Rosita Torosh

Rosita Torosh se narodila 10. listopadu 1945 v italském Udine. Ve své kariéře používala různé obměny svého jména jako: Rosa Toros, Rosita Toros či Rosa Torosh. S herectvím začínala jako amatérka v divadle, v rodném Udine. Rosita vystudovala experimentální centrum kinematografie (Centro Sperimentale di Cinematografia) a roku 1969 začala svou filmovou kariéru malou rolí v komedii ZUM, ZUM, ZUM n°2 (1969).

Rosita patřila mezi takzvané „eurobabes", bez kterých by populární sexy komedie, horory či giallo snímky přišly o kouzlo ženské krásy. Rosita hrála většinou ve vedlejších rolích, ale vždy tam, kde mohla ukázat svou krásu. Další komedií byla v roce 1969 OH DOLCI BACI E LANGUIDE CAREZZE. V roli Matky představené hrála Rosita v komedii CANTERBURY PROIBITO (1972). Jako Aluna hrála v komedii s dvojicí Franco-Ingrassia, FRANCO, CICCIO E IL PIRATA BARBANERA (1969). Manželku Riccarda Garroneho hrála v další komedii MAZZABUBÚ...QUANTE CORNA STANNO QUAGGIÚ? (1971). S Albertem Sordim jsme jí mohli vidět v komedii IL PRESIDENTE DEL BORGOROSSO FOOTBALL CLUB (1970). Známou je komedie s Monicou Vitti v hlavní roli TERESA LA LADRA (TEREZA ZLODĚJKA) 1972. Komedie plné krásných žen jsou žen L GIOCHI PROIBITI DELL´ARETINO PIETRO (1973), L´EROTOMANE (1974) či komedie z roku 1971 PER GRAZIA RICEVUTA, která byla oceněna i na festivalu v Cannes.

Kromě komedií hrála samozřejmě Rosita i v jiných žánrech a určitě je v paměti jako čtvrtá oběť tajemného vraha v kvalitním giallo snímku Daria Argenta L´UCCELLO DALLE PIUME DI CRISTALLO (PTÁK S KŘIŠŤÁLOVÝM PEŘÍM: PŘÍZRAK TERORU (1970). V kariéře nemohou chybět westerny. Jeden z nejlepších je western Sergia Leoneho GIÚ LA TESTA (HLAVU DOLŮ) 1971. Dále jsou to ACQUASANTA JOE (1971) či KID IL MONELLO DEL WEST (1973).

Kriminální filmy nám mohou také představit krásnou Rositu. Jsou to například PUGNI DI ROCCO (1972) či drama s Henry Silvou a Tomasem Milianem IL TRUCIDO E LO SBIRRO (VRAH A POLDA) 1974.

Horory jsou v kariéře Rosity  také zastoupeny nemalou měrou. Uvedu příklady jako L´OCCHIO NEL LABIRINTO (1972), LA NOTTE DEI DIAVOLI (1972), zde role zdravotní sestřičky nebo L´ETRUSCO UCCIDE ANCORA (1972). V roce 1973 hrála prostitutku Soniu v hororu FLESH FOR FRENKENSTEIN. Netradiční je mysteriózní snímek Umberta Lenziho SPASMO (1974). Jeden z vrcholů poliziotesschi je Lenziho film MILANO ODIA: LA POLIZIA NON PUÓ SPARARE (1974), v tomto snímku hrála Rosita roli Marty.

Životopisný historický snímek MUSSOLINI: ULTIMO ATTO (POSLEDNÍ DNY MUSSOLINIHO) 1974 znamenal pro Rositu hereckou roli společnice Claretty Petacci (Lisa Gastoni). Ve svém posledním filmu v roce 1977, v dramatu LE LUNGHE NOTTI DELLA GESTAPO, ztvárnila Němku Obersturmführer Ursulu Tanner. Pak se ještě objevila Rosita ve dvou televizních seriálech. V roce 1977 IL COMMISSARIO DI VINCENZI – 2 a roku 1981pak historický seriál DON LUIGI STURZO.

Za svou nahotu se Rosita nestyděla, jednak měla velice svůdné tělo, ale zároveň pro ní byla nahota všední věcí, což dokazuje i to, že v roce 1970 byla dokonce prezidentkou italské nudistické asociace LIN (Lega Italiana Naturisti). V roce 1991 se provdala za básníka Pietra Cimattiho, který byl jejím dlouholetým partnerem a svatba proběhla v podstatě na Pietrovo smrtelné posteli. Pietro ještě roku 1991 umírá a bohužel o 4 roky později, v pouhých padesáti letech, 10. prosince 1995, ve svém rodném Udine umírá i Rosita. Někdy (včetně italské wikipedie) je uváděn datum úmrtí 8. prosince 1995.

Petr "Hennes" Hennebichler