Paola Pitagora

Především díky seriálu OKOUZLENÍ (Incantesimo) je italská herečka Paola Pitagora dnes známá v celé Evropě, v počátcích její umělecké dráhy ale můžeme zaregistrovat také řadu zajímavých vystoupení na stříbrném plátně. Narodila se v severoitalské Parmě jako Paola Gargaloni, herectví studovala v Římě na filmové škole Centro Sperimentalo di Cinematografia, divadelní průpravu jí poskytl významný herec a pedagog Alessandro Fersen, známý propagátor Stanislavského metody. První filmové role odehrála na přelomu 50. a 60. let, objevila se například ve válečném dramatu KÁPO (Kapo, 1959), menší úlohu dostala také v Bologniniho venkovském dramatu STATEK (La viaccia, 1961).

V mezinárodním měřítku se zviditelnila rolí Máří Magdalény v biblickém příběhu BARABÁŠ (Barabba, 1962), který v Itálii natočil americký režisér Richard Fleischer. Brzy pronikla i do zahraničních produkcí, hrála například v německém filmu NOČNÍ TEROR (Der Teppich des Grauens, 1962), jako jedna z mnoha služek se mihla i ve slavné KLEOPATŘE (Cleopatra, 1963). Z její další práce mimo Itálii stojí za zmínku německý film VÝSTŘELY VE TŘÍČTVRTEČNÍM TAKTU (Schüsse im Dreivierteltakt, 1965), v němž stála po boku ústřední dvojici Pierra Brice a Jany Brejchové.

Mezitím se Paola Pitagora začala prosazovat v divadle, připomeňme především muzikál Ciao Rudy, v němž hrála s Marcellem Mastroiannim v římském divadle Teatro Sistina. Před kamerou dostala první hlavní roli v režijním debutu Marca Bellocchi PĚSTI V KAPSÁCH (I pugni in tasca, 1965), kde vytvořila dvojici s Lou Castelem. Velké příležitosti dostala také ve Francii (PŘÁTELÉ KOPRETINY – Les compagnons de la marguerite, 1968). Prvního uznání odborníků se jí dostalo s Comenciniho dramatem NEVÍM O NÍ NIC (Senza sapere niente di lei, 1969), za nějž dostala Stříbrnou stuhu za nejlepší herecký výkon udělovanou Italským syndikátem filmových novinářů. Mimo Itálii pracovala například i pro britskou produkci (HLEDÁM GREGORYHO – In Search of Gregory, 1969). Velkou popularitu jí přinesla i ženská hlavní role v tehdy velmi oblíbeném seriálu SNOUBENCI (I promessi sposi, 1967) natočeném podle literární předlohy z 19. století.

Během sedmdesátých let znovu točila ve Francii, kde stejně jako v Itálii dostávala velké herecké úkoly v kriminálkách, do středně velkých rolí ji angažovali slavní režiséři jako Marcel Carné (VRAHOVÉ POŘÁDKU – Les assassins de l′ordre, 1971), José Giovanni (BEZ ZPÁTEČNÍ JÍZDENKY – Un aller simple, 1971) nebo Henri Verneuil (HAD – Le serpent, 1973), filmy podobného ražení točila i v Itálii (REVOLVER, 1973). V dalších letech točila sice méně filmů, diváci se s ní ale často setkávali v televizních seriálech, nadále se věnovala i divadlu. Z dalších příležitostných výletů mimo Itálii připomeňme drama ĎÁBLŮV ADVOKÁT (Des Teufels Advokat, 1977), které v Západním Německu natočil anglický režisér Guy Green.

Koncem 80. let z filmu i televize prakticky zmizela, v roce 1998 ale absolvovala velký comeback s televizním seriálem OKOUZLENÍ (Incantesimo, 1998-2008). Ten sice nepatří ke klenotům italské televizní tvorby posledních let, vysílá se nicméně v celé Evropě a Paola Pitagora je díky jedné z hlavních rolí doktorky a ředitelky soukromé kliniky Giovanny Medici dobře známou osobností. Seriál – zatím – skončil desátou sérií z roku 2008.

V roce 2004 byla Paola Pitagora znovu vyzvána i k práci na divadelním jevišti, začala se věnovat také psaní a za své aktivity v různých sférách v posledních letech sbírá různá ocenění, to všechno je ale nutno připsat především mimořádné popularitě již zmíněného seriálu OKOUZLENÍ. Fanoušci seriálu založili herečce i webové stránky, které informují především o její práci, zatímco hereččino soukromí zůstává poměrně velkou neznámou. Je ale známo, že má dceru Evitu Ciri, která je též herečkou.

Pavel "argenson" Vlach