POMO

Producenti museli získat prakticky každou digitální kameru a nahrávací zařízení na světě – tzn. 18 digitálních kamer Sony F950 CineAlta a nahrávací zařízení SR (2 kamery na každou 3D plošinu).

Záznam byl pořízen během koncertů pod širým nebem (mimo Severní Ameriku) v Mexiku City v Mexiku, v Sao Paulu v Brazílii, v Santiagu v Chile a v Buenos Aires v Argentině.

Režisér a producent Irwin Allen sa po úspechu svojho Skleného pekla zbláznil a nakrútil tento vysokorozpočtový (21 miliónov $) a hviezdne obsadený prepadák galaktických rozmerov.

Snímek se žánrovými odbočkami ke krimi, westernu či hororu byl natočen podle románu Erlinga Jepsena (autora předlohy úspěšného UMĚNÍ PLAKAT). [Zdroj: CinemArt]

Film dánského režiséra H. R. Genze získal hlavní cenu Křišťálový globus na 43. ročníku MFF Karlovy. Genz se českým divákům představil už v roce 2005 svým filmem ČÍŇAN, který získal Cenu FIPRESCI a Cenu Ekumenické poroty na 40. MFF Karlovy Vary. [Zdroj: CinemArt]

Film, který nikdy nebude dokončen – tvůrci mají v plánu v natáčení pokračovat a dokument stále doplňovat a rozšiřovat o další obrazy ze života Ostravy. Film tak dostane v průběhu příštích let spoustu nových podob.

Intervalové snímání (časosběr) je schopnost některých fotoaparátů snímat fotky v přesném časovém rozmezí po určitou dobu. Pro představu: 240 obrázků, které tvoří ve výsledku necelých 10 vteřin dokumentu, se snímaly 2 hodiny. Tvůrci rozmístili po Ostravsku 22 fotoaparátů, ty pak v průběhu několika dnů, měsíců nebo i let snímaly jednotlivé obrazy – například průběh hudební festival Colours of Ostrava, stavbu bytových domů, proměnu náměstí… od prvních kratších věcí, postupovali tvůrci ke složitějším záměrům. Vytvořili si systém každodenní archivace nafoceného materiálu, jeho dílčího zpracování a průběžného sestřihu. Výsledek čtyřletého úsilí: hodinový dokument natočený fotoaparáty, v němž jedna minuta je tvořena 1 500 a jedna hodina 90 000 fotografiemi. Divák má díky dokumentu jedinečnou příležitost podívat se na proměny Ostravy několika posledních let v průběhu jedné hodiny!

První celovečerní dokumentární film natočený fotoaparáty. 90 000 fotografií v jedné hodině.

I druhý Hellboy se natáčel ve střední Evropě, ale Prahu kvůli lepším finančním podmínkám vystřídala Budapešť. Navzdory tomu tvořili velkou část štábu čeští profesionálové, s nimiž měl del Toro výbornou zkušenost z natáčení jedničky.

Sci-fi "zetko" s rozpočtom 16 tisíc USD, natočené v nejakom kameňolome za 4 dni. Režisér Phil Tucker sa po uvedení do kín a následných ohlasoch kritiky pokúsil o samovraždu zastrelením. Jeho dielo dnes nesie status jedného z najhorších filmov všetkých čias.

Pro film nebyly postaveny žádné kulisy. Celý byl natočen v reálných lokacích.

Ve scéně, kdy mladý požárník spadne ze schodů, žádný z herců nevěděl, že se tak stane. Všichni si mysleli, že došlo k nehodě při natáčení. Zděšené reakce herců jsou tedy reálné.

Režisér si odnesl za snímek nejvyšší ocenění festivalu v Cannes 2008, Zlatou palmu.

Dřevěný most, který se objevuje ve vrcholné scéně, byl postaven přes řeku Soca ve slovinském kraji Bovec a jeho stavba trvala dvaceti konstruktérům a dělníkům měsíc. Roger Ford se při jeho navrhování inspiroval mostem, který postavil Julius Caesar přes řeku Rýn během bojů s Germány. Aby bylo možné Fordovy plány uskutečnit, museli konstruktéři dočasně odklonit tok řeky.

Skandar Keynes (Edmund) a Anna Popplewell (Susan) teprve poté, co byli pro své role vybráni z tisíců uchazečů z celého světa, zjistili, že oba bydlí v severním Londýně, v sousedních ulicích.

Kostýmérka Iris Mussenden řekla, že se při návrzích kostýmů Telmarínů inspirovala tvorbou malíře El Greca. Celkový počet jednotlivých kusů ošacení, vyrobených pro hlavní postavy, byl 1042. Celkový počet jednotlivých kusů oblečení včetně přilbic, masek, bot a rukavic, vyrobených pro krále Miraze (Sergio Castellitto) a jeho pány, i pro telmarínskou armádu, byl 3722. Počet kroužků, použitých na výrobu jedné kroužkové zbroje (jinak též „lehkého kroužkového brnění“), kterou nosí telmarínští vojáci, byl 2184. Celkový počet spotřebovaných kroužků: 850000. Celkový počet členů štábu, kteří na kostýmech pracovali: 70.

Skandar Keynes, který hraje Edmunda Pevensieho, vyrostl mezi natáčením Lva, čarodějnice a skříně (2005) a Prince Kaspiana o téměř sedmnáct centimetrů.

Herci a štáb pocházeli z patnácti různých zemí zemí světa, mezi které patřily Česká republika, Nový Zéland, Spojené státy, Velká Británie, Austrálie, Kanada, Německo, Polsko, Slovinsko, Španělsko, Mexiko, Itálie a Francie. Při natáčení se mluvilo více než devíti jazyky.

Režisér Andrew Adamson dal herečce Anně Popplewell (Zuzana Pevensie) volno, aby mohla odletět do Londýna na maturitní večírek. Anna se do večerních šatů převlékla na toaletě a předtím, než se musela vrátit do Prahy, stihla dva tance.

Tým Richarda Taylora z novozélandské firmy Weta Workshop pro nové obyvatele Narnie, Telmaríny, vyrobil téměř 600 kusů výstroje a výzbroje, mezi něž patřilo 200 halaparten, 200 rapírů, 100 falchionů, 250 štítů a 55 kuší. Vyrobili také měkké štíty a další výstroj, sloužící k natáčení klíčových bitevních scén s živými koňmi.