Milan Vošmik

Milan Vošmik se narodil 8. září 1930 v Chrudimi. Stal se jako jeden z prvních studentem nově utvořené pražské FAMU (1949 – 1953). Během studií na FAMU Vošmik natáčel podle svých námětů a scénářů studentské filmy DĚTSKÁ OZDRAVOVNA (1950), HUDBA Z MARSU (1952), ČERVENÉ TULIPÁNY (1952) a absolventský snímek (byl prvním barevným českým studentským filmem Studia FAMU) MATÚŠ (1953).

Po ukončení FAMU dále zůstal na škole jako aspirant u režiséra Václava Kršky (1953 – 1956). V této době pracoval jako asistent režie u dětského snímku NA STŘÍBRNÉM ZRCADLE (1954) režiséra Jaromíra Pleskota.

V letech 1954 – 1956 byl zaměstnán jako režisér Československé televize, pro níž natáčel přenosy a převzaté divadelní inscenace, např. z Armádního divadla v Martině, z pražského Realistického divadla Zdeňka Nejedlého a nebo z Divadla na Vinohradech (GEĽO SEBECHLEBSKÝ, DOBRÉ JMÉNO, NORA aj.), televizní fejetony, loutkové hry, dětské vysílání, pohádky (O PALEČKOVI, ROBINZONKA, KUBULA A KUBA KUBIKULA či POŠŤÁCKÁ POHÁDKA) apod.

Nakonec setrval jako externí spolupracovník (1956 – 1957) a řádný režisér a scenárista (1957 – 1969) Filmového studia Barrandov. Ve své režijní a scenáristické tvorbě se Vošmik zaobíral výhradně dětskými snímky a drama filmy o vztahu rodičů a dětí.

K řadě svým snímkům si Vošmik psal literární a technické scénáře (HONZÍKOVA CESTA, HRY A SNY, ZPÍVAJÍCÍ PUDŘENKA, VSTUP ZAKÁZÁN, POHÁDKA O STARÉ TRAMVAJI, ANIČKA JDE DO ŠKOLY, TÁTO, SEŽEŇ ŠTĚNĚ!, POVÍDKY O DĚTECH, dále U TELEFONU MARTIN, MARTIN A ČERVENÉ SKLÍČKO, MARTIN A DEVĚT BLÁZNŮ a NA ŽIŽKOVĚ VÁLEČNÉM VOZE).

Jako samostatný režisér debutoval snímkem podle stejnojmenné knihy Bohumila Říhy HONZÍKOVA CESTA (1956), k němuž napsal scénář společně s častým spolupracovníkem Otou Hofmanem. V další režijní práci pokračoval o dva roky později, ale svůj nejúspěšnější režijní debut již nepřekonal.

Ke konci 50. let natočil ještě Milan Vošmik povídkový film (části MALÁ VÁNOČNÍ a MILENCI Z BEDNY) o dětech HRY A SNY (1958), dětskou špionážní ZPÍVAJÍCÍ PUDŘENKU (1959) a dramatickou povídku BLOUDĚNÍ ze snímku VSTUP ZAKÁZÁN (1959). A v první polovině 60. let připravil drama o dětech pro rodiče ZLÉ PONDĚLÍ (1960), pro nejmenší moderní POHÁDKU O STARÉ TRAMVAJI (1961), příběh o malé holčičce ANIČKA JDE DO ŠKOLY (1962), veselou komedii s Miroslavem Horníčkem TÁTO, SEŽEŇ ŠTĚNĚ! (1964) a povídku MAGDALENA z oceňovaného triptychu tří režisérů POVÍDKY O DĚTECH (1964). V těchto snímcích Vošmik při konkurzech objevil řadu oblíbených dětských herců (např. Michal Staninec, Zuzana Ondrouchová a nebo Karel Smyczek).

Kriminalistu Dr. Martina (Jaroslav Vízner), vedoucího dětského oddělení VB oživil Milan Vošmik s Otou Hofmanem ve čtyřech volných pokračováních VOLEJTE MARTINA (1965; s povídkami TŘI LÁHVE a LÉTAJÍCÍ KOLOTOČ), U TELEFONU MARTIN (1966; obsahující taktéž dvě povídky ZTRACENÉ DĚTI a ČERTOVA NOC), kde si Vošmik zahrál i dvojroli televizního režiséra a příslušníka VB u psacího stolu, MARTIN A ČERVENÉ SKLÍČKO (1966) a MARTIN A DEVĚT BLÁZNŮ (1966). Naposledy Milan Vošmik režíroval dětský dobrodružný film NA ŽIŽKOVĚ VÁLEČNÉM VOZE (1968) podle stejnojmenné knihy J. F. Karase s Iljou Prachařem v roli hejtmana Jana Žižky z Trocnova. Náhlou smrtí režisérova utrpěl žánr dětského filmu velkou ztrátu. Vošmik byl jeden z prvních, který se cíleně zajímal a zakládal dětský film.

I v 60. letech ojediněle natáčel v Československé televizi. Vošmikovy dětské snímky získaly na českých a zahraničních (Zlín, Benátky, Mar del Plata) festivalech na desítku festivalových a jiných cen. Sám režisér obdržel za absolventský studentský film MATÚŠ (1953) Zlatou medaili (1953) na Mezinárodním festivalu demokratické mládeže v Bukurešti.

Režisér a scenárista Milan Vošmik zemřel předčasně 26. prosince 1969 v Praze ve věku pouhých třiceti devíti let. Svého o čtyři roky staršího „dětského“ souputníka Jana Valáška (přesto že byl na FAMU Valášek spolužákem z mladšího ročníku) přežil o téměř dva roky. Zesnul těsně před 70. léty, úspěšnými na dětské snímky, kde Vošmik mohl dále pomáhat dětem bavit se.

Jaroslav "krib" Lopour