Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Akčný
  • Dobrodružný

Recenzie (618)

plagát

Tian mi mi (1996) 

Romance, sociální drama, sonda do doby a atmosféry Hongkongu přelomu 80. a 90. let. Vynikající Maggie Cheung i Leon Lai. Připomínka a písničky zpěvačky Teresy Teng, které v té době zemřela. Taky teta zamilovaná do Willa Holdena a kameraman Christopher Doyle v roli HIV pozitivního učitele angličtiny. Velmi příjemný divácký zážitek. Po zklamání z "Tau ming chong" je ale na filmu nejzajímavější fakt, že režisérem je Peter Chan: jeho nejznámější filmy jsou každý naprosto jiný. "Tian mi mi" je spolu s "Ruguo-ai" v mých očích zatím nejlepší. Možná má na uvěřitelném výsledném dojmu podíl scénář Ivy Ho.

plagát

Unaveni sluncem 2: Odpor (2010) 

Moje hodnocení dalších dvou filmů o "Unavených sluncem" nemá nic společného s jejich řemeslnou kvalitou, režijním vedením, výpravou nebo s hereckými výkony, protože vytknout nemám co. Jistěže mi vadí roztříštěná vyprávěcí struktura, kterou si Michalkov mohl odpustit, nebo některé nadbytečné, často doslovné nebo v mých očích trapné scény. Dílo je to takové, jaké jsem asi čekala, sledujíc občas vysílání besogon-tv a především dění kolem režiséra v posledních měsících a letech, nemohla jsem se mýlit, ani podléhat klamu. Hodnocením především vyjadřuji míru mého zklamání z devalvace původního geniálního filmu.

plagát

Unaveni sluncem 3: Citadela (2011) 

Ona je Naďa vážně milá, ale vyjma produkcí svého otce zřejmě nebude mít moc šancí to divákům dokázat. A ten, unaven mocí, egem a leštěním vlastního mediální obrazu, "Odporem" a "Citadelou" pouze znásilnil kdysi tak dokonalý oscarový úspěch. Rozumím jeho touze vyjádřit se k dějinám své vlasti, chápu, proč nenatočil jiný příběh jinou formou, ale hořkosti z těchto přemrštěně dlouhých, drahých a vlastně zbytečných filmů se dlouho nezbavím. Několik hezkých momentů a ani ta jedna krásná, michalkovsky emotivní scéna (да, Никита еще молодец), kterou mne "Citadela" opravdu dojala, na tom nic nezmění.

plagát

Anděl (1937) 

Dietrichová, Hollander a Lubitsch. Nádhera. Jediný Ernestův film, který jsem viděla více jak 2x a určitě ne naposled, přesto pro mne slovní humor, kostýmy nebo výprava neztrácejí na kouzlu nebo situace na napětí. Škoda jen, že putování melodie není původní, čímž ale rozhodně nechci s řetězením písně "Isn't It Romantic?" z Mamoulianovy komedie "Miluj mne dnes v noci" srovnávat.

plagát

Hodinka s tebou (1932) 

Jeanette MacDonaldová tvořila s Mauricem Chevalierem v narativních muzikálech počátku třicátých let okouzlující pár. Mé divácké dojmy z "Hodinky s tebou" ale od první chvíle drasticky snižovala protivná herecká představitelka ještě protivnější Mitzi.

plagát

Nejisté city (1941) 

Šance, že bych si někdy oblíbila Merle Oberonovou, je nulová, ale přes veškerý můj počáteční odstup přiznávám, že "Nejisté city" jsou fajn společenská komedie. Ona dobře vypadá a příběh zdobí a Melvyn Douglas je naštěstí herecky stejně přesvědčivý jako v předchozí spolupráci s Lubitschem, a ten navrch neztrácel smysl pro humor. A i když film nedisponuje noblesou "Anděla" nebo satirickými šlehy "Ninočky", obsahuje několik výborných scén: třeba takoví Maďaři jsou vážně bezchybní.

plagát

Veľký tresk (2010) 

Nejbarevnější, vizuálně nejšílenější neo-noir, jaký jsem kdy viděla. Nejpřiblblejší. Nejujetější. Nejbéčkovější. Nejstytlizovanější. Možná to nebyl záměr, ale taky celkem vtipný. S Toníkem. A pro změnu s koncem, jaký jsem soukromému očku přála.Takže proč ne.

plagát

Nehanební bastardi (2009) 

Šlo o nitrát, pravda. A ze všeho nejvíc se mi na Parchantech líbily všechny ty filmové odkazy.

plagát

Yeosajang (1959) 

Nemám možnost žánrového srovnání, protože jinou jihokorejskou romantickou komedii z přelomu 50. a 60. let jsem zaručeně nikdy neviděla, ale oproti současným jihokorejským žánrovým kusům (mýma očima většinou přeslazené, umělé, dějově nelogické, nedívatelné…), kterých úspěch a boom nedokážu nijak pochopit, je „Šéfová“ dobrá. Nabízí zajímavě zachycené firemní vztahy, umělecké vsuvky z nočního klubu s tanečními výstupy, dokumentujícími dobu a prostředí, jsou solidní. Taky je užitečné vidět, jakým způsobem se vyprávění věnuje zobrazení žen a jejich postavení ve společnosti: mladé, vzdělané a ambiciózní dívky vlastně nechtějí vést ženský magazín, ani pracovat, opravdu spokojené jsou, až když mohou usměrněné rozumnějším maníkem doma v křesle štrikovat výbavičku pro mimina. Tak je to.