Perrette Pradier

Půvabná francouzská herečka Perrette Pradier začala účastí v několika úspěšných filmech na počátku šedesátých let rozvíjet slibnou kariéru, ale i když pak točila i v Hollywoodu, její rozlet se zastavil již po několika letech, později se však stala přední osobností francouzského dabingu, jemuž se věnuje dodnes. Narodila se v Hanoji v tehdejší francouzské kolonii Francouzská Indočína (dnešní Vietnam) a její skutečné jméno zní Perrette Marie Mathilde Chevau.

Po druhé světové válce se situace na Dálném Východě zkomplikovala a Perrette se spolu s rodiči vrátila do Francie. První filmovou příležitostí pro ni byla epizodní role v muzikálové veselohře HONORÉ Z MARSEILLE (Honoré de Marseille, 1956) s Fernandelem v hlavní roli. Známou herečkou se ale stala až na přelomu 50. a 60. let, spolu s dalšími kráskami té doby hrála v populární Lamoureuxově komedii LA BRUNE QUE VOILÀ (1960), prestižní cenu pro nadějné mladé herečky Prix Suzanne Bianchetti jí pak vynesla hlavní role ve filmové adaptaci Guitryho divadelní hry NA ZLODĚJE! (Au voleur, 1960). Skutečnou mezinárodní proslulost jí ale zajistila účast na jednom z nejslavnějších zpracování Dumasových TŘÍ MUŠKETÝRŮ (Les trois mousquetaires, 1961), kde hrála d'Artagnanovu vyvolenou, sličnou Constance Bonacieux. Začala se prosazovat také na divadelních scénách, zvláště úspěšná byla hra Na správné adrese od Marca Camolettiho, kterou Théâtre des Nouveautés hrálo několik let. Velký a dlouholetý divácký zájem provázel také další Camolettiho hru Boeing-Boeing, která se dočkala i filmové adaptace.

V průběhu krátké doby natočila Perrette Pradier několik dalších filmů, objevila se také v televizních seriálech, v roce 1964 pak podepsala smlouvu s americkými producenty a odjela do Hollywoodu. Tady hrála například ve filmu SPATŘIT PLAVÉHO KONĚ (Behold a Pale Horse, 1964), v Evropě pak natočila koprodukční a mezinárodným hvězdným obsazením oslňující film DOBRODRUH Z ISTANBULU (Estambul 65, 1965). Ještě jednou se potom vrátila do Ameriky a s Orsonem Wellesem natočila drama DŮM Z KARET (House of Cards, 1968).

Filmová sláva Perrette Pradier byla koncem 60. let již na ústupu, na dlouhou dobu naposledy se před filmovou kamerou objevila ve francouzsko-italském snímku CÉLESTE (1970), od té doby hrála již jen v televizi a především se začala uplatňovat v dabingu. Pro francouzské verze zahraničních filmů namlouvala své slavnější kolegyně ze zámoří, jako například Julii Andrews nebo Faye Dunawaye. Příležitostně se vracela i k divadlu, na přelomu 70. a 80. let hrála například v klasických Molièrových komediích v Théâtre des Célestins. Filmovým divákům se připomněla menší rolí v komedii JAKO ŽENA (Comme une femme, 1980). V devadesátých letech nabrala práce Perrette Pradier vyšší obrátky díky přílivu animovaných filmů, na nichž se opět podílela jako dabérka, její hlas zazněl například ve slavném LVÍM KRÁLI (The Lion King, 1994) nebo ŽIVOTU BROUKA (A Bug's Life, 1998). Dabingu se herečka věnuje nadále, v posledních letech i jako režisérka.

Perrette Pradier nebyla provdaná, nějaký čas byl jejím partnerem herec Michel Bedetti, známý taktéž z dabingu. Jejich dcera Vanina Pradier se také věnuje herectví a práci pro dabing.

Pavel "argenson" Vlach