Hwaelos

Škoda takové kvalitativní nevyrovnanosti. Těšil jsem se na Toma Waitse a zrovna jeho povídka je jedna z nejbanálnějších z celého filmu. Nicméně střípky s Blanchettovou nebo Molinou si rád pustím znovu. A závěrečná meditativní povídka je určitě jednou z nejlepších životních bilancí, co jsem měl možnost na plátně vidět.

Meliesova nápaditost pláče při pohledu na patetické herectví hlavního hrdiny a mizerný příběh bez nápadu.

V životě bych si nemyslel, že se mi bude roztomile-dojímavý animák o looserovi, kterak ke štěstí přišel, po dvanáctém roku života opravdu líbit. Ale byla to barvitá jízda s podmanivým kouzlem francouzské kuchyně, před kterou i můj obecný odpor k 3D kresleným filmům s dětským scénářem (a s patřičnou dávkou popkulturních narážek - aby se dodalo zdání, že "je to i pro dospělé") kapituloval. Zkrátka fajn podívaná!

Z celého snímku bohužel ční Weineho režisérská neschopnost, díky níž snímek citelně ztrácí. Kameramanská práce je místy skvělá a častěji hrozná. Na počátku dvacátých let byly statické záběry běžnou filmovou součástí, takže z této strany nemám námitek, ale velmi často se stane, že se hlavní postava na scéně ocitne velkou částí těla mimo záběr, což standardem jistě nebylo. Lehce rozporuplná je i práce scenáristy, který navzdory všem kladům, kterými film obdařil (použití dvojité retrospektivy, nečekaný konec), místy využívá snad až příliš scenaristické zkratky. K vyloženým kladům patří dílo maskérů a scénografů, kteří ozdobily Caligariho svět neskutečně bizarní atmosférou. Za hereckou zmínku stojí snad pak jen představitel Cézara. Mé rouhačské hodnocení ale zcela neodráží celkově nadšený dojem z filmu;)

Je to asi jako hodnotit první filmy Lumiérů. Nejde hodnotit příběh ani způsob narace, ale spíše cenit význam, který to pro film a pro lidstvo znamenalo v historické perspektivě. A konečně, ta surrealná ujetost je vlastně legrační.

Atmosféra by se dala nakrájet a přikusovat místo chlebíčků. Bardem jako nevypočitatelný, smrtelně klidný psychopat v exceletntím podání. Tommy Lee Jones - tradičně v roli stárnoucího šerifa, byť tentokrát okořeněný jistým buranstvím amerického jihu. Hlavní hrdina je také zajímavou postavou - je to kliďas, který i tváří v tvář smrti neztrácí přehled a jde si za svým. Jediný důvod, proč neudělit plný počet je podivný závěr. Chápu, když někdo vyvrcholení filmu ponechá úmyslně zahalené tajemstvím a umocní tak dojem celého snímku. Tohle však není ten případ: způsob narace nám dává jasné signály, že máme očekávat chvíli, kdy se Brolin a Bardem potkají osobně v jedné místnosti. To, že nám není umožněno do ní nahlédnout je potom působí nutně dojmem zklamání. Podobně konec filmu - kdo seděl v autě, které zabijáka srazilo? Byla to Llwelynova žena, kterou nakonec nechal žít? Nebo to byla náhoda, že ho ve čtyřicítce na přehledném úseku někdo rozstřelil? To není provokativní závěr, ale špatně natočený konec.

Dílo, které dokládá, jak velký talent Chaplin měl. Příběh je možná zbytečně melodramatický, ale způsob, jakým se prolíná grotesní a dojímavá rovina, je fantastický i po téměř sto letech. Malý Coogan si obdiv publika vzhledem ke svému věku rozhodně zasloužil.

Snad je to přespřílišným očekávánímí, ale cítím se trochu zklamán. Přestože bylo správání Jackovy pandy veskrze zábavné a divák se dočkal řady reminiscencí na původní čínsko-hong kongskou produkci, nedá se úplně zakrýt, že u rozvíjení děje scenáristé zadřímali. Nicméně animace i akční kousky jsou povedené. Bohužel - moje čtyřletá neteř si film užije víc.

Pohádka s ne vždy přesvědčivým herectvím, ale se nespornými klady v hudbě a ve scenickém ztvárnění natáčeného muzikálu. Osobně za nejlepší část filmu považuju Landovu odvahu trefovat se sám do sebe ("Kolik si natočil desek? Ty... hovno")

Koukám, že tenhle film aspiruje na místo v žebříčku nejrozpornějších filmů na ČSFD:) V zásadě musím souhlasit se Shadwellovým a AngelAngieným komentářem. Velice osvěžující podívaná v českém prostředí. Celou dobu jsem se smál jako zkouřenej, ačkoli jsem si uvědomoval vážný podtón, který se filmem nesl. A v závěru se to pak nějak zadrhlo, humor zcela absentoval a přišlo něco, co Hrubeše katapultovalo do výšin, v nichž bych ho do té doby nehledal. Tahle inverze se vážně povedla. Hlavní duo hraje ve svých dost netypických rolích špičkově a ne že ne:) Když tak nad tím uvažuju, vlastně je to podobná podívaná jako o tři roky mladší V Bruggách.