Spisovatelka a filmová scenáristka. Narodila se jako Eva Sílová 11. 5. 1030 v Praze. Eva své literární vlohy zdědila jak po otci, který byl novinářem a filmovým scenáristou, tak i po matce - spisovatelce (knihy pro děti: Paví očko, Čertík Mičula, Šibal Makočuba, Mury-Bury kouzelník, Třicet koní Vénu honí). Rodiče se rozvedli, když byl Evě rok. O dítě se starala babička, protože maminka byla tělesně postižená. Eva Kantůrková na své dětství vzpomíná s láskou, i přesto, že se o ní ani babička nemohla starat trvale. Do obecné školy nastoupila Eva ve Velkých Popovicích, kde byla vychovávána v pěstounské rodině.
Eva Sílová byla zdatnou studentkou, a proto po složení gymnaziální maturitní zkoušky odešla studovat filozofii a historii na Univerzitu Karlovu, kterou ukončila v roce 1956. Již během studií působila Eva Sílová jako redaktorka v nakladatelství Mladá fronta. V letech 1956 až 1958 byla tajemnicí Československého svazu mládeže na Strojní fakultě ČVUT. Eva tehdy s komunistickým hnutím sympatizovala, neboť oba její rodiče byli levicoví novináři. Jelikož ovšem byla Eva Kantůrková postupně omezována ve své tvorbě, vystoupila z komunistické strany, čímž se ihned ocitla na seznamu zakázaných autorů. V r. 1977 podepsala Chartu 77 a v r. 1985 se stala její mluvčí. V letech 1981 - 1982 byla vězněna. V r. 1989 spoluzakládala Občanské fórum; poté byla poslankyní České národní rady, předsedkyní Obce spisovatelů, působila na Ministerstvu kultury a od r. 2006 je prezidentkou Akademie literatury české. Získala řadu ocenění: Cenu Jana Stopparda za knihu Přítelkyně z domu smutku (1984); Cenu Jana Palacha za román Jan Hus (1989), Cenu Egona Hostovského za román Zahrada dětství jménem Eden (1999) a v r. 2008 Cenu Ladislava Fukse za celoživotní dílo.
Poprvé se Eva Sílová vdala v devatenácti letech za básníka a publicistu Jana Šterna. V r. 1949 se jim narodil syn Ivan a v r. 1953 syn Jan, který se ve volbě profese vydal ve šlépějích svých rodičů (dramaturg, publicista, scenárista). Druhým manželem Evy Sílové byl spisovatel Jiří Kantůrek (1932 - 1998).
Eva Kantůrková byla velmi plodná publicistka, kromě Mladé fronty psala články do Rudého práva, Literárních novin, Kulturní tvorby i filmového časopisu Film a doba. V r. 1967 se stává spisovatelkou z povolání. Ve svých dílech se vyrovnává s politickým systémem v české společnosti (Smuteční slavnost, 1967; Po potopě, 1969; Pozůstalost pana Ábela, 1971; Přítelkyně z domu smutku, 1984; Jan Hus, 1988). V sedmdesátých letech publikovala fejetony v samizdatových a exilových periodikách (Listy, Svědectví, Rozmluvy aj.). Knihy byly vydávány v samizdatových edicích Petlice, Kvart, Edice Expedice. Po r. 1989 napsala scénáře k filmům Smuteční slavnost, Ceremoniář, Člověk v závěsu, Přítelkyně z domu smutku. Podle knih své matky napsala scénář k televiznímu seriálu Pohádky o Pavím očku. Scénář napsala také k dokumentu Svědectví o smrti Pavla Wonky (1991). Je autorkou televizní hry Hospoda u tří nevěst (1972), ovšem jako autor ji byl nucen tehdy krýt Karel Pokorný.
Na závěr citát z jednoho z rozhovorů, který byl s Evou Kantůrkovou veden a který jednoduše charakterizuje rozdíl mezi literární a filmovou tvorbou: " Román se píše jinak než filmový scénář, v románu pracujete s jazykem, ve scénáři s filmovým obrazem. Přepsat román do scénáře je přechod do úplně jiného oboru umění."
Šárka "Sipora" Bažantová
