bloom

Angelika Hanauerová, mimochodem žena se zajímavým osudem, neměla moc ráda filmy české nové vlny, protože nezachycovaly věrně život mladé generace. Její studentské cvičení má skutečně blíže spíš k absolventskému filmu Předpověď: nula Ela Havetty než ke snímkům o půl generace staršího Formana a spol. Objevují se i jadrnější výrazy a pohled na ranou dospělost je zbavený romantizování, ke kterému mohou mIt sklony ti, co mají tuto etapu už za sebou. Podobně jako topiho mě tahle tragikomická půlhodinka nutí k povzdechu nad tím, že k práci na celovečerním filmu se režisérka vzhledem k době nedostala. P.S. Učinkující neherce v postsynchronech hlasově nahradili začínající Jiří Ornest, Ladislav Potměšil nebo Hana Maciuchová. [LFŠ UH 2022]

Studentský a vlivem okolností absolventský film Víta Olmera začíná jako poetická milostná historka, kterou po chvíli začne střídat satira na povinnou vojenskou službu a tupost důstojníků lidové armády. Obě linky se trochu tlučou a režie neví, které dát přednost, takže navrch přidá několik metafor s koupající se Janou Šulcovou. Nicméně i tak je vidět, že Vít Olmer byl už v té době za kamerou zručný. V hlavní roli se výjimečně objevuje Jiří Paďour, který krátce poté herecké kariéry zanechal, celý kraťas si ale pro sebe ukradl Pavel Landovský v oblíbené poloze omezeného lampasáka. [LFŠ UH 2022]

Deset minut s nepřežitě brebentící a rodinnou oslavu dirigující Natašou Gollovou připomene, jak hříšně málo poválečná kinematografie využívala hereččin talent. Nic víc. Ale chápu, že jde o škloní ateliérové cvičení. [LFŠ UH 2022]

Mezi filmy britské nové vlny ojediněle komediální snímek, který v současnosti působí už zastarale. S Billym se jako s rebelem proti konvencím dnes bude někdo identifikovat jen těžko, jako komická postava zase jeho chování nevzbuzuje moc symaptií. Film navíc už nedělá svěží dojem ani jako komedie, protože pointy některých vtipů byly omšelé už v době vzniku, nicméně i přesto jsou nejlepší chvíle, které se blíží situační frašce a které patrně dobře fungovaly při předvádění divadelní předlohy. Navzdory zkušenosti se stejnou postavou na jevišti si s Billym nevěděl úplné rady ani Tom Courtenay, resp. režie ho nedokázala nasměrovat ke správnému pojetí, takže strhujícího pečlivého výkonu, jaký herec předvedl v pozdějším Garderobiérovi, jsem se nedočkal. Víc se mi líbil přesný komediální timing Leonarda Rossitera v roli Billyho šéfa, z filmu pak v hlavě nejvíc utkví úvodní titulková sekvence. [LFŠ UH 2022]

Tomáš Vorel je prostě svůj. Jiným režisérům by se snadno daly vyčítat vtipy na úrovni čtvrté cenové nebo dějová předvídatelnost, ale u Tomáše Vorla to prostě nejde, protože to tak nějak patří k jeho poetice. Oceňuji, že po celou svou kariéru zůstává věrný svému stylu, který vychází z divadelních kořenů Pražské pětky, zároveň se od nich už trochu vzdálil, je nepodbízivý, ale zároveň divácky přístupný. Už jsem viděl originálnější, ale i trapnější Vorlovy filmy než je Instalatér z Tuchlovic, tady to byl takový vesnický kaleidoskop (ale jiný než v režisérově lesní trilogii) viděný typickou vorlovskou optikou, ve kterém byl kupodivu k přežití i Jakub Kohák. Pokud máme v české kinematografii domácí ekvivalent legendárního francouzského outsidera (myšleno nezařaditelného tvůrce) Jeana-Pierrea Mockyho, je to Tomáš Vorel.

Mohu jen litovat, že mi filmy Luise Buñuela zatím unikaly. Oslava surrealismu a absurdity, při níž přijdou na mysl vzpomínky na Monty Python nebo Spikea Milligana, je tolik zábavná možná i proto, že co do formy je natočená naprosto tradičně  v kulisách Paříže 70. let a účastní se jí ve své době hvězdná sestava francouzských herců. Na můj vkus mohlo zauznít i něco více z hudebního doprovodu a některé epizody působily trochu navíc, ale jako bych nic neřekl. Jmenovat jednotlivé scénky a porovnávat, zda se mi více líbily Brialyho sny nebo návštěva motelu s Milenou Vukotic, je zbytečné, takže se jen těším na další setkání s panem Luisem (a nejlépe opět i v doprovodu Jeana-Claudea Carrièrea). [LFŠ UH 2022]

Teroristka bohužel trpí šablonovitostí, kterou Radek Bajgar (a bohužel i někteří diváci) asi vnímá jako originální a chce s ní "odvážně" přispět jako se společenským komentářem. Přitom dobro a zlo je tu zobrazeno natolik černobíle, až je to na hranici parodie. Snaha o společenské drama po první polovině nečekaně a prudce zatočí do rádoby černé crazy komedie, tuhle zatáčku ale nevybere. Dvě hvězdičky dávám jen kvůli perfektnímu castingu a Ivě Janžurové, která si více než se ctí poradila s velmi špatně napsanou postavou - její pevně zásadové učitelce, která nevyřkne ani hovorové slovo, totiž tak snadné sáhnutí po násilném řešení moc věřit nelze. Jinak v mnoha ohledech souhlasím s Tosimem, byť nevylučuji, že se kvůli hercům, kteří se opravdu snažili, na Teroristku ještě někdy (a snad s lepšími dojmy) podívám.

Nejsem fanoušek hororů, protože mě zpravidla nebaví a nechávají mě chladným. Mnohem zajímavější mi přijdou psychologické thrillery jako třeba Misery nechce zemřít. Věc spadá do kategorie horor nebo alespoň do mého vnímání této škatulky, a proto to se mě ve výsledku tolik netankovala. Líbila se mi tajemná atmosféra v odlehlé polární stanici a také pečlivá práce se střihem a kamerou. Gore scény mě moc neděsily, byť musím ocenit staré dobré nedigitální triky a některé momenty, které si asi budu pamatovat nejvíc (masáž srdce, krevní zkouška). Na psychologickou studii postav vystavených nebezpečí zase byly charaktery hrdinů málo představené, aby mě zaujaly, a podobně jako Lacike jsem někdy kroutil hlavou nad nelogičností jejich potřeby se neustále rozdělovat. Uznale kývám hlavou na Ennia Morriconeho, kterému k navození napětí stačí jen dva tóny, na druhou stranu má velký "M" na kontě řadu lepších soundtracků.

Satirická podívaná, která si bere na paškál dnešní trend povrchnosti, některá současná psudotémata a vzájemné nepochopení různých sociálních skupin. Propracovaná režie a nápaditý scénář (byť spojení první části filmu s dvěma dalšími je spíš volné) jdou v autorském filmu Rubena Östlunda ruku v ruce. Ti, pro něž bylo spřízněné K zemi hleď moc mainstreamovou záležitostí, budou asi spokojení díky zdánlivě vyšší intelektuální laťce a formální odvaze. Na rozdíl od K zemi hleď ale chybí jakákoliv empatie s postavami (což je můj obecný problém se severskou tvorbou), a proto nakonec "přísně" nedávám plný počet. Ovšem radost mi udělala účast mého oblíbeného britského herce Olivera Forda Daviese. [Šary Vary 2022]

Tak tohle se bohužel úplně nepovedlo a některé důvody shrnula trefně ve své recenzi Mirka Spáčilová (překvapivě, ha ha). Hrdinové filmu mají být legračně podivní, ale všichni působí spíš podivně nesympaticky. Hlavní postava Šnajdra je svou snahou o originalitu za každou cenu zralý na ránu a upřímně se Pavlu Šimčíkovi moc nepodařilo obhájit, proč mu scénáristé psali hlavní roli na tělo. Iva Janžurová zahraje přesvědčivě i nohu u židle, příjemně překvapila civilní Iva Pazderková a Ivana Plíhalová. Pár vtipných momentů obstará především Miroslav Krobot (herec) se svým kamerovým systémem. Premiéra ve Varech velká byla, film ale nikoliv. [KVIFF 2022]