Vladimír Bor

Vladimír Bor se narodil 25. listopadu 1915 v Praze do rodiny dramatika, divadelního ifilmového režiséra Dr. Jana Bora (1886 – 1943) a operní pěvkyně Olgy Valouškové – Borové (1886 – 1975). Roku 1936 odmaturoval na akademickém gymnáziu a začal se studii na právnické fakultě Univerzity Karlovy (1937 až 1939). Po uzavření vysokých škol nacisty se v letech 1940 – 1943 živil jako hudební a filmový kritik (též v periodiku „Praha v týdnu“), poté byl v totálním nasazení.

Po válce pokračoval se studii na Karlově Univerzitě, ovšem na filozofické fakultě (1945 – 1947) hudební vědu u profesora Huttra, estetiku u prof. Mukařovského, dále i klavír a harmonii u profesora Polívky a zpěv u matky, Jana Konstantina a B. Kacerovské. Jako zpěvák se věnoval koncertní činnosti (1936 – 1951) a ochotnické opeře v Rakovníku.

Po skončení okupace pracoval jako hudební a filmový kritik a referent (např. u „Mladé fronty“, „Kina“, „Hudebních rozhledů“, „Literárních novin“, „Filmu a doby“, „Práce“ i „Lidové demokracie“). Bor se ovšem následně zapojil do aktivní filmové činnosti. Začal pracoval ve Filmovém studiu Barrandov jako vedoucí dramaturg(1947–1988) a jako vedoucí tvůrčí výrobní skupiny Šebor–Bor(1958–1970), za spolupráce s Jiřím Šeborem (1915 – 1972).

Ve funkci dramaturga dal vzniknout přes 120 filmům (např. TŘI CHLAPI NA CESTÁCH, „MAREČKU, PODEJTE MI PERO!“, ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA, JEN HO NECHTE, AŤ SE BOJÍ, TAJEMSTVÍ HRADU V KARPATECH, KOMEDIANT, SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ apod.).

V jeho tvůrčí výrobní skupině vznikla řada významných a oblíbených českých filmů, nejen z nové vlny 60. let (SMRT V SEDLE, MSTITEL, PŘEŽIL JSEM SVOU SMRT, PROCESÍ K PANENCE, HVĚZDA ZVANÁ PELYNĚK, TRANSPORT Z RÁJE, IKARIE XB 1, KONKURS, LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY, FANTOM MORRISVILLU, HOŘÍ, MÁ PANENKO, JÁ SPRAVEDLNOST, NEBEŠTÍ JEZDCI, SVATBA JAKO ŘEMEN, SPALOVAČ MRTVOL, ČEST A SLÁVA, KLADIVO NA ČARODĚJNICE, ECCE HOMO HOMOLKA, HOGO FOGO HOMOLKA, SMUTEČNÍ SLAVNOST atd.).

Dále se věnoval scenáristické práci. Často jako spoluautor s režisérem a nebo s autorem předlohy rád připravoval pro film literární předlohy. Jeho záběr byl široký, přes dramata, válečné a tragédie až po komedie a veselohry. Smysl pro humor osvědčil již od 30. let, kdy se stal původcem vzniku slavných studentských recesistů.

Během 50. let byl Bor autorem a spoluautorem scénářů ke komediím Oldřicha Lipského a Jana Strejčka SLEPICE A KOSTELNÍK (1950), O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH (1958) Jaroslava Macha a Jiřího Krejčíka, dramatům Jiřího Krejčíka FRONA (1954), NEPORAŽENÍ (1956) Jiřího Sequense a JURÁŠEK (1956) Miroslava Cikána .V 60.letech napsal scénáře u snímků LIDÉJAKO TY (1960) a TAM ZA LESEM (1962) Pavla Blumenfelda, Vladimíra Čecha ÚPLNĚ VYŘÍZENÝ CHLAP (1965), FOTBAL (1965) režiséra Jaroslava Macha a Antonína Kachlíka SMRT ZA OPONOU (1966).

V 70. a 80. letech autorsky spolupracoval např. na filmech Juraje Herze MORGIANA (1972), ZNÁMOST SESTRY ALENY (1973) Miroslava Hubáčka, Karla Kachyni HORKÁ ZIMA (1973), dále SARAJEVSKÝ ATENTÁT (1975) Veljka Bulajiće, Jaroslava Balíka RYTMUS 1934 (1980), POZOR, VIZITA (1981) a SESTŘIČKY (1983) Karla Kachyni a nakonec opět Antonína Kachlíka KOUZELNÍKŮV NÁVRAT (1984).

V zestátněné kinematografii naposledy zasáhnul pedagogickým vedením u balady VOJTĚCH, ŘEČENÝ SIROTEK (1989) Zdeňka Tyce. Po roce 1989 přišel Vladimír Bor do českého filmu jen jednou, když byl dramaturgem u komedie Jiřího Chlumského STŮJ, NEBO SE NETREFÍM! (1997).

Vyučoval na katedře scénaristiky a dramaturgie pražské FAMU (1969 – 1991). Později vydával a psal (taktéž v autorské spolupráci) odborné články a zejména knihy „O filmové hudebnosti“ (1946), „Trojan. Filmová hudba“ (1958), „Operní večery“ (1981, 1985), „Hudební filmy a muzikál“ (1981, 1987), „Hudba, film, kritika“ (1990) nebo „Recese“ (1993).

Za své dílo Vladimír Bor obdržel Cenu filmové kritiky (1949) od Československého filmového ústavu a později se stal nositelem Vyznamenání Za vynikající práci (1962). Hudební a filmový kritik, dramaturg, scenárista, pedagog, produkční a publicista Vladimír Bor zemřel po dlouhé nemoci 18. ledna 2007 v Praze ve vysokém věku nedožitých dvaadevadesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour