kiddo

Klíčem k harmonickému mezikomunitnímu soužití je sdílená transfobie 👍

Tak já si to asi hodím rovnou, ne?

Team Tiffany. Jorkšír zklamal. Erben by byl hrd.

Zaznamenala jsem nějakej neochotnej pokus o sex scénu, pak jsem usnula.

Dostala jsem zaplaceno, abych se na to podívala, a rande u Pravý blondýnky bylo upřímně vtipný, takže nemůžu úplně pyskovat. Jinak je to standardní rozvláčná moderní teenagerovka, která se nápadově vyčerpá po 2 epizodách a uprostřed zapomene, jaký postavy píše (Addamsovi zničehonic vyznávají normální morální hodnoty a jsou těžce proti vraždění a stalkování, k).

Že mě bolí pahejl, ještě neznamená, že mi dorůstá ruka.

Dějově na 30 minut, ty 2 hodiny ale byly do poslední minuty potřeba k tomu, aby se do člověka pořádně zažralo to hezoučký, sluníčkový, ani trochu depresivní téma, jímž je prchavost vazeb a okamžiků mezilidskýho porozumění, které nikdy nepřestanete chtít a ještě líp, nikdy nepřestanete postrádat, a tak abyste si z toho otupujícího smutku nehodili mašli, nezbývá vám než namontovat úsměv a klepat to dál, přestože ty pokusy zvěčnit třepotání listí na foťák fakt nevzdáte (čsfďáci se mě pokoušej přesvědčit, že nemaj zkušenosti s chronickou osamělostí, roztomilý).

The Staircase 2: Electric Bugaloo

Tou svou upřímností natolik miloučký, že se na to člověk ani za tu cukrkandlovou naivitu fakt nemůže zlobit. Tumor do dneška sice kvalitativně moc nepřežil, zato těžko hledat výstižnější komentář pro moderní dobu než zbrocenýho Chrise Penna, jak osamocen v báru drmolí bez vyzvání do prázdna, že vzájemně se prcající muži a objetí jejich mužných chlupatých paží jsou ale z principu jako fakt hnusný a nezaměnitelně heterosexuálnímu kádrovi jeho typu to vůbec nic neříká. Plus furt poslouchám, jak mám mít víc kamarádek, tož asi taky vypisuju konkurz na nějakou tu s Adamovým jablkem.

Když Dafoe v kůži, tak jedině v dupačkách #3RokyDoStreetsOfFire