Russ Meyer

„Co k tomu filmu říct... je to jako popisovat Playboy. Sledujete holky a ony se svlíkaj.“ - z recenze na Meyerův film EROTICA

Russell Albion "Russ" Meyer propadl kouzlu filmu už jako náctiletý, kdy za své amatérské počiny posbíral i několik cen. Během druhé světové války působil v Evropě jako válečný kameraman (v jednom rozhovoru řekl, že ho tu vzal poprvé do bordelu Ernest Hemingway) a po návratu domů začal fotit pro Hugh Hefnerem čerstvě založený Playboy. Odsud byl jen krůček k jeho slavným „nudie films“ (doslovně přeloženo „filmy s nahými herci“), ve kterých dal na plno průchod své posedlosti ženami s nadměrně vyvinutým poprsím.

Jeho celovečerní režijní debut THE IMMORAL MR. TEAS (1959) se stal prvním filmem svého druhu, který kdy zaznamenal finanční zisk (přes milion dolarů). Film s jemným satirickým podtónem pojednává o podomním prodavači, sváděném na svých cestách řadou atraktivních dam, které si s oblibou představuje nahé. Zvuková složka filmu se skládá pouze z vypravěčova komentáře a monotónní melodie hrané na klarinet a do titulní role Meyer obsadil svého kamaráda z války Billa Tease, ponechaje jeho postavě jeho jméno.

Jelikož snímek vznikl na konci sešněrovaných 50. let, je velmi krotký, nekoná se tu žádný sex, nedočkáme se ani žádného frontálního odhalení ženských vnadů a obsazené ženy nejsou až tak fyzicky disponované jako v pozdějších Meyerových filmech. Nicméně povzbuzen tímto úspěchem Meyer vyprodukoval řadu obdobných, pomalu plynoucích a nedějových filmečků, které si sám financoval. Herečky (často Playboy Playmates) si do nich vybíral nikoliv podle hereckého talentu, ale podle obvodu jejich hrudníku.

V 60. a 70. letech se stal Meyer pro stříbrné plátno tím, čím byl Hefner pro tisk. Počínaje snímkem LORNA (1964) o sexuálně strádající ženě v domácnosti, kterou znásilní uprchlý zločinec a jí se to zalíbí, v nich Meyer přidal na stopáži (do té doby točil filmy mající jen něco málo přes 60 minut), přešel na černobílou a začal se orientovat na násilí. Pro takto zaměřenou část jeho tvorby byl klíčový rok 1965, kdy vznikly jeho dva nejznámnější tituly s všeříkajícími názvy MOTORPSYCHO a FASTER PUSSYCAT! KILL! KILL!

První zmíněný film pojednává o tříčlenném motorkářském (nebo spíše mopedovém) gangu, vedeném vietnamským veteránem, který na cestě do Las Vegas znásilňuje ženy a terorizuje každého, kdo mu zkříží cestu. Manžel znásilněné ženy a družka zastřeleného muže se ale rozhodnou vzít spravedlnost do svých rukou a lov začíná. I když se tentokrát erotika nekonala, černobílý film zasazený do pouště je krásným příkladem Meyerova obrazového mistrovství. Za zmínku stojí scéna v níž žena vysává muži jed z rány po hadím uštknutí a ten ji pobízí slovy: "SUCK THE POISON! SUCK IT! SOME MORE! SUCK IT SOME MORE! SOME MORE!"

„Nejlepší film všech dob.“ - režisér John Waters o FASTER PUSSYCAT! KILL! KILL!

Následující, asi nejslavnější Meyerův snímek FASTER PUSSYCAT! KILL! KILL! je jakousi ženskou verzí MOTORPSYCHA. Tři motorkáře v něm nahradily tři divoké a patřičně vyvinuté striptérky, které si dávají v poušti pauzu od tančení u tyče. Potom co zabíjí jakéhosi muže a zdrogují a unesou jeho parnerku, se vetřou do domu postaršího pána a jeho synů a svádějí je ve snaze zjistit, kde stařík ukryl svoje peníze. Ačkoliv si na sebe film vydělal, nebyl to v době svého uvedení žádný zvláštní hit. Postupem času si ale získal kultovní status a byl promítán na řadě festivalů a ve filmových klubech.

Po několika slabších snímcích natočil Meyer VIXEN! (1968), veleúspěšný film plný lesbického sexu, incestu a znásilnění, vyprávějící o znuděné manželce (Erica Gavin) kanadského pilota, která vyhledává bez výběru sexuální dobrodružství a zaplete se do komunistického komplotu. Ohlas filmu přitáhl pozornost společnosti 20th-Century Fox, která s Meyerem následně podepsala smlouvu na tři studiové filmy. První z nich byl BEYOND THE VALLEY OF THE DOLLS (1970), který se stal komerčně nejúspěšnějším Meyerovým titulem a o němž Meyer sám prohlásil, že je to jeho nejdůležitější film.

Scénář k němu napsal známý filmový kritik Roger Ebert, se kterým se Meyer spřátelil poté, co napsal příznivé kritiky na několik jeho filmů. Názvem film odkazoval na o tři roky starší snímek Valley of the Dolls natočený podle bestselleru Jacqueline Susann o vzestupu a pádu tří mladých žen ve světě showbussinesu. Meyerův film měl být původně jeho volným pokračováním, ale studio se nakonec rozhodlo od původního filmu distancovat a než sequel vyprodukovat radši satiru na něj. Snímek pojednává o tříčlenné dívčí rockové kapele, která se vydává dobýt Hollywood a poté, co se jí podaří uspět, zabředne do bahna showbussinesu, plného násilí, sexu a drog.

Po vlažném přijetí jeho dalšího, pro něj netypicky vážného snímku SEVEN MINUTES (1971) Meyer odstoupil od smlouvy se studiem a vzdal se nadějí, že by mohl pracovat uvnitř hollywoodského systému. Šťavnatým titulem BLACK SNAKE! (1973) o vzpouře otroků na jednom karibském ostrově, který patří sadistické plantážnici ohánějící se bičem, se Meyer vrátil ke svým starým dobrým nezávislým „sex-and-violence films“, kterými si udělal jméno. Následovaly obdobně laděné snímky SUPERVIXENS (1975), UP! nebo jeho poslední celovečerní film BENEATH THE VALLEY OF THE ULTRA-VIXENS (1979), po kterých se Meyer na dlouho odmlčel.

80. léta strávil prací na své filmové (The Breast of Russ Meyer) a literární autobiografii (A Clean Breast). Jeho úplně posledním filmovým počinem se stal o 22 let později kraťas PANDORA PEAKS (2001) se stejnojmennou pornoherečkou v titulní roli. Během své pozoruhodné filmařské dráhy Meyer objevil herečky jako Kitten Natividad a Uschi Digard a ovlivnil řadu filmařů, např. Johna Waterse či Johna Landise, kteří se k němu otevřeně hlásí. Byl celkem třikrát ženatý a zemřel v roce 2004 ve svém domě v Hollywood Hills na komplikovaný zápal plic.

Kromě atraktivních žen obdařených impozantním poprsím a dominujících mužům kolem sebe a dožadujících se sexuálního uspokojení, je pro Meyerovy filmy typická přemíra nahoty a násilí, bizarní dialogy „jako z jiné planety“, jemný satirický humor, a po technické stránce pak úchvatná kamera a ostré střihy (oboje si vždy dělal sám). Meyer se ve svých filmech také rád vysmíval morálním stereotypům a konzervativním americkým hodnotám (a nezřídka se v nich i sám objevil) a jeho snímky jsou dodnes studovány na filmových školách a promítány na filmových festivalech.

Josef "choze" Blažek