type_B

Je to film, na který se dá dívat. Jen my přijde, že jeho kompozice založená na dvou hlavních motivech, totiž na výcviku a následném boji, je trochu nevyvážená. Na filmu je též zajímavé, že je minimálně ideologický.

Tento film se mi jeví dost ambivalentě, jsa příliš málo vyšinutý a zároveň dost naivní, působí spíše nezajímavě a mírně komicky než temně. Na dobu vzniku bych se rozhodně neodvolával. Pokud má Nevěsta nějaký filosofický podtext, tak je dobře ukrytý, nebo naopak - možná až příliš zjevný, obecný; každopádně se mi zdá, že chybí. No, co byste čekali u člověka, kterému se nelíbí ani Zvětšenina?

Průměrné béčko na dobrou noc.

Závěr filmu je poněkud zjednodušen (oproti knize). Je ale určitě dobré tento film vidět. Už proto, že tematizuje to, co většinou není za literárním, ale ani filmovým dílem vidět - totiž způsob, jakým je pojata dějovost. Z logického hlediska je výstavba děje nějakého díla vždy předurčená - autor děj vymýšlí, či jej dosazuje z několika možných variant. Homo Faber naznačuje, že toto u lidského života neplatí. Sled absolutních náhod, který Němci označují slovem "Zufallskette", se z větší perspektivy začíná jevit jako záměrný. To samozřejmě vyvolává otázky po původci záměru a tak podobně. Paradoxnost Homo Fabera a podobných děl je v tom, že i když je sám stvořen, a tedy pečlivě zkonstruován, vypovídá o tom, že my naše kroky neřídíme. Otázkou pak je, na základě čeho přikládáme jevu, jejž nazýváme "osud", možnost existence... že by srovnáním s vlastní zkušeností?

Tento seriál se mi hodně líbil. Bohužel jsem ale neviděl všechny díly... Skvělý humor. Hlavní hrdinka čtoucí si poklidně noviny během svatby, kde ostatní utírají slzy do kapesníčků, je prostě žúžo. Nejlepší je, že se podobá jedné mojí kamarádce.

Dal bych odpad, ale na to je celková kvalita filmu přece jen příliš velká. Spolu s Báječnými léty další dílo, které prý vypovídá o komunistické minulosti z lidského pohledu, nebo tak něco. Tyhle filmy jsou podle mě hodně bezzubé, humor je takový, aby neurazil, a vůbec je vše viděno tak, aby nevzniknul žádný velký rozruch. Tak to prosím ne, pokud chcete poznat podobu naší společnosti v minulosti, přečtěte si Mirákl či Lvíče od Škvoreckého, kde je obraz společnosti vylíčen neskutečně plastičtěji, a taky je to o dost víc vtipné.

Druhá půlka filmu je dost praštěná a připomněla mi seriály typu Příběhy ze záhrobí. Bitka s upíry je navíc děsně nudná. Rozhodně to není film, na který bych se chtěl - i jako milovník béček - podívat znovu.

Jeden z mých nejoblíbenějších snímků. Syrovost se tu proplétá s duchovností a duchovnost stojí proti fundamentu. Boží milost nedopadá na nikoho. Mnohem víc než historický film je Údolí včel výpovědí nad obecnými tématy víry a správnosti lidského konání.

Stejně jako většina přítomných mám Zaklínače rád. Na seriálu mě zaráží, že se filmové zpracování nedrží látky povídek. Tvůrci jako by vystřihli některé uzlové body textů a různě je seskupili v dílech seriálu. Na volném zpracování není nic špatného - pokud funguje. Jenže mám pocit, že seriál kulhá - povídky mají v literární podobě prokomponovanou stavbu se zápletkou, krizí a rozuzlením, které často končí životní deziluzí, nebo vlatně poznatkem, že se ve skutečnosti nic nerozřešilo. Odtud pak pochází Geraltova skepse a jeho nevraživé nálady. Zdá se mi, jako by v seriálu bylo příliš slepých míst - divák, který povídky nečetl, nemůže úplně dobře pochopit Geraltovu motivaci, protože se prostě vytrácí pointa. (Nemluvě o tom, že stavba jednotlivých dílů je hrozně fádní.) Ostrouhaný děj přetavený do děravých epizod seriálu mi vadí daleko více než nijak oslnivé kostýmy i interiéry. Ale i tak se na Zaklínače - za nějaký čas - podívám znovu.

Nad tímto filmem jsem v rozpacích, totiž je to ten sporný případ, kdy je film už dost hloupý na to, aby byl vtipný, ale zároveň už směřuje k extra blbosti. Zápletka se točí okolo dvou sester, z nichž jedna byla v mládí znásilněna a od té doby trpí sexuální schizofrenií a nymfomanií. Její sestra jí tedy musí vodit muže, kteří ji uspokujují (nemocnou sestru vyléčí to, že ji uspokují muž, který ji v mládí zneužil). No není to thriller ani drama, ale erotický film ze sedmdesátých let. Děj je primitivní, ale jsou tu skvělé interiéry a podivná směs jazzu, funku a dalších neidentifikovatelných hudebních vlivů dotvářejí věru obskurní atmosféru. Pokud máte rádi pohled na naolejovaná ženská těla hereček, které byly za zenitem už v době natáčení filmu, na muže, kteří rozhodně nejsou playboyové (spíš připomínají M. Myerse), a všudypřítomné bobry, nenechte si tento film ujít. Poznámka: porno v tomto snímku nenajdete.