Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Krimi
  • Akčný
  • Dobrodružný

Recenzie (391)

plagát

Vratné lahve (2007) 

"Trávníčku, už chvíli si říkám, jestli bys mě nepustil sednout." Zhruba touto větou začíná bohužel asi poslední komedie z pera Zdeňka Svěráka. A jedná se o loučení v mistrově stylu. Je tu příjemná písnička v podání Jaroslava Uhlíře, statující Divadlo Járy Cimrmana v čele s Ladislavem Smoljakem a především typický humor a cit pro vymýšlení jmen postav. Z původní verze komedie o konfliktu staříka s moderní dobou jako takovou (ze které tu zbyly scénky typu "Hoď to do koše...", elektrická konvice na sporáku atd.) vznikla komedie o tom, jak si vychutnat stáří. Když už se všude mluví o paralele s Babím létem, tak musím přiznat, že Vratné lahve mi přiijdou mnohem realističtější ale i vtipnější. No a v současném českém tragikomickém trendu se jedná opravdu o nadprůměr, i když tu najdeme motivy už na našich plátnech viděné (jistě, balónová scéna, ale i náboženská sekta navozující vzpomínky na nedávnou Krásku v nesnázích. Zdeňka Svěráka můžeme považovat tak trochu za našeho Woodyho Allena - pomocí humoru se nenásilně zabývá tématem mezilidských vztahů. Víc takových Svěráků by bylo potřeba jako sůl a to i do oblasti "čisté" komedie, protože zde ZS dokazuje, že cit pro vtip nezapomněl. Je škoda, že od revoluce toho nestihl víc, protože Vratné lahve jsou vrcholem jeho porevoluční filmové kariéry, kde je bonusem jeho (nerad, ale právem to slovo musím použít) civilní herecký výkon. Daniela Kolářová vlastně hraje zestárlou paní Lavičkovou z filmu Na samotě u lesa. Ve scénách s Jiřím Macháčkem jsem měl pocit něčeho, co by se přehnaně mohlo nazvat předáváním žezla (i když Zdeněk Svěrák se o něm několikrát vyjádřil ve velmi kladném smyslu). Dále se mi líbil dvorní herec Jana Svěráka Ondřej Vetchý, skvělý Jan Budař a "hundertwasser" Jan Vlasák (jehož jmenovec je architektem filmu). Režie Jana Svěráka mi připomněla staré svěrákovské režiséry: v první půlce skoro jak ve filmu Ladislava Smoljaka (až na ty sny) a let balónem je jako vytřižený od Jiřího Menzela. "Žehlils někdy? Nežehlil!" 90%

plagát

Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? aneb Tak to mi ho teda vyndej (2005) (divadelný záznam) 

"A cos mu na to řek?" "Nic." "No tos mu řek dobře." Velmi povedená hříčka ze stáje Petra Čtvrtníčka. Jiří Lábus svým básnickým projevem "kouzlo" textu ještě více umocňuje. No a já jsem Josefa Poláška znal už trochu dřív, čili mě nepřekvapil, ale spíš u mě potvrdil, že by potřeboval využívat víc než jen ve scénkách se Čtvrtníčkem či Tomášem Matonohou. Možná bych vám doporučil verzi z premiéry v Divadle Na Zábradlí. Tady si totiž mnohem více uvědomíte "výkon" Jiřího Lábuse.

plagát

Mazaný Filip (2003) 

No nebudu zastírat, že jsem čekal mnohem víc. Jiří Macháček neustále mluvil o podobnosti s komediemi Oldřicha Lipského, což mě ještě víc naladilo. Navíc divadlo Sklep a spol. je v současnosti jedna z posledních záchran českého humoru před humorem estrád všech televizí a já je mám všechny moc rád stejně jako Viktora Preisse a Oldřicha Kaisera. No výsledek mě sice napoprvé trochu zklamal, ale po několikátém zkouknutí se mi to začalo líbit mnohem víc. Některé dialogy a jména jsou převzaty přímo z Chandlerovy povídky Král ve žlutém. A hlavně tu jsou k vidění dva nedocenění současní komici. Tím prvním je Robert Nebřenský, bývalý lídr skupiny Vltava, který zde vystupuje jako opilec McChesney. Kdo jste viděl Nebřenského při uvádění Horečky páteční noci či jeho výstup jako zpěváka Marcela Kamila v pořadu Na stojáka, tak mi potvrdíte, že je mistrem malých parodií a mně trochu připomíná Erica Idlea. Tím druhým není nikdo jiný než samotný Milan Šteindler, který v tomto filmu konečně dostal příležitost jemu hodnou. Je docela škoda, že po Vrať se do hrobu už nehrál žádnou hlavní roli, i když má schopnosti rovné když ne Peteru Sellersovi, tak určitě Christianu Clavierovi. Ale to bychom museli natáčet víc filmů jako je Mazaný Filip. Moje hodnocení zvedá i naděje, že se jedná o první vlaštovku na cestě návratu k inteligentní crazy komedii. 70%

plagát

Vzorný pár (2001) (TV film) 

Nejhorší komedie s dvojicí Pierre Arditi - Bernard Le Coq.

plagát

Jedna vila pro dva (2003) (TV film) 

„Musíte předvést infarkt.“ „Normální, nebo tureckej?“ Nejlepší komedie s Pierrem Arditim a Bernardem Le Coquem. Připomíná tak trochu mix těch dvou předešlých. Každopádně se tu jako Le Coquova maminka blýskla stará veteránka francouzských komedií Maria Pacomeová.

plagát

Ferrari pre dvoch (2002) (TV film) 

Francouzské televize se rozhodly dát na stará kolena dvě tamější legendy: Pierra Arditiho (Villefot v Monte Christovi s Depardieum) a Bernarda Le Coqua (hlavní hrdina staré komedie Domovník). Vznikly tak tři televizní komedie, všechny v režii Charlotte Brandstromové. Ty tři filmy mají vzestupnou kvalitní tendenci: nejstarší Vzorný pár je jednoznačně nejhorší a zatím nejnovější Jedna vila pro dva nejlepší. A Ferrari pro dva? No, je to vcelku příjemná komedie, ale její největší problém je až přílišné rýpání do postavy Bernarda Le Coqua a jeho původního stylu života. Zápletka je hrozně otřepaná (výměna totožnosti dvou jedinců a u obou poznání, že by neškodilo se trochu změnit), ale celkově stravitelně podaná. Česká televize, která všechny tři komedie vysílala, však u každé z nich udělala jiný dabing. Ve Vzorném páru: Arditi - Jiří Štěpnička, Le Coq – Petr Štěpánek, v Jedné vile Arditi – Vladimír Brabec (tohoto herce mluvil už v Monte Christovi a opět dokázal, co umí), Le Coq – opět Štěpánek. Tady se Arditiho ujal Jan Schánilec, ovšem Le Coqua mluví Jan Vlasák na jedničku. Škoda, že v celé trojici nebyl dabing Arditi – Brabec, Le Coq – Vlasák. 50%

plagát

Kritik (1994) (seriál) 

„Haló, Jayi, tady je tvá ex-manželka. Tvoje alimenty mají zpoždění osmnáct minut. Teď už devatenáct. Volám svého právníka.“ Na tenhle seriál jsem poprvé narazil na fanouškovském webu Mela Brookse,kde jsem se dočetl, že podle jednoho Brooksova animáku natočili spolutvůrci Simpsonových Al Jean a Mike Reiss stejnojmenný seriál The Critic, jehož hlavní postava, newyorský kritik Jay Sherman se objevil v jednom díle samotných Simpsonů. No to není úplně pravda, Melův film je o něčem jiném. Ale všechno ostatní mi docvaklo. Jay Sherman je ten kritik, který v díle Zrodila se hvězda přijede na filmový festival ve Springfieldu (a kde se také objeví onen slavný film Muž trefený rugbyovým míčem). Díl Zrodila se hvězda je také jediný, kde není mezi autory uveden Matt Groening, který epizodu považoval za dlohou reklamu na The Critic. Ale dost Simpsonů, teď už komentář ke Kritikovi samotnému. Jay Sherman je newyorský filmový kritik, který má vlastní pořad Comic Attractions, ex-manželku a třináctiletého syna. Celý seriál je velice ovlivněn prostředím Manhattanu, vždyť Jay je vlastně takový Woody Allen, i když trochu křížený Homerem Simpsonem. Velmi povedená je znělka, ve které je vždy použit jiný nápad s telefonátem (něco podobného jako Bartovy nápisy na tabuli) a je tu už hned první krátká parodie, kterými je seriál díky profesi hlavního hrdiny prošpikován. Podobné vtipy jsou vždy po závěrečných titulcích. Já jsem si Kritika zamiloval pro jeho jemný humor a i proto, že na rozdíl nejen od American Dad atd. se nesnaží až tak viditelně kritizovat americkou společnost, ale chce hlavně bavit. Vždyť taky má za sebou tým profíků ve svém oboru: máme tu samozřejmě hodně spolupracovníků ze stáje Simpsonových – hudba Alf Clausen, produkce – James L. Brooks, výroba – společnost Gracie Films, hlasy - Dan Castellaneta, Nancy Cartwrightová, Phil Hartman. Na scénářích se podílel také autor některých komedií Bena Stillera a ostatních fratpackovců Judd Apatow. Některé vedlejší role namluvil veterán animovaných filmů Maurice LeMarche a samotného Jaye Shermana Jon Lovitz, pro kterého je to podle mě životní „role“. Seriál ovšem neměl zas až tak velký ohlas, a tak vznikly pouze dvě řady a pár dotáček kolujících po internetu. Pro mě je ale lepší než Futurama a dokonce jsem si dal Jaye jako svou ikonu místo Petera Sellerse. „Haló, pane Shermane, tady požární služba. Váš dům hoří. Sousedé nám ale řekli, abychom vás nebudili.“

plagát

Inšpektor Gadget (1983) (seriál) 

No celkem to jde, ale Gadgetova neteř Penny opravdu leze na nervy. Inspektor Gadget (český název Inspektor Šikula) má v sobě opravdu hodně ze svého kolegy Closeaua, ačkoli ten neměl všechny ty možné vynálezy (tím zase připomíná svého kolegu Juvea z Fantomase). Kontrast s Closeauem navíc v českém dabingu má další rozměr: Šikulu dabuje Stanislav Fišer, což byl jeden z jeho posledních dabingů před těžkou nemocí (poslední díly už ostatně ani nemluví).

plagát

Tisíc a jedna králičí pohádka (1982) 

Mým favoritem byl vždy kačer Daffy a tak i tady je jeho groteska s přezimováním asi z celého filmu nejlepší. Mimochodem český dabing režíroval Zdeněk Troška a taky to podle toho vypadá. Vždycky přece Bugse mluvil Stanislav Fišer a Daffyho Jiří Prager. Jenomže pan Troška byl asi nějak nemocný, protože tady Prager mluví Bugse a Fišer Daffyho...

plagát

Červený trpaslík (1988) (seriál) 

Ačkoli jsem milovník britcomů, tak Tpaslík mě nikdy zas až tak nebral. Chvílemi sranda, ale třeba Fawlty towers je stokrát lepší a pro mě mnohem kultovnější.