kiddo

Hele, víte jak... Con Air telenovel. Už jen ta koment sekce skýtá nádherné sociologické okýnko.

Kdybyste čučeli na wrestling, tak máte pokoj.

Bri'i a trans panika, ikoničtější dvojky nemaje.

Originál byl o tom, jak závislostí ničím sama sebe, remake zase o závislosti, jíž ničím lidi kolem sebe. Na tu zhruba minutu to bylo celkem zajímavý.

Mořská nemoc/epilepsie report: 100% pravděpodobnost zeblití. Sledovat výhradně s páskou přes oči a v přítomnosti tlumočníka pro slepce.

Klíčový aspekt mého světonázoru tvoří přesvědčení o společenské blahodárnosti poporodních potratů.

Že to vykrádá Ready or Not, by až tolik nevadilo, páč když už jsi jednou břídil, proč nevykrást jednu z nejlepších vyvražďovaček poslední dekády, žáno. Už ale vadí, že ačkoli Pozvánka do pekla přes potoky krve měla příběh i témata dopodrobna narýsované a sama se musela prostě jen dostavit, vylezlo z ní něco tak myšlenkově vágního a zároveň doslovně na hubu, až se člověku nechce věřit, že předobrazem je satira, která si na nedořečenou náznakovost fakt nepotrpěla. Chronicky online bojovníci proti „wokismu“, jejichž principiální námitkou proti čemukoli je, že v roli protagonisty nefiguruje bělostné zosobnění feromony stříkajícího péra, nám výjimečně předvedou nádherný přemet v kategorii „mám pravdu v tom, že ten progresivismus tady nefunguje, ale vůbec netuším, proč tomu tak je, tak to svedu na nejbližší černošku“. Kde totiž Ready or Not sděluje svůj progresivní komentář skrze příběh, tam ho Pozvánka do pekla přes potoky krve za horou smrti prostě jen otevřeně sděluje. Grace si upřímně přeje zapadnout jako nový člen bohaté rodiny a teprve v průběhu filmu se od ní distancuje, když zjistí, že tahleta bohatá rodina je ve skutečnosti živoucí metaforou kapitalistické žravosti, která k přežití vyžaduje permanentní obětování nové krve = poselství jde ruku v ruce s charakterovým vývojem. Naopak v Pozvánce do pekla přes potoky krve za horou smrti v údolí mrtvých se Evelyn od začátku do konce distancuje od svých bohatých příbuzných, s otravným sebeuvědoměním se identifikuje s každým chuďasem okolo, s rodinou v podstatě nechce mít nic moc společného a hlášky o britském kolonialismu/bělošském pocitu viny vypouští pomalu od první minuty. Což z ní dělá nikoli lidskou postavu, ale nedramatizovaný manifest, kde si poslušně a explicitně odrecitujeme všechno, co je na dnešních sociálních a rasových vztazích blbě. Grace vyjde ze svého příběhu se zjištěním, že zázemí neunikneš. Evelyn vyjde ze svého příběhu se zjištěním, že vampýři existujou. Tak proč se vůbec obtěžovat.

Spíš než Men samotní jsou rozborově zajímavé ty zdejší reakce, které existenci ženské na plátně považují za radikální feministický akt sám o sobě, s nímž si interpretačně prostě nevěděj rady, z čehož patrně nemohou učinit jiný závěr, než že jim ten film chce ubližovat.

Myslela jsem, že toho o Putinovi vím poměrně dost, ale že je tak nehorázně nudnej, jsem fakt netušila.

Přesvědčilo by mě to uvěřit, že lidstvo si nezaslouží nic než vyhynout, kdybych v to už dávno nevěřila.