zdepapepa

Výborná práce od dvojice Stefan Arni a Siggi Kinski. Asi nejzajímavější Music Video direction z celého stále se rozšiřujícího ansámblu. Píseň je lepší průměr. Samozřejmě to není nic, co by udělalo díru do světa, ale vzhledem k amatérističnosti klipů jako je Conqueror nebo Queendom je tohle vynikající.

V tomto klipu/pididokumentu je hodně pravdy nejenom o Auroře, ale i o každém, kdo někdy psal nějaké písničky. Dobře se tu snoubí zvukový podklad Aurořiných písní a vizuální podklad přírody. Beru to spíš jako výborný trailer na výborné album než jako klip. Je to svým způsobem taková clip show, ale sympaticky udělaná.

I když je to ve skutečnosti Oasis tak je to Aurora se vším všudy. Přesně můj oblíbený styl coveru, kde se umělec (v našem případě umělkyně) nesnaží kopírovat původní píseň, ale razí si vlastní cestu. Ne nadarmo taky píseň použili v roce 2015 pro každoroční vánoční reklamu obchodu John Lewis.

Netřeba psát, že i tady člověk nalezne interpretativní tanec a hypnotické pohyby rukou, takový už pomalu trademark Aurory. Lehoučce creepy atmosféra jde skvěle ruku v ruce s písničkou, lepší už to bylo jen naživo, kdy zpívalo s Aurorou a kytarou celé publikum. Je škoda, že stejnou lásku v podobě klipu nedostala ani stejně kvalitní studio verze. Musíme se tak spokojit s i tak kvalitním kouskem z dokumentu Aurora - Nothing is Eternal.

Očekávám, že mám asi hodnotit Live Session verzi, tak budu hodnotit Live Session verzi. Nemusím potvrzovat, že naživo je i tak vynikající, zde to je doloženo jasně a zřetelně. Aurora ty covery skutečně umí. Nebo si jen umí vybrat vhodné písně na coverování, v tomto případě to byla opět trefa do černého (Nata Kinga Colea). Volba úhlů kamery holý průměr, zůstávám na vážkách jestli minimalistické prostředí je ku prospěchu nebo na škodu, to si musí posoudit každý sám.

Co dodat? Klidně by z toho mohli vystříhat Auroru a mohla by to být krásná reklama na (snad) Norsko. Píseň mám rád, vždy si rád zazpívám "Take me home, take me where I belong." a tady se mi to určitý způsobem plní, jelikož zas tak odlišné to prostředí od českých luhů a hájů není. Jsem rád za rozhodnutí nezůstat jen u jednoho nebo dvou prostředí a jednoho nebo dvou kostýmů.

Tahle píseň mě nikdy moc nebavila, snad jen s výjimkou úvodních veršů za doprovodu kytary a bicích. Symbolickou jednu hvězdičku dávám hlavně za to, že to je skutečně Aurořin klip aneb - interpretativní tanec? Check. Aurora v hlavní roli? Check. Přírodní motivy? Check. Stále se také drží lehoučká creepy atmosféra ne nepodobná mým oblíbencům - filmu Troll 2 a závěru klipu Radiohead - There There.

Na první pohled klasický sitcom - rozhodně v tom taky vidím kus Inbetweeners - školáci/školačky, školní problémy, školní mluva - i když tady to v některých epizodách bylo hnané do velkého absurdna a pro mě nerealistických situací. Nebo alespoň z pohledu mé kultury. Zejména ale několikageneračními problémy a závěrečnou scénou připomínající aktuální historické dění v tom vidím drobnou paralelu s našimi Pelíšky, které taky sledovaly dospívání ve zvláštním období dějin a taky končily nepříliš optimisticky (když beru v potaz 1. sérii, seriál jako takový naopak končí bonusovým dílem o Good Friday Agreement poměrně optimisticky). Druhá a třetí série byly více toho samého, o něco méně absurdně vtipná, ale vždy zahřeje u srdce (humor až do konce vždy jistí Sister Michael). Seriál jsem si užil, i když nejsem ani děvče, ani z Derry, protože being a Derry Girl... well, it's a f***ing state of mind. K tomu si pak jako plus lze přičíst soundtrack, kde je to jeden hit za druhým, až si člověk říká, kolik stály licence. P. S. Mezi Parks & Recreation, Rick & Morty a tímto mám dojem, jako kdyby kdysi dávno nějaký Gary/Jerry/Gerry naštval lidi natolik, že se stále mstí na postavách s tímto jménem.

Prakticky všechny scény, které v UA byly, jsem svým způsobem už někde viděl (často lépe), takže místo užívání jsem měl jen nekončící pocit deja vu. Na superhrdiny nekoukám, takže v tom nemám možnost srovnání, ale dokázal bych napsat ke každé epizodě aspoň 10 filmů/seriálů/her, u kterých si UA bere inspiraci (o rip-off ani homage se tu moc mluvit nedá). Zhruba v půlce první série jsem si i přečetl komiksy (nic dlouhého, +- 2x 6 dílů) ale moc mě nenadchly, tam to bylo tak absurdní jak nějaký kreslený seriál (hezký tease zmínkou Eiffelovy věže v seriálu), takže i když byly komiksové knížky jiné dostatečně, akorát jsem si vyspoiloval pár plot pointů a potvrdil si, že seriál byl natahován. Myslím, že jak se Netflix drží těch 10 dílů/série, 50 minut/díl, tak to občas bývá na škodu. Ale pořád je to pokrok od 24-dílných sérií v televizi. Dvě hvězdy tak můžu symbolicky přiřadit dvěma hlavním hvězdám - v první sérii No. 5 a No.7, v druhé sérii to byly No.7 a Lila.

Nejslabší článek v sérii, ale, zejména díky závěrečné klasicko-pohádkové scéně, důstojné zakončení. Záporák, který se stěží dá nazvat záporákem, je tam hlavně jako hybná síla hlavní zápletky a ústředního konfliktu, jinak je absolutně neefektivní a nejméně zajímavý z celé trilogie (k čemuž přičítám i fakt, že to málo prostoru, co měl, si zpravidla uzurpovali jiní v čele s Rafanou v zajetí). Naopak v animaci HTTYD3/HTTYD:HW jasně dominuje, ať už se jedná o letící hejna draků, modely postav nebo třeba průlet kamerou mezi stébly trávy. I když celá romantická zápletka dvou draků šla úplně mimo mě (zbytek kinosálu se ale bavil dobře), tak mě potěšilo, že se z názvu nestala jen památka na první díl, jelikož i zde Hiccup skutečně cvičí svého draka.