Kápo

Síla, hrůza, děs! Zabij nebo budeš zabit! V živé paměti mám dodnes ještě některé opravdu silné scény jako deportace do tábora, smrt Editiných rodičů, Sašův trest u plotu s elektrikou nebo závěrečné affrancamento. Jeden z nej filmů v tomto žánru bez debat. Snad se časem rozepíši ještě víc, teď jsem bohužel trošku omezen časem:-( Podobné filmy: Útěk ze Sobiboru, Život je krásný, Schindlerův seznam a hromada dalších i třeba československých. (24.02.2009)

Pontecorvo vytvoril politicky korektnú drámu z nacistického tábora, kde je základným heslom prežiť. Práve táto základná myšlienka je maximalisticky rozobraná na postave hlavnej hrdinky. Židovka Edith (výborná Susan Strasberg ) rýchlo pochopí, čo všetko musí urobiť, aby si zachránila holý život a jej dvojročná cesta otvára otázky hrdinstva a zbalebosti. Práve tento prerod, keď sa z nej stáva kápo je veľmi silnou ukážkou herectva. Vačší problém mám zo záverom filmu posobiacim až epicky zbytočným a umelecky samoľúbym. (13.04.2014)

První italský film zabývající se deportací židů, koncentračními tábory a fenoménem Kápa - nadřazené funkce hlídače koncentračního tábora, požívajícího výhod a privilegií, vybíraného z řad internovaných židů, promyšlený způsob nacistů, jak rozbít židovské semknutí a solidaritu uvnitř táborů. Mladá židovka je společně s rodiči deportovaná ve věku, kdy jí a ostatním dětem společně se starci bezprostředně hrozí okamžitá likvidace. Shodou náhod, které ji prozatím zachraňují, se postupně mění v cynickou zrůdu s ambicí přežít za každou cenu a brzy se dostává do pozice Kápa ženského tábora. Po citovém vzplanutí k vězni si začíná uvědomovat svůj omyl a odcizení se ostatním. Nakonec obětuje pro spoluvězně svůj život, když se stane hlavním článkem v připravovaném útěku. Pontecorvova zkušenost s dokumentárním filmem se zde odráží v důrazu na autentičnost zobrazení deportace a utrpení v koncentračních táborech. Zasazení milostné zápletky do děje však podle očekávání spouští, jako u mnoha jiných filmů zabývající se otázkou holokaustu, diskuzi o přiměřenosti estetizace lidského-židovského utrpení a nacistických katů. (02.11.2005)

Začátek a první půle naprosto zdrcující, působící až dokumentárně, Susan Strasberg naprosto přesvědčivá. Druhá půle mírně slabší, zpodobnění sovětských vojenských zajatců trochu romantizované, konec opět drtivý. Celkově silný a působivý film. Opět musím podotknout, že byla doba ve filmu, která válce nepřipisoval žádnou atraktivitu, kdy filmy byly opravdu protiválečné. (22.03.2015)

SS-man Karel strhává umírající Židovce Edith, recitující z Šemy verše "Slyš Jisraeli! Hospodin, Bůh náš, Hospodin jeden jest", z kápovského kabátu nacistické insignie. Mladá Edith odchází z hodiny klavíru, skotačí po pařížských ulicích a netuší, co jí přinesou další dny jejího života. Jen těžko se lze na tento příběh dívat a nedomýšlet si, co může člověk dělat na jejím místě. A může si to vůbec domýšlet, když prožil nejsnadnější a nejpohodlnější období, které tato planeta dosud nabídla? Film nabízí dvě možnosti: její cestu a cestu solidarity, třetí je cesta pana Theodora Mundstocka: za dráty se nedostat. Dostat se za ně znamená postupně přijít o svou minulost, a tím o sebe sama, a ztratit svou budoucnost, a tím sebe sama na druhou... Jorge Luis Borges ve své brilantní krátké povídce Jih (Sud) říká, že člověk by měl zemřít, když je klidný, spokojený a možná i šťastný. Byla taková i Edith? (06.02.2015)