Victor McLaglen

“Hraní mě nikdy nepřitahovalo, fušoval jsem do toho jenom kvůli penězům. Myslel jsem si, že tenhle komediantský byznys je pod úroveň muže, který se tehdy jevil jako schopný boxer.” (o svých začátcích)

Victor Andrew de Bier Everleigh McLaglen (čti Muh-clog-len) se narodil v Tunbridge Wells v anglickém hrabství Kent (nebyl to tedy Ir, jak si mnozí mysleli.) Otec Andrew byl protestantským duchovním a rodinu přestěhoval do Jižní Afriky, kde působil v Claremontu jako biskup. Victor pocházel z deseti dětí (nejstarší z osmi bratrů), čtyři bratři se později také vydali na hereckou dráhu. Bratr Leopold McLaglen byl známým šoumenem, který se prohlásil Mistrem světa v džiu-džitsu, o němž také napsal knihu. Bratr Fred McLaglen zase boxoval pod jménem Fred McKay. Ve čtrnácti odešel bojechtivý Victor z domu a se záměrem účastnit se Druhé búrské války narukoval do britské armády. Ke svému zklamání byl však přiřazen k Life Guards na hrad Windsor a později, když vyšel najevo jeho skutečný věk, byl nucen vojsko opustit.

O čtyři roky později odjel do Kanady, kde se živil prací na farmě a s několika pozoruhodnými úspěchy taky jako zápasník a boxer těžké váhy ('Sharkey' McLaglen). Jeho životní boxerské skóre, pokud je známo, bylo 11-6-1, z toho devět (!) KO. Jedním z jeho nejslavnějších zápasů byla šestikolová exhibice ve Vancouveru s tehdy čerstvým šampiónem těžké váhy Jackem Johnsonem v roce 1909. Pod pseudonymem Paul Romano pak v roce 1911 boxoval v Missouri čtyři kola proti dřívějšímu šampiónu Jessemu Willardovi. Mezi zápasy se předváděl v různých vaudevillech, westernových show a cestoval s cirkusem (Spojené státy, Austrálie, Jižní Afrika), který mj. nabízel pětadvacet dolarů tomu, kdo s ním vydrží boxovat tři kola.

V roce 1913 se vrátil do Anglie a během 1. světové války údajně sloužil na Středním východě u Královských irských mušketýrů a v době britské okupace dnešního Iráku jednu dobu šéfoval bagdádské vojenské policii. Pokračoval v boxování a v roce 1918 byl prohlášen britskoarmádním šampiónem těžké váhy. Po válce se chtěl dále věnovat boxu, ale přišla vcelku významná role v dobrodružném THE CALL OF THE ROAD (1920) a nevedl si vůbec špatně. Stal se populárním představitelem hlavních rolí v britských němých filmech a za pár let mu byla nabídnuta role v americkém westernu THE BELOVED BRUTE (1924). Vynikal v rolích opilců. Stejně snadno se ovšem zhostil role chuligána jako džentlmena. Proslavil ho zejména režisér John Ford, který ho často obsazoval: představoval většinou urostlé Iry a vedle jeho ramenaté postavy (měřil 191 cm) se zdál malý dokonce i John Wayne.

V roce 1932 založil McLaglen ve Státech polovojenský jezdecký klub “Light Horse Brigade” ("vojenská organizace sloužící k propagaci amerikanismu a boji proti komunismu a protiústavnímu radikalismu”) a podobně laděnou jednotku motorkářů. Podle mnohých tím jen demonstroval svoje sympatie k fašistům. Hlavní náplní McLaglena a jeho “brigádníků” většinou však jen bylo ve svých typických uniformách mašírovat po oblíbených restauracích a barech. Později to byli tzv. “Hollywood Hussars”, jejichž vážným záměrem bylo vtrhnout do sovětské Gruzie, kde měli zajistit vrtná práva pro americké naftaře, kteří financovali celý jejich podnik. K invazi “husarů” nikdy nedošlo, jejich nejokázalejší akcí byl pochod ulicemi Los Angeles před úřad novinového magnáta Williama Randolpha Hearsta, kde ho pak za jeho protikomunistické články sborově opěvovali.

Hereckým vrcholem pro něj byla cena Akademie pro ”nejlepšího herce” za roli Gypa Nolana ve Fordově dramatu DENUNCIANT (1935) podle románu Liama O'Flahertyho. Pokračoval postavami hrdinů, padouchů i prostoduchých zločinců až do 40. let, kdy dal jeho kariéře nový impuls opět John Ford, a sice rolemi roztomilých irských darebů ve filmech jako byl western s Johnem Waynem NOSILA ŽLUTOU STUŽKU (She Wore a Yellow Ribbon, 1949) a romantické drama TICHÝ MUŽ (1952), opět po boku Johna Waynea a Maureen O'Hara. Posledně jmenovaný snímek mu přinesl další nominaci, tentokrát ve vedlejší roli Willa Danahera. Bylo mu šedesát čtyři let a k hercům jinak obvykle tvrdý Ford při natáčení vyčerpávající bitky zohlednil jeho upadající kondici.

McLaglen byl celkem třikrát ženatý. V roce 1919 si vzal Enid Lamont, se kterou měl dceru Sheilu a syna Andrewa, televizního a filmového režiséra, otce Mary a Joshe McLaglenových, kteří se také stali filmovými producenty a režiséry. V roce 1933 získal Victor americké občanství, v roce 1942 následkem nehody při jízdě na koni Enid umírá. McLaglen se pak oženil ještě dvakrát: se Suzanne M. Brueggemanovou žil v letech 1943-1948 a od roku 1948 až do své smrti s Margaret Pumphreyovou. Na sklonku života McLaglen hostoval v několika televizních seriálech, zvláště s westernovou tématikou: “Have Gun - Will Travel” (1957) a “Rawhide” (1959). Díly, ve kterých se objevil, režíroval mimochodem jeho syn, Andrew V. McLaglen. McLaglen zemřel měsíc po natáčení jedné epizody ze série "Rawhide" a pohřben byl ve Forest Lawn Memorial Park v kalifornském Glendale.

Marek "džanik" Janík