Enrico Maria Salerno

Enrico Maria Salerno se narodil 18. září 1926. Tento herec a režísér se narodil v Miláně, jako syn houslisty slovanského původu, Mirka Storfa. V pouhých sedmnácti letech 8. září 1943, se připojil k Národní republikánské gardě ve Varese. Po osvobození byl následně vězněn v táboře pro válečné zajatce Coltano, nedaleko Pisy.

Enrico začínal se společností Henry Dezan v operetách a etrádních přehlídkách. V branži herecké začínal bez studia hereckých akademií. V průběhu padesátých let minulého století, se ukázal jako jeden z nejvýraznějších italských herců. Bezproblémově se pohyboval od rolí v tragédiích po role komické. Po krátkém působení v Piccolo Teatro v Miláně (1954 – 1955), následně vystupoval v Teatro Stabilo v Janově. Úspěšně vystupoval ve hrách Dostojevského, Pirandella, či Giraudouxe. Brzy se stal známým a slavným divadelním hercem. V roce 1960 založil spolu s Ivem Garranim a Giancarlem Sbragiou " Nuova Compagnia degli Associati" a společně se podíleli na vytváření sociální kritiky. Enrico zůstane určitě pro milovníky divadla nezapomenutelný, svým zobrazením Dimitri Karamazova.

V kině, pak našel nové příležitosti ukázat svůj mnohostranný talent hrát postavy komplexních povah, které požadovaly silné výrazové charakterizace. Ve filmu debutuje roku 1951 ve snímku Luigi Comenciniho LA TRATTA DELLE BIANCHE. Poté až do roku 1993 ztvárnil více než 115 rolí na plátně či televizní obrazovce. Tak za ním zůstavají role vážné, jako například film L´ASSASSINIO DI TROTSKY (ZAVRAŽDĚNÍ TROCKÉHO) 1972 až po bláznivé komedie, jako když koncem osmdesátých let hrál strýce Alipranda Siraghiho ve dvou komediích Neriho Parentiho ŠKOLA ZLODĚJŮ (SCUOLA DI LADRI) - 1986 a ŠKOLA ZLODĚJŮ 2 – 1987, kde „úspěšně“ zaučoval povedenou trojici Dalmazia (Paolo Villaggio), Amalia (Lino Banfi) a Egista (Massimo Boldi) Siraghi.

V televizi získal popularitu zejména v letech 1968-1969 díky účinkování v LA FAMIGLIA BENVENUTI, kde byl společně s Valerií Valeri, Ginou Sammarco a Giusvou Fioravantim. V roce 1970 natočil Enrico svůj první film jako režisér. Jednalo se o snímek ANONIMO VENEZIANO a Enrico se dočkal nečekaného úspěchu. Režisérsky následovaly další snímky, jako CARI GENITORI (1973), nebo EUTANASIA DI UN AMORE (1978), podle románu Giorgia Savianeho.

Enrico Maria Salerno byl vynikajícím dabérem a zejména propůjčení hlasu v „dolarové trilogii Leoneho“ Clintu Eastwoodovi, je pro italský dabing jedním z „pokladů“. Sám Clint Eastwood, když slyšel poprvé Enricův dabing, prohlásil: "Sakra, jsem opravdu rád, že mám hlas." Rovněž jako charismatický průvodce a moderátor, byl na svém místě, což dokázal zejména roku 1970, kde suverénně uváděl hudební festival Sanremo společně s Irou Furstenberg a Nuccio Costou.

Roku 1961 obdržel Enrico Stříbrnou stuhu jako nejlepší herec ve vedlejší roli. Jednalo se o roli Pina Barilariho v dramatu LA LUNGA NOTTE DEL´43 (1960). V roce 1971 pak ještě obdržel „Special David“ cenu David di Donatello Awards pro nový režisérský objev. Ocenění mu vynesl jeho první režisérský snímek ANONIMO VENEZIANO.

Bratrem Enrica byl režisér a scénárista Vittorio Salerno (*1937). Enrico byl dvakrát ženatý. Poprvé s Fiorettou Pierellou, se kterou měl čtyři děti. Během manželství měl, ale také poměr s herečkou Valérií Valeri (*1921), ze kterého se narodila dcera, která je dnes také herečkou (zejména dabingovou). Dcera dostala příjmení po otci a Chiara Salerno se narodila 26. Září 1957. Druhou ženou Enrica, byla herečka Laura Andreini, která žila s Enricem posledních dvanáct let jeho života.

Enrico Maria Salerno zemřel v Římě na následky nádoru plic. Zemřel 28. února 1994 ve věku 67 let. Pohřben je na hřbitově Prima Porta.

Petr "Hennes" Hennebichler