bloom

S tím, že Brosnan končí jsem souhlasil, protože jsem nechtěl, aby se tam motal jako stařeček, což se stalo Rogeru Mooreovi. Celou dobu jsem se modlil, ať Bonda hraje Clive Owen. Nestalo se a doteď se s tím nemohu smířit. Daniel Craig je dobrý herec (viz Road to Perdition), mám k němu respekt , ale mám s ním podobný problém, jaký mám s Alanem Arkinem v Inspektoru Closeauovi. Prostě se na roli nehodí fyzicky (i když to bych přežil), ale hraje úplně jinak. A to není dobře. Čtyřicet let se ta postava určitým směrem vyvíjí a teď přijde pan Craig a zahraje jí úplně jinak. Nechápu, jak tu můžete po jednom filmu říct, že Craig je nejlepší, u mě předčil pouze Timothyho Daltona. Navíc mi Conneryho vůbec nepřipomínal. Mně nevadí, pokud JB není uhlazený agent, ale proč rovnou s uhlazeností odstranit i vtip, sebeironii a nadsázku? Bondovky byly geniální právě v tom, že sebeironií se odlišovaly od ostatních akčních filmů, které se braly tak stašně vážně. A to se ze série vytratilo. Navíc mě mrzí i vymizení Q, právě v době, kdy se John Cleese začal v té roli zabydlovat. To by ovšem potlačilo Campbellovu představu, že musí jít o reálného Bonda. (Zajímavé, že mu ve Zlatém oku Q nevadil.) Čili další věc, co k bondovkám patřila, zmizela. Z tohoto důvodu je škoda, že film netočil Quentin Tarantino, jak se původně uvažovalo. Ten ctí i původní komické Casino Royale z roku 1967, ale chtěl ho natočit znovu a bez těch sci-fi prvků, jejichž hovadnost dosáhla v Dnes neumírej vrcholu. To určitě bylo správné rozhodnutí a nápad udělat reálnějšího Bonda byl na světě. Jenže na Quentina se producenti vykašlali a šli za Campbellem, který to s tou reálností přehnal a tím pádem zničil bondovky. Ano, bohužel se bojím, že to tak půjde dál, a tak přestávám v bondovky věřit. Ono lepší recept na změnu by byl, kdyby Campbell režíroval bondovky s Brosnanem a pozvolna by tam ty změny přidával. Takhle na jeden nádech je to moc násilné. Batman začíná se liší tím, že Christopher Nolan se sice chopil pro Batmana nezvyklého realismu, ale zároveň batmobil nezmizel a hlášky vás pobavily. Tady si sice řeknete, že jsou vtipné, ale nerozesmějí vás. Mads Mikkelsen je určitě lepší padoch než jeho předchůdce, ale na Goldfingera Gerta Froebeho nemá ani v nejmenším. A Felix Leiter se jako černoch objevil už v Nikdy neříkej nikdy. Tak proč dávám 4 hvězdičky? Ten film má příběh a mě opravdu zajímá, co bude v příštím díle, když se to tak napnulo na konci. Moc se mi ovšem líbily scény u karet. Píseň není moc výrazná, ale docela seděla. A především Eva Green, nejlepší bond girl. Tak přirozená a tak krásná... Úplný opak Halle Berry, která byla nesnesitelná. Suma sumárum: ne nejlepší Bond, ale nejlepší Bond girl.

Kdysi jsem to chtěl vidět jen kvůli Walteru Matthauovi, ale pak jsem zjistil, že tu hraje i Terry-Thomas (anglický fousáč z Velkého flámu). A nejen on, ale i Carl Reiner, Phil Silvers, Sid Caesar a spousta slavných amerických komiků, které my u nás bohužel neznáme. Ti všichni vystupují jako "techničtí poradci" v jednotlivých scénkách, které jsou slepené školením Waltera Matthaua zapomenutou hvězdou amerických komedií 60.let Robertem Morsem. No a celkem to šlape. Některé scénky jsou trapnější, ale většina je vynikající. Kupodivu dávám přednost dabingu Novy před ČT, protože je lépe obsazený. To měla ČT raději předabovat Hotýlek. Mimochodem hudbu složil John Williams, který už tehdy se začal řadit mezi žádané skladatele. Vlastně ani nepoznáte, že film režíroval Gene Kelly.

"Sit on my face and tell me that you love me..."

Viděl jsem oba dabingy (Mrkvička + Jelínek a Štěpánek + Jelínek) a žádný větší rozdíl v nich není, až na... (viz níže) .Kdysi to televize inzerovali jako parodii na filmy s Budem a Terencem a celkem to tak je. Je to víceméně parodie na všechny bláznivé komedie 70. let, vždyť taky postava komisaře jasně odkazuje k Louisi de Funésovi. A tady tvůrci českého dabingu výjimečně pochopili vtip, protože ve starší verzi (Mrkvička + Jelínek) dabuje tuhle postavu František Filipovský.

Nejlepší pixarovka, víc snad ani nelze dodat.

Louis si splnil životní sen a zahrál si Harpagona. Do vedlejších rolí obsadil své staré přátele (Grosso a Modo jako lokajové) a celkem to vyšlo, kvůli několika geniálním nápadům (viz Tosimův příspěvek). U Jákoba a právě u Lakomce mi nejvíce chybí dabing Františka Filipovského. U Jákoba proto, že to je komedie plná Louisových gest, která uměl Filipovský vždy dobře "ozvučit". U Lakomce mě to mrzí z toho důvodu, že Jiří Krampol pro mě není charakterní herec a tak Harpagona nezvládá a navíc u klasiky se vážně vykrádání Filipovského nehodí. Originál FF měl totiž tu hru nastudovanou téměř stejně detailně jako Louis a slavil s ní úspěchy, jak v ND, tak i v televizní inscenaci. Vznikl by tak možná nejlepší Filipovského dabing, kde by spojil svou funésovskou dikci a svůj normální herecký projev. Z porevolučních dabérů by se na to asi nejvíc hodil Jiří Lábus.

Jedna z nejlepších funésovských komedií z pera Claudea Magniera, autora Oskara. A herecký ansámbl je tak sehraný, až to bere dech. Funés, Gensacová, Galabru, Blier, Préboist, Marin, Ferdy Maine (ten Angličan ze Senzačních prázdnin), Christiane Müller (zopakovala si roli služky právě také ze Senzačních prázdnin)... Viděl jsem to s dabingem Jiřího Císlera a musím říct, že je po Františku Filipovském nejlepším dabérem Funése. Navazuje na něj (ale nevykrádá ho jako Jiří Krampol), zároveň se do toho snaží vložit nějaký vlastní prvek. Jiří Lábus v Zelňačce byl také dobrý, ale Zelňačka není typickou funésovskou legrandou a v Jo bych si ho asi představit nedovedl. Viděl jsem i anglické znění a tam Funése daboval Benny Hill! Btw. Jedná se o druhé zpracování hry Gazebo, po americkém filmu z roku 1959. V roce 1995 pak vznikla televizní inscenace, ve které roli spisovatele Brisebarda převzal jiný vynikající francouzský komik - Funésův četníkovský kolega Jean Lefebvre. P.S. Po zhlédnutí původního dabingu stále musím před Jiřím Císlerem smeknout, ovšem ten první s mistrem Filipovským je v lepší, přišel mi tak nějak zábavnější...Myslím si, že kdyby byl film veřejnosti známější v této verzi, určitě by byl i mnohem oblíběnější.

Neříkám, že je ten film špatný, ale zůstal na půli cesty, po které se vydal. Louis de Funés nám tu dokazuje, že není jenom vzteklý čertík z krabičky, ale pan herec. Pro něj samotného to bylo setkání s předlohou přítele Falleta a hlavně setkání s přítelem Jeanem Carmetem, se kterým nefilmoval 19 let. Jeho postava hraje na struny, na které si Louis brnkl už při Křidýlku. A navíc s Carmetem vytvořili rovnocenné melancholické duo, doplńované skvělým Jacquesem Villeretem. Ale chybou Zelňačky je režie Jeana Giraulta. Ten uměl výborně natočit bláznivé komedie, ale poetická komedie mu moc nesedla. Proto vás zamrzí, když dojde fekální humor. Navíc nevyužil možnosti ukázat krásy francouzského venkova a nový partner Fusésovy ženy by nemusel být motorkář. Ideálním režisérem Zelňačky by byl Jiří Menzel, z "komerčních" Francouzů bych vybral Yvese Roberta. Ten uměl natočit komedii s gagy (Velký blondýn s černou botou) i lyrické pagnolovské adaptace (Tatínkova sláva, Maminčin zámek). Na druhou stranu se Giraultovi povedl kontrast s moderní dobou. Ta stavba a pak ty atrakce, to jsou nejlepší scény. Když jsem však viděl českou televizní verzi, zjistil jsem, že jsme byli ochuzeni o bohatší zápletku se starostou a dalším kupcem. Jejich ideálními představiteli by byli Philippe Noiret a Michel Serrault (ať mi Marco Perrin promine). Kvůli zjištění, která adaptace byla lepší, si asi přečtu předlohu, už kvůli nejasnému závěru. Claude Gensac tu má ovšem nejpůvabnější roli své kariéry. Co se týče dabingu, nechápu jak Nova mohla dát postavám přezdívky Prďoch a Prcík. Dejte samozřejmě přednost Lábusovi před Krampolem, ale u mě zůstane nejlepším "pofilipovským" dabérem Jiří Císler.

Začnu někde jinde. V roce 1973 Louis de Funés a Gérard Oury natočili nejúspěšnější film svých kariér - Dobrodružství rabína Jákoba, kde zobrazili problém vztahů mezi Židy a Araby. Po ohromném úspěchu se rozhodli jít ještě dál. Chtěli natočit jakéhosi nového Diktátora, film s názvem Krokodýl. Pro Louise de Funése to měl být dost fyzicky náročný výkon: měl řídit tank, potápět se do mrazivé řeky, přežít několik atentátů, prostě role svým způsobem spíš "belmondovská". Proto odložil natáčení nového Četníka, po dlouhých letech skončil vystupování ve hře Oskar, odřekl vystupování v Moliérově Zdravém nemocném a odmítl film Claudea Zidiho Merci Patron, ve kterém se měl setkat s autory stejnojmenné písně, populárními Les Charlots. Jenže pak Louise potkal infarkt a s náročným Krokodýlem se musel rozloučit. Claude Zidi mu nabídl další scénář, Křidýlko nebo stehýnko, a to už souhlasil i kvůli tomu, že jeho mladším partnerem měl být Pierre Richard, kterého Louis obdivoval. Richard ovšem točil Hračku a tak nemohl. Louis si tedy náhradu vybral sám - Coluche, milovníka recese (chtěl například kandidovat na prezidenta Francie), který tehdy ještě neměl moc filmových zkušeností. Vzniklo však mezi nimi velké přátelství a Funés si začal dělat legraci i ze svého infarktu. Výsledkem všeho je poslední film Louise de Funése s plným nárokem na 5*.

Claude Zidi má v kariéře tři přelomové filmy. Prvním jsou Bažanti, jeho debut po kariéře kameramana. Třetím jsou Prohnilí, kde přidal do svých filmů i trošičku hořčejší nádech. A tím druhým je právě Hořčice, jeho první necharlotovský film. Je vlastně první ze série komedií s podonbnou atmosférou (cítim jí od Hořčice přes Křidýlko a Zvíře až k Inspektoru Popletovi). Asi je to způsobeno úžasnou hudbou Vladimira Cosmy (obvzlášť tady je povedená)a vedlejšími rolemi Juliena Guiomara. Navíc tady máte jako bonbónek cholerického režiséra v podání Vittoria Caprioliho (Karpoff z Muže z Acapulca). Pierre Richard jako vždy skvostný.