Hwaelos

Originální konverzační "maybe-scifi" s televizním rozpočtem a lookem. U Pozemšťana to ale vůbec nevadí. Sevřená forma dá vzpomenout na 12 rozhněvaných mužů. Největším kladem jsou rozhodně uvěřitelné a pečlivě propracované dialogy. Jediným zásadním záporem je vyvrcholení filmu, které nedává prostor pochybám, zda byl či nebyl celý příběh pravdivý. Obligátní "true or lies" by bylo působivější, kdyby zůstalo nedořešeno.

Tenhle dokument ztělesňuje vše, co je obecně na sérii "Životopisy" mizerné. Opakování týchž záběrů a fotek, časté opakování už řečeného a mlácení prázdné slámy. Asi nejsmutnější je, že k Ledgerovu životopisu se vyjadřovali téměř bezvýhradně lifestyloví novináři, kteří dělali zasvěcené soudy o jeho osobním životě. Přitom na představení jeho kariéry už skoro nezbylo místo. Je navíc legrační, když právě tihle lidé veřejně pranýřují paparazzi s backgroundem pokoutně natočených záběrů ze soukromého života herce. Ramonet píše v Tyranii médií, že když umřela princezna Diana, mohli se novináři přetrhnout, aby nakydali hnůj na bulvární novináře (které často tytéž mediální skupiny platili), takže docházelo vlastně k paradoxní situaci, kdy vojáci střílejí do vlastních řad. Mám pocit, že tohle byl stejný případ.

Seagal je pro mě dneska už jen vzpomínka na ranná devadesátá, za níž se trochu stydím. Za tenhle dokument jsem ale rád. Sice nežeru všechny ty kecy o skromnosti, pokoře a buddhismu (hledání obezličky v tom smyslu, že násilí se se základními myšlenkami buddhismu nebije, je blbost z té či té strany), ale byla to příjemná melancholie koukat, jak se mění hollywoodská poptávka a pro staré akční hrdiny už není místo. Taky nechápu, kdo sakra byl ten pošuk v žlutým klobouku, kterej se vyznával z lásky ke Stevenovi za každým druhým záběrem a co dělal v dokumentu. Nicméně na rozdíl od jiných dílů téhle série, byl tenhle konkrétní informačně nabitej. Překvapilo mě, že Seagal hraje na kytaru (dokonce blues s B. B. Kingem!) a hlavně mě dostalo, když jsem si uvědomil, že ten opuchlej borec, co dnes vymetá stánkový prodeje, byl dřív opravdu dobrej v bojových uměních, narozdíl třeba od "rozhoďnožky" Van Damma (kterého jsem se Seagalem házel vždycky do stejnýho pytle).

Trhák tohoto roku, který po Nolanově vzoru dokazuje, že blockbuster může mít taky mozek. First Class, jakkoli to může vyznít anachronicky, je vlastně současnější, než všechny předchozí X-Menovky, přestože se odehrává v alternativní verzi padesátých let. Seriózně se vyjadřuje k politickým otázkám, které jsou víc než aktuální. Otázky minorit, strachu z toho, co neznáme, otázky genocidy. Přesto všechno, poutavý akční piece of work.

Nedá se svítit. Fred Astaire je sice kuní ksicht, ale tancuje jako ďábel. Judy Garland je otravná stejně jako v Čaroději ze země Oz, ale tentokrát to má vlastně v popisu role, takže to minimálně neruší. Už jsem se poučil, že u muzikálů z klasické hollywoodské éry nemá smysl všímat si příběhu a je lepší se soustředit jen na choreografii. A to, co Aster předvádí v dlouhých bezstřihových scénách se vymyká přírodním zákonům. Když sledujete jeho kroky pozorně, neujde vám, kde bral své taneční základy M. Jackson (nemluvě o tom, že scénu z Band Wagon překopíroval do svého klipu Smooth Criminal). Začínám mít zkrátka toho kluka škaredýho fakt rád.

Absolutní dokumentární trash poskládaný z výpovědí novinářů, pisálků laciných životopisů a nonamů. Pět fotek omílaných do zblbnutí, povrchní pochlebování, absence vyjádření samotného komika nebo jeho blízkých, téměř žádné ukázky. Ztracených 45 minut života.

Hlavní hrdina, který si píchá kalciovku do doutníku. M. Dietrichová za zenitem, přesto v dokonalé formě. Pointa, která vyrazí dech. Wilder je génius.

Zase trochu jiný Hitchcock, než ho známe. Bez macguffinu a s detektivní zápletkou obrácenou naruby. Lehce literární, nicméně velmi chytré drama. Mám pocit, že čím víc člověk tohohle anglo-američana zná, tím víc si užívá každý další film. Jasně, není to podívaná ve smyslu strhujícího dramatu, ba naopak - pohlcení dílem ustupuje ve jménu analytického čtení poučeného diváka. Hitch sám kdysi řekl, že v jeho filmu není ponecháno nic náhodě a jakákoli redundantní informace nemá v jeho díle, co dělat. Právě toto umožňuje předvídat, že nůžky na novinové výstřižky by mohly být použity jako zbraň. Ale vpravdě by mi stačilo sledovat jen pohyby a úhly kamery, abych se nacházel ve stavu narativního blaha.

Plnokrevný a naprosto vtahující dramatický seriál s vynikajícím obsazením a skvělou (resp. drahou) výpravou. Ve světle HBO sérií vlastně nic nového, což je ale míněno jako poklona. Výhodou je sevřený tvar daný předlohou, který snad zabrání podobnému rozplyznutí jako se tomu stalo v posledních dvou sériích Tudorovců.

Jako reklama na římské památky fungující, jako film znatelně míň. G. Peckovi roli romantického hrdiny nepsali právě na tělo. A. Hepburn je tu sice pěkná, ale její postava je úplně mimózní. Obojí pak spolehlivě zabije český dabing z ČT2. Výsledná chemie nula.