tom je někdy život (a smrt).

plagát

TY (2018) (seriál) 

Už jsem koukal na film jen kvůli GIFu. Už jsem koukal na anime jen kvůli memům. Dlouho, jestli vůbec, jsem nekoukal na seriál jen kvůli shodě jmen s hlavním hrdinou. A taky trochu zvědavosti k ústřední premise. Vyklubala se z toho koukatelná dekonstrukce klasických trop romantických filmů, kdy to místy hraničilo se sitcomem, místy pro změnu s mrazivým thrillerem, kdy si člověk vzpomněl, že Joe skutečně je narušený člověk. Ve výsledku z toho mám však pocit laciné power fantasy bez vyústění občas okořeněnou typicky hollywoodskou nerealističtností (navzdory komentáři o dekonstrukcích). Avšak s tím, jakou roli v celém příběhu hraje technika a sociální média bych rád seriálu YOU udělil cenu čestného dílu Black Mirror, který hravě strká do kapsy těžkopádně okatou satiru Nosedive nebo hloupě vykonstruovaný, leč mnou oblíbený Crocodile. Celkově se toto zdá být oblíbený žánr Netflixu, podobné pocity jsem měl i z jiného seriálu od nich - TEOTFW. A to včetně konce, kde u obou seriálů bych se obešel bez další série. Budu za ni vděčný, ale jako stand-alone minisérie by to bylo lepší. Koukám, že i v Netflixu se našel někdo, komu ty seriály přišly podobné.

plagát

MOST! (2019) (seriál) 

Fajn protipól "líbivým", slušným a silně PG-rated pořadům na jiných televizních stanicích u nás. Vždy na pár minut za díl je to i vtipná černá (no pun intended) komedie. Tím moje chvála hasne - seriál je totiž víceméně o ničem, a ne zrovna v tom dobrém, "seinfeldovském" stylu. Klidně bych se i vsadil, že díky utracení peněz za práva na tu hromadu známých písní už nezbylo nic na platy scénáristům. Cílovce to ale bude jedno, co si tu píšu. Navíc zmlsán seriály jako je Orange is the New Black, The OA nebo třeba Sense8 jsem navyklý, že trans postavy hrají skutečně trans lidé. Zde se divák dočká předabování ženy mužem. Anebo nám Jan Cina něco tají? Ač názvem "malý", Trpaslík od stejných tvůrců v mých očích rozhodně ční nad Mostem.

plagát

The Conners (2018) (seriál) 

Jde to i bez Roseanne. Celkově už revival (neboli 10. řada Roseanne) byl nastaven, že se děj hlavně točil kolem dětí a Dan s Roseanne měli "odslouženo", takže se s odchodem ústřední postavy až tolik nezměnilo. Povedená první série, ať už u ní zůstane nebo ne (díkybohu nezůstalo). Ne vše se ale úplně povedlo - rozhodně bych se obešel bez guest stars (Broderick, Long), naopak bych ocenil více příběhových linek pro zanedbávaných 33% sourozenců Connerových - DJe. Jeho manželka měla v celé první řadě snad víc replik než on. Všechno ostatní je jako dřív, smutek a radost v jednom hezky zabaleném working/lower class balíčku. Tedy, dle komentářů ostatních lidí všechno asi ne, ale nejsem natolik znalý fanoušek, aby mi to vadilo. Sidenote: Podle mě si Roseanne vyhazov nezasloužila. Nebo alespoň ne za to, proč ho dostala.

plagát

Expanze (2015) (seriál) 

Jednou se k tomuto komentáři určitě vrátím a budu si nadávat, co jsem tu napsal. Do té doby je to pro mě pouze neuvěřitelně se vlekoucí nudná sci-fi-nesci-fi. Stejně jako nedávno viděné Dark Matter bylo wannabe Firefly, v tomto vidím wannabe Game of Thrones. Problém je v tom, že mě ani jedna dějová linka (linka, herci, prostředí, říkejte si tomu jak chcete) nepřitáhla natolik, abych dychtivě zapínal další díl ještě než dohrají závěrečné titulky. Záchranu od zrušení si podle mě zasloužily jiné seriály víc, ať už to bylo staré, žánrově příbuzné Firefly nebo Last Man on Earth, které zveřejnilo oznámení o zrušení o den dříve než The Expanse. Hvězdička navíc oproti výše zmíněnému Dark Matter je čistě za to, že seriál vypadá v dobrém smyslu setsakramentsky draze (ať už umem filmařů, vyřídilkou spisovatele anebo financemi producentů).

plagát

Dark Matter (2015) (seriál) 

Vzpomínka na léta předešlá, ať už co do vyčpělého stylu psaní postav, levných interiérů nebo klasické zápletky. To Firefly (ale i jiné scifárny) tam z toho byly dost cítit, ať už v dobrém nebo ve špatném. Cast byl sympatický, byť demografií dost jednotvárný. Největší vadou na kráse pro mě byly akční scény a hit-or-miss snaha o humor. Nebýt Jodelle Ferland ze Silent Hillu, tak o tento seriál ani nezavadím. O moc bych sice nepřišel, ale jako sympatické oddechové béčko s velkým B mi to v paměti zůstane.

plagát

Kúzelnik Žito (2018) (TV film) 

Neduhy moderních pohádek přetrvávají, ale objevují se i koncepty jiných moderních pořadů, které jsou pro mě krokem správným směrem. Aby tam taky ta moderna nebyla znát, když jsem v ději našel hned několik podobností s populární kulturou současnosti - ústřední záporná postava je Severus Snape wannabe (na můj vkus málo Affably Evil, ale to od pohádek nečekám; je také zajímavé vidět, jak někteří pohádkoví princové promují na krále, Pavel Kříž pro změnu na záporáka) a ústřední kladná postava je pak Light Yagami reborn se svým komplexem boha a vlastní představou spravedlnosti. Casting se povedl, já osobně jsem rád, že repliky nejsou odříkávány se stoprocentní přesností, byť pro někoho to pak může vypadat amatérsky. Efekty jsou kvalitně tak 50:50, na jednu stranu tu máme skvěle zvládnuté "ďábelské" přechody, na druhou stranu všechna ostatní kouzla. Díky pánům z ČSFD můžu i oslovit konkrétní lidi - bez hudebních čísel bych se obešel, hudební doprovod by taky mohl být ještě vylepšen, pane Bartáku. Scénář vypadal nadějně, nakousl dokonce pár zajímavých myšlenek, ale dokola opakovaná aktivace a deaktivace kouzelného kamene a omezení délkou celovečerního filmu a) nedovolily nic dostatečně rozvinout a b) devalvovaly pravidla daná filmem. Vůbec se nedivím, že pan režisér na konci zvolil rozuzlení formou Diabolus Ex Machina.

plagát

Death Billiards (2013) 

Jedna z horších epizod, ale rozhodně více funkční než poté seriálový (dvoj)pilot. Už jsem se v textu k hlavnímu anime zmínil, že mě nejvíc zaujal život arbitrů a opening, což zde moc není. To je ale pravidlo u většiny pilotů. Není podle mě náhodou, že ve výsledném anime se tato epizoda neobjevila, pouze kulečník se objevil v krátké scéně. Co tu však máme je bojová scéna se supersilným kung-fu dědečkem a flashbacky, které jsou tentokrát omezeny do jedné krátké scény, takže odpadá "detektivní" aspekt anime, kdy divák stejně jako ústřední postava zjišťuje okolnosti smrti. Nenechte se odradit, výsledné anime má daleko větší variaci jak sportů a dramatických scén při nich, tak hloubější prozkoumání dění v záhrobí, ne však filozofií.

plagát

Přehlídka smrti (2015) (seriál) 

Určitá juxtapozice pro tento typ vyprávění asi potřeba je, jinak bych je neměl tak rád. Většinou se jedná o marnivé problémy smrtelníků (Six Feet Under), situační komedie (The Good Place) nebo ubíjející rutina klasické práce (Dead Like Me). U Death Parade je od každého zastoupeno trochu, zejména však to poslední a k tomu novota - přítomnost běžných her. Jako samostatné "plus" je potřeba zmínit i fantastický opening, který (také) s ústředními tématy anime sice nemá tolik společného, ale nikdy se mi neomrzel a skrývá se v něm nejeden freeze-frame-bonus. Zkusím bez větších spoilerů shrnout mé dojmy z celého Death Parade - "lore" koncept se mi líbí, ale jakmile nad tím člověk začne pořádně přemýšlet, začnou se objevovat trhliny, které ale při přimhouření očí nebrání při sledování. Nejméně ze všech příběhů mě bohužel zaujal ten osoby, která by se jako jedna z mála dala nazývat hlavní postavou - Chiyuki (aka ta s bílým proužkem ve vlasech). To však nic nemění na tom, že některé její nápady nebyly úplně marné. Nejvíce mě naopak zaujaly příběhy arbitrů, přestože díky zaměření seriálu na Chiyuki na ně pořádně nezbyl dostatek času. V posledních pár epizodách (ironicky zaměřených právě na Chiyuki) seriál odkrývá jedno tajemství za druhým, což byla ve výsledku dvousečná zbraň - na jednu stranu onen jakýsi lákavý závoj tajemna o skrytých machinacích posmrtného života spadl na zem, na druhou stranu to zpřístupnilo další otázky, které byly často nezodpovězeny nebo jen odmávnuty kratičkou scénou bez vysvětlení. Zřejmě toho však nebylo dost na to, aby pořad u producentů vyvolal touhu po druhé sérii. U mě však ano.

plagát

The Man from Earth: Holocene (2017) 

Je fajn, že se dá předstírat, že je to jen fanfic. Ve skutečnosti se jedná o pošpinění dědictví rukou syna pokračováním, které pořádně ani nikdo nechtěl, o čemž svědčí několik neúspěšných crowdfundingových kampaní. Formát filmu by ještě dával smysl, ale vize seriálu (zejména po dokoukání MfE:H) byla až absurdně ambiciózní. Ten by mi až tak nevadil, ale mám s tím problém jako mám průběžně se sérií Avatar od Nickelodeonu - slibný začátek (ATLA, MfE), který nabízí možnost prozkoumat tisíce let civilizace, po kterém následuje pokračování (TLOK a celkově pouze focus na Yang-Chen, Kuruka, Kyoshi a Rokua, MfE:H), které nudně přímo navazuje na předchozí část a přitom se jedná o úplně jiný žánr a uměle vyvolává drama v podobě nebezpečí konce/"nové éry"/restartu. Na druhou stranu se jedná o docela logické vyústění chování z prvního filmu - John má, co chtěl, v dnešní přetechnizované době je potřeba zametat stopy opravdu důkladně. Kromě této věci film nic nového nenabízí, ani obměna a omlazení nepomohlo přinést nové myšlenky. Naopak - s úbytkem zastoupení různých vědních disciplín se možná argumentace smrskává na nutné minimum. A aby toho nebylo málo, tak místo otázek na zamyšlení je stopáž naplněna odpověďmi, resp. jejich vyobrazením, na otázky z prvního filmu. Ovšem ne na všechno je potřeba znát odpověď. Své o tom ví každý kouzelník, který chová v tajnosti magické triky.