La notte dei diavoli

Tolstého "Semja vurdalakov" zasazená do Jugoslávie roku 1972. Hlavní postavu italského cestujícího, který náhodou se svým autem uvázne v lese, představuje chorvatský herec Gianni Garko. Příběh začíná v psychiatrické léčebně, kam se dostal. Neumím přesně vyjádřit, co mi na tomto zfilmování nesedělo. Snad ta současnost, nezajímaví herci, slabší atmosferičnost, zbytečná krev? Ze tří známých zpracování (Bava, Šavlak, Ferroni) se mi zdá toto nejslabší, přesněji 2,5.. (09.04.2016)

Tak tenhle kousek mě silně zaujal hned od úvodních minut. Říkal jsem si, že jsem narazil na zapomenutej klenot. Film měl totiž neskutečně hutnou atmosféru kterou by mu mohl závidět lecjakej novější snímek. Vše ještě víc umocnila hudební složka filmu a kupodivu i celkem obstojný herecký výkony. Jenže postupem času to začíná haprovat a napětí začíná pozvolna upadávat a hutná atmosféra se pomalu ale jistě začíná vytrácet. Závěrečný souboj s nemrtvými působí spíš komicky než aby vyděsil. Úplnej závěr je tak spíš už jen výstřelem do prázdna. Škoda, skoro 3/4 stopáže filmu to vypadalo hodně slušně. Závěrečná čtvrtina však snímek ( Alespoň v mých očích )poslala do průměru. (18.06.2020)

Žádné béčko, a už vůbec ne euro-trash. Giorgio Ferroni zde rozehrává chytlavé drama členů prokleté rodiny, žijící na statku v jugoslávských lesích. Respektive drama ztraceného kolemdoucího, který je požádá o pomoc s opravou auta. Všechno - od obsazení a vykreslení postav, přes odhalování následků kletby, ke které jsme spolu s hlavním hrdinou zpočátku skeptičtí - tady funguje natolik dobře, až ty ryze hororové gore scény svojí přímočarostí vlastně překvapí. Ale příjemně - ve starých italských hororech, které na gore více méně stojí, je podobně kvalitní drama soukolí postav vzácné, neli výjimečné. Samozřejmostí je zde gotická atmosféra místa, krásné ženy a živočišnost, a taky jemný milostný motiv, který prohlubuje závěr filmu, takřka předznamenávající kultovní vyvrcholení některých kinematografických majstrštyků (nechci spoilovat). Holt kvalitní románová předloha. (25.04.2020)

Širokoúhla kamera dáva tomuto komornému príbehu na epičnosti. Je to dieťa sedemdesiatok a má klady, ale aj mínusy tej doby. Eurohorror zbožňujem, mal väčšie gule ako Hollywood a učilo sa od neho vo svojom neskoršom období aj štúdio Hammer. Takáto ponuka, ako je LA NOTTE DEI DIAVOLI, sa proste neodmieta. Gore, gothic a mystery...výdatný olovrant pre moju hororovú dušičku. (31.03.2021)

Tuhle lesní ghotiku jsem si opravdu užil, byť jde spíše o psychologické drama rodiny sužované kletbou (podle A.K.Tolstého). Stačí porouchané auto uprostřed pustiny a hlavní hrdina Nicola má o problémy postaráno. Rodina, která jediná přežívá uprostřed ruin, střeží děsivé tajemství. Jakmile se setmí, k jejich domu přichází vurdalak - hm, to by měl být vlkodlak, ale zde se jedná o jakousi kombinaci čarodějnice, upíra a zombie. Nicola, jako správný obyvatel velkého města (má nejen auto, ale i televizi), na nějaké pověry nedá. Příliš pozdě zjišťuje, že skutečnost je mnohem horší. Fajnové efekty (ne zcela dokonalé, leč milejší než digitální) krví nešetří - vyrvané srdce, probodnutá hruď špičatým kůlem či prokousnutá krční tepna. A do masakru se zapojují i děti. Samotný konec je báječnou tečkou za touhle ponurou vyprávěnkou, co není prvoplánově strašidelná, ale hezky se na ni dívá. Stylová kamera, krásné exteriéry a klasická horrová italská hudba potěší. (25.03.2016)