DavidS.

Surrealistická freska válečného běsnění na civilním obyvatelstvu Běloruska za WWII... V první třetině filmu jsem měl problém akceptovat pojetí všech postav jako šílenců, bytostí z nějakého groteskního panoptika s nepřítomným výrazem na realitu. Až poté jsem si uvědomil, že to byl zřejmě záměr, který měl ještě více podtrhnout nesdělitelnou hrůzu a vyšinutí světa, jehož byl "malý partyzán" Fjora svědkem, účastníkem i hybatelem... Podmanivá, zneklidňující a odporná obžaloba války a toho, co dokáže provést s lidskou bytostí i celými národy. To vše s důrazem na detail a obrazovou stránku. Pyrotechnici se na tomtu snímku vyřádili, stejně jako obcese tvůrců k ohni a používání plamenometu...A nejsem si jist, zda dětský i nedětský kompars neutrpěl psychickou újmu. Styl práce a pohlcení, kdy máte pocit, že alibistická věta - "při natáčení nebyla zraněna žádná zvířata", je lží...

Marc Forster je všeuměl. Tentokrát dostal prostor na akčním hřišti, povolení zabíjet a neuvěřitelný rozpočet. Bohužel část z těchto pěněz dostali i scénáristé, a to se nemělo stát, protože právě děj je to, co poslední bondovku nemilosrdně sráží k zemi a ustědřuje jí totální K.O. Vůbec jsem nechápal, co se na plátně děje. Ano, je tu motiv pomsty kvůli Vesper. Ano, je tu záporák bažící po kusu bolívijské pouště. Ano, je tu tajemná organizace. Jenže celé to postrádá smysl a je to naprosto dementní. Odráží se to negativně i na postavě samotného Bonda, který nemá moc co hrát, místy působí jen unaveně a hodně bezradně. A není sám... Formálně je snímek primárně o pohybu. Akce hodně tlačí na pilu a má potřebu být za každou cenu efektní. Neškodilo by jí sem tam více přehlednosti. Ke slovu se dostávají znovu i digitální kouzla, která bondovskou sérii, před restartem v podobě Casino Royale, téměř pohřbila. Nejlepší na Quantum of Solace je úvodní automobilová honička a titulková sekvence. Pak už jde všechno k čertu. Tohle se Forsterovi nepovedlo. Je to jeho první selhání, ale mrzí o to více, že s sebou bere i světlou budoucnost "nového" pojetí Bonda. Tak, jak ho před ním nakopnul Campbell.

Musím se projevit jako neobjektivní lokální patriot a drze vykřičet, že tohle mohl napsat jen někdo, kdo vinohrad viděl jen na přebalu krabicového vína...Komedie, jejímž postavám, "moravským" reáliím a situacím z toho vyplývajícím chybí opravdovost...Na druhé straně turistická pozvánka na půvabný kraj pod Pálavou, rozkošná Terezka a několik povedených hlášek...

Jako životopisný film El Cantante selhává. Stokrát viděná freska cesty za slávou s jejích vrcholem i hořkým koncem ztvárněná bez jakéhokoliv nápadu a invence. Samotné salsové rytmy se skvěle poslouchají, ale nějakých tanečních čísel se také nedočkáme. Jedna hvězdička za Anthonyho ve chvíli, kdy je na jevišti a zpívá, protože nehraje a jen prezentuje to, čím je.

Mám raději temnější polohy Coenů. Z té druhé odlehčenější a komediálnější roviny mám pak slabost pro nepřekonatelného Big Lebowskiho. Burn After Reading jeho kvalit však ani vzdáleně nedosahuje. Mimo těkavého Clooneyho a lehce retardovaného Pitta nic dalšího nenabízí. A pouze podivný a prázdný scénář není v tomto případě synonymum pro zajímavý ani zábavný.

Cage by se měl nechat ostříhat a konečně si začít soudně vybírat role, ke kterým se propůjčí. Jeho několik posledních filmů by totiž klidně mohlo nést označení direct to video a to je ještě eufemismus. Bangkok Danegerous je bohužel opět ze stejného soudku. Žádné emoce, napětí, nic. Promarněných 90 minut.

Craig v nebondovské úloze byl pro mě hlavním lákadlem. Bohužel se objeví jen na několik minut a není nijak výrazný. Takže co zůstává? Pěkná kamera a hudba. Jedna pěkná videoklipová vložka. A triviální až nijaký příběh... Velmi slabé tři hvězdičky.

Remake americké klasiky naroubován na reálie a problémy současného Ruska . Nikita Michalkov. Tělocvična. 12 skvělých herců i 12 výborně napsaných charekterů. Dlouhá stopáž a monology. Politicky i lidsky angažované. Filmařina s velkým F, na kterou je radost se dívat, poslouchat a přemýšlet o ní.

Tak trochu akční film, tak trochu sociální brazilské drama ze slumů v Riu o marném boji policie se zločinem. Dočkáme se výcviku speciální vojenské jednotky, v jejichž patách běhá ruční kamera. Dočkáme se přestřelek. Dočkáme se diskuzí o chudobě, policejní zlovůli i korupci. Celé to však funguje překvapivě dobře a není to samoúčelné. Po stránce herecké i formální nadprůměr. A rozhodně bych autory neobviňoval z nějaké černobílosti, fašismu a propagace násilného řešení. Spíše je to jen syrový a smutný popis toho, jak některé věci na druhém konci světa fungují. A právě tohle nám asi nepřísluší soudit, protože naše životní realita je absolutně vzdálená peklu tamějších chudinských čtvrtí. Je to stejné jako když se Matias hádá se studenty a říká jim, že mají ze svých zbohatlických domů na jižní straně zcela zkreslený pohled...

Začátek vynikající, minimalistický a atmosferický, přestože sledujeme a odhalujeme jen čerstvou krizi jedné mladé dvojice, která netuší, že za pár okamžiků bude bojovat o holý život v klasickém hororovém schématu - samota, noc a vetřelci v domě. Počáteční náboj však dlouho nevydrží ( i přes magickou formuli - "podle skutečné události") a v momentě, kdy pár opustí strategicky a palebně výhodný úkryt, jsme svědky už jen ne příliš napínavé strašidelné a nápadité hry na kočku a na myš. I když musím přiznat, že záveřečný akt popravy je mrazivý.