Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Akčný
  • Krimi
  • Dráma
  • Animovaný

Recenzie (523)

plagát

Taxík (2008) (relácia) 

Jako vědomostní soutěž nic moc, ale jinak je to asi jediná Hámova role, která mu sedne. Všechny ostatní jsou tragédie. No, že mu sedne... Když jste ochotní překousnout jeho vlezlé a místy nejapné chování a když jste schopni přistoupit i na jeho stále se opakující, upocený humor, pak sedne. Taxík jsem sledoval jenom, když jsem měl pouze tři kanály, a na Nově dávali ordinaci a na Primě VKV. Měl jsem radši ten čas strávit v hospodě.

plagát

Retro (2008) (seriál) 

Velmi zajímavý pořad objasňující některé kulturní a hospodářské fenomény předrevolučního období. Mám za to, že rekonstruuje velmi důležitou oblast dějin. Pravda - pořadu samotnému, jak už poukázal Angelopul, se dá vytknout výběr některých hostů a jejich vzpomínkové prostřihy, bez kterých by se někdy pořad celkem dobře obešel. Myslím, že v publicistické tvorbě, je pro mě tento pořad hodně u vrcholu. Jak by řekla moje babička, jinde je to samá krev a vražda a to je už úplně hrozný. Zato dozvědět se něco o Festivalu politické písně http://www.youtube.com/watch?v=yeY1XPnoPD4 ; nebo o žvýkačkách Pedro, to už je prima. I to je paměť národa, ne jen seznam jmen, který se využívá, jak se komu hodí.

plagát

Jej alibi (1989) 

Myslím si, že film má spoustu hluchých míst. Vatové vycpávky a ne moc dobře vystavěná gradace zápletky dělají toto dílko spíše nudným. I v rámci béčkových žánrů dávám podrůměrné hodnocení.

plagát

Ajťáci (2006) (seriál) 

Preferuju Kancl. Partička IT mi zase tak vtipná nepřijde. Zajímavé je, že oba dva seriály tematicky zabírají okruh trochu nadprůměrných zaměstnání. Ale zároveň se liší třeba od Big Bang Theory - a to v míře stylizace pro běžného diváka; kdyby BBT byla opravdu ze života teoretických fyziků, rozuměla by dialogům, a hlavně vtipům založeným na odborné znalosti, asi 0,1tisícina obyvatel ČR. Z IT crowd mám pocit, že počítačové vtipy a chování ajťáků je také maličko stylizováno tak, aby to bylo obecně srozumitelné. Jinak řečeno, stejně jako BBT je založen na přitažlivosti povolání, z kterého je ale divákovi přiblížen jen zlomek, a to ještě dosti upravený. To samozřejmě není samo o sobě špatné, jenže mně se líbí, když jde humor na dřeň, a to je možné tehdy, když se látka seriálu, filmu dotýká "skutečnosti" (nebo řekněme: naší představy skutečnosti). To taky ale trochu bolí, neboť s takovým smíchem přichází i sebepoznání vlastní mizérie. Jenže: Hořkosladké je nejlepší.

plagát

Scooby-Doo, kde si?! (1969) (seriál) 

I dnes se rád někdy ráno podívám. Je to taková americká obdoba rychlých šípů. Akorát víc "pokleslá". Přiznejme si to: strašidla a hra s nadpřirozeným tajemnem je zábavnější než suché ideály sokolství pozůstalé z dob první republiky. [(Sokolové ale možná neznali obludnou tvář kapitalismu, a proto orientace na harmonizující ideál antické dvojdomosti duše a těla.) To je vtip. hehe] Zajímavá otázka ale je: Je možné vnímat integraci mysteriózního prvku do reálně pojatého světa jako pokus o vytvoření novodobé mytologie? (To se týká hlavně USA a jejich specifického kulturního a historického vývoje.) Není také od věci připomenout, že vznikla řada děl, kde vystupují postavy z cartoonů jako reálně existující postavy. Jejich vystupování v jiném než v původním kontextu jen mimeticky utvrzuje jejich "reálný", ne-fikční charakter. Říkáte postoderna? No, možná, možná je v tom ale něco víc. A to od doby, kdy Warhole vystoupil s těmi svými ohavnými obrazy a upozornil na integraci novodobých prvků (výrobků/zboží) na taková místa kulturní paměti, kde bychom je my možná nečekali.

plagát

Takešiho hrad (1986) (relácia) 

Jedna moje kamarádka tvrdila, že tato show je modelem českého vzdělávacího systému. Vcelku s ní souhlasím.

plagát

Posledný skaut (1991) 

Průměrné béčko, které se tváří nadupaně, ale je v zásadě úplně hloupoučké... Willis zas všecky postřílel a ještě se tomu zasmál. pa - rá - da. Stačil se ještě udobřit se ženuškou i dceruškou, aby dovedl k úspěšnému konci i svůj rodinný život.

plagát

Q (2008) (relácia) 

Některé díly jsou brutálně vtipné. Taky se dozvíte, co je třeba dělat, když potřebujete přestylovat buzničku na mačo. Níže několik parafrází :D [Ano, má oblečení, které mu na Vánoce koupila jeho matka... Je to přestárlý gay navštěvující diskotéky... Kurva chlape, nekruť pořád tou prdelí! A největší macho jsou skinheadi. U českých skinheadů platí, čím víc ošklivější a tupější, tím více jsou macho. A protože je skinhead hloupý a rád poslouchá svého pána, můžeme ho jako partnera jen doporučit.]

plagát

Kriminálka Miami (2002) (seriál) odpad!

Měním své hodnocení na odpad, protože jsem došel k názoru, že Kriminálka Miami, Kriminálka Las Vegas a všechny ostatní pořady tohoto formátu v sobě skrývají latetentní ideologizující tendence, které jsou formou pop-kulturního fenoménu nenápadně manipulují s podvědomím diváka. To dělá svým způsobem každé masově šířené dílo, v tomto případě ale pokládám obsah podvědomé manipulace za nebezpečný. Hlavní těžiště problému leží v proměně podoby klasické detektivky (jejíž obdobou je americká drsná škola) a jejích dílčích komponent v detektivní příběh tohoto nového typu. Základní okruh změn zasahuje: látku příběhu, způsob vyšetřování, proměnu dvojice chytrého a hloupého detektiva (popř. detektiva-samotáře) ve skupinu vyšetřovatelů s jedním vůdčím typem osobnosti. Již na výše jmenované přeměně vyšetřovatelů se ukazuje rozdíl: Namísto souboje jednoho geniálního jedince s jiným nastupuje systematizovaný a neúnavný tlak státního aparátu, který nepostupuje starým způsobem, ale hledá neustále hmotné důkazy a věděcky je kategorizuje. Postup logické dedukce je nahrazen mechanickým postupem předepsaným v protokolu o zajišťování důkazů. Zásadní na tomto procesu je jeho neosobnost a fakt, že racionalistický vědecký postup vždy dosáhne kýženého výsledku. Klasické detektivky, i když jsou často triviální, přinášejí v určitém momentu moment etického rozhodování. Vražda není vždy projevem zločincovy ďábelsky zlé povahy, ale je třeba shodou nešťastných okolností. Nové typy detektivního příběhu však takový moment nepřinášejí, vina je zde většinou jasně daná, úkolem vyšetřovacího týmu je shromáždit dostatek usvědčujících důkazů. Rozdělení rolí je vždy schematické. Nikdo nezůstává na pochybách, že každý, kdo se dopustí zločinu, bude státem potrestán. Trestající moc se nemýlí.

plagát

Bumerang (1992) 

Viděno v pozdních nočních hodinách za střízliva. I tak mi ale některé dialogy přišly celkem vtipné. Jistě, sentiment teče, kudy může, stejně jako spermatické tekutiny hlavního hrdiny. Je to béčko jak vyšité, a tak musím být shovívavý.