kiddo

Monstrum se nějak nedokáže rozhodnout, jestli být groteskou o absurditě doby, osobním portrétem, nebo po vzoru Protektora úvahou o kompromitaci obyčejného normála, který není ani hrdina, ani kolaborant, ale režimní mlýnek z něj nadělá fašírku tak jako tak. Ono je to nakonec jedno, jelikož všechny tři roviny jsou prosté jakéhokoli hlubšího obsahu a postavené na schematické expozici. Vše potenciálně zajímavé, ať už samotná soutěž, tvůrčí proces, kritéria pro výběr, schvalování pomníku, výroba, zásahy shora nebo politické konflikty, se odehrává mimo záběr, a tak místo abychom byli přímo svědky dění a viděli, proč a jak a jestli vůbec se na aktérech podepisuje, dočkáme se maximálně pravidelného schůzování postav, které si mechanicky sdělí, co se zas kde posralo, odhrkají nějaké ty nejznámější události a pak z nějakého důvodu deprimovaně odbloumají ze scény. O době nebo širších souvislostech film neříká vůbec nic, natož o protagonistovi, jehož politické názory bůhvíproč nechává nedotčené a nahrazuje je klišovitým strháváním dokumentů ze zdi. Paradoxně jediným poutavým je prostříhaný bolševický týdeník, jímž si produkce evidentně záplatovala nepostačující zdroje, ale který absolutně neodpovídá neinvnenčnímu pojetí filmu, a tudíž než aby pomáhal dovytvářet nějaký experimentálnější celek, neuvěřitelně z něj trčí. Bolestně televizní i na televizi – ve výsledku není Monstrum o moc životnější než ta pověstná fronta na maso.

SPOILERY. Ač cca tisíc osmi sté padesáté šesté zpracování tématu „katolická hierarchie je natřískaná mocichtivými prasaty, horní vrstva církve to za spolupráce úřadů kreje a účelem organizovaného křesťanství je udržet zblblému joudovi hubu permanentně zavřenou, šrajtofli otevřenou a otvory potomků přístupné,“ jako zástupce téhle kategorie stojí The Keepers hodně vysoko. Je tomu tak především proto, že spíš než na zločin se zaměřují na pravděpodobný motiv v podobě katolické obdoby Rotherhamu, a to navíc primárně nikoli z hlediska jeho funkce coby vysvětlení vraždy, ale jako prostor pro brutální vyjádření obětí, jejichž jediným prostředkem k dosažení aspoň nějaké spravedlnosti je po dekádách trvajícím ututlávání možnost prostě promluvit, veřejně tomu hnusu dát tvář i jméno a ukázat na instituci, která jejich utrpení umožnila a svým nezájmem i nečinností dál umožňuje. Plus ono samozřejmě nikdy neškodí připomínat si, že formální strukturu posvěcených a institučně hájených pedofilů potřebuje člověk ke zbožnosti a víře asi tolik jako metr dlouhý trestní rejstřík k nástupu do zaměstnání.

Možná kdyby v tom bylo víc huňatých knírů a aspoň jedna bílá kočka, nebyla bych teď pokrytá spermatem nadšenců, kterým z nějakého důvodu ušlo, že jenom proto, že se bondovka tváří, jako by o mezinárodní politické situaci říkala něco kdovíjak hlubokého, nepřestává být upoceným škvárem, jejž z nudy žánrového standardu zvedá jen přítomnost velkých jmen (která navíc já osobně neocením, protože z Hiddlesova afektovaného šklebu se mi uzlujou vejcovody).

Jedním slovem:

How horrible, fantastic, incredible it is that we should be digging trenches and trying on gas-masks here because of a quarrel in a far away country between people of whom we know nothing.// Britain and France had to choose between war and dishonour. They chose dishonour. They will have war. Jednoznačně nejkonvenčnější Ševčík, jakoby dělaný nikoli na velké plátno, ale rovnou do televize: od tradiční výstavby přes rozbujelou hudbu po ničím se vymykající kameru. Na druhou stranu v zemi, kde se hysterické protičešství už třetí dekádu všeobecně považuje za známku kultivovanosti, vyžaduje i nehladivý portrét prvního z řady kolosálních ojebů ze strany Velkého Džínaře docela koule. Btw je fajn vidět, že jako se u Normalu neřešilo morální téma, nýbrž údajná vykradenost Mlčení jehňátek, tak místo abychom tady rozebírali, nakolik je přesné ztvárnění přetrvávajícího národního traumatu z Mnichova, symbolizované Masarykovým zhroucením, radši to zas nepochopíme a budem brblat, že von ten Jenda přece tehdy v žádné léčebně nebyl a zas tolik ho to taky nesebralo. Zůstaň svá, kritická obci, zůstaň svá.

Někdy není třeba prezentovat vlastní stanovisko. Někdy prostě stačí nechat člověka mluvit, podat mu ten metaforický provaz a on už se na něm oběsí sám (Mignini a Pisa dafuq?!). Katolíci, vole, ach ti katolíci a jejich komplex Madonna-děvka. Jinými slovy do Itálie odteď už jen v převlečení za abatyši a doufat, že maloměstská mordka a forenzní tentokrát nedodají lidské zdroje, které by u nás v Dolním Sráčkově nesměly pro svou profesní etiku a odbornost ani vyšetřovat, čí sperma má hospodská Máňa přischlé na pyscích tenhle tejden.

Nikdo, kdo se zaklíná svou láskou k béčkovým hovadinám, a přitom není schopen docenit ňamózní retardovanost tohohle klenotu, páč "fůj, Čehůni", nemůže být dobrý člověk.

Film, který předběhl svou dobu. Svět ještě není připraven. Festival otrlého diváka 2030.

SPOILERY:Podobně jako The Witch má i Brimstone všechny vnější znaky Velkého Filmu, v němž o Něco jde a který se snaží Něco říct: pomalé tempo, uměřené, ale vizuálně působivé snímání, dokonce i nelineární vyprávění, které podtrhuje zdánlivou přítomnost Myšlenky, přestože ve skutečnosti slouží spíš k zakrytí těžce lineárního příběhu a jinak neospravedlnitelné vaty. A stejně jako The Witch je i tohle obyčejná, byť make-upem Umění napatlaná žánrovka postavená čistě na ději, respektive na typickém, do omrzení omílaném vakuovaném prdu o Silné Emancipované Ženě ™, s níž nejprve vyjebával život v tradiční podobě Incestních Patriarchálních Pořádků ™, a po něm duch (asi). A jelikož duch nebyl před spálením nejdřív náležitě supernaturálně nasolen, bude strašit i další pokolení Silných Emancipovaných Žen ™, pokud se tyto nebudou chovat jako Silné Emancipované Ženy ™. Asi. Holt na opravdovou dekonstrukci americko-křesťanského mýtu po vzoru Až na krev, která by nejela na povšechně základním nastavení, si asi ještě musím počkat.

Kdo chce ušetřit čas a nevadí mu uřvaná elementární hudba, patetické proslovy, tuny lekaček a pixarovsky inteligentní zvižátko v hlavní roli, tomu snad tenhle výtah z Gravitace, Sunshine, Vetřelce a Deadpoola k něčemu bude. Kdokoli kromě tohohle hypotetického podnikatele, který je v permanentním presu a potřebuje při sledování ještě vyprstit milenku, bude po skončení nejspíš potřebovat horkou sprchu.